Tak je tu zase podzim a naše skupinka vyráží na dosud nepoznaný vodní tok. Tou nepoznanou vodou je nížinná říčka Loučná. Teče nám v podstatě za humny a ještě jsme ji nejeli.

Jako začátek plavby volíme obec Radhošť. Za obcí je silniční most na ř. km 25.2, kde naloďujeme naše schránky na plavidla. Plujeme po pěkné meandrující říčce a voda je průzračně čistá. Po pár stech metrech narážíme na první stavidlo a rozdělení toku v podobě náhonu. Dáváme se pod pootevřeným stavidlem vpravo a dobře jsme udělali, teče tudy většina vody. Náhon tvoří s řekou ostrov, na kterém se pasou krávy. Jen na nás koukly a dál se věnují své činnosti. Řeka příjemně teče, sympaticky se kroutí a nejsou tady žádné velké záludnosti.

Za chvíli dojíždíme do Opočna, kde je jeden velice nízký mostek. Poté podjíždíme nebo přelézáme mostek a jedeme dál až k mlýnu, který musíme obnést zleva. Přímo pod mlýnem nás čeká první malá koupel. Tláskyč si blbě šlápne a už má celou nohu ve vodě. No nic, jedeme dál.

Další rozdělení řeky je před Uherskem, kde přetáhneme jez, a jedeme vpravo. Pod silničním mostem v Uhersku zastavujeme, Tláskyč se chce převléknout a podle kilometráže tady má být i hospoda – kilometráž kecá, není tady. Vracíme se tedy k mostu, vytáhneme buřty, zásoby, pivo a víno a jdeme hodovat. Když se dosytosti nebaštíme a napijeme, vyrážíme pokračovat v plavbě. Řeka se stále pěkně klikatí a neztrácí na průzračnosti a v tomto duchu dorážíme do Čeradic, kde opět není hospoda. Tok se zde narovnává důsledkem zásahu člověka a dál už líně teče polabskou nížinou. Je už pozdní odpoledne a my přijíždíme před obec Platěnice, kde narážíme na obří kolonii volně žijících nutrií. Jsou jich zde desítky, všude se to jimi hemží a břehy jsou úplně provrtaný jejich norami. Srdce pytlákovo by zaplesalo. Pak už dorážíme do Platěnic a za vesnicí se na pravém břehu ubytujem.

Noc byla příjemná, teplá, ale ne pro Tláskyče, který si ráno zavolal předem domluvený odvoz. Vzhledem k tomu, že vyrážíme po vydatné snídani celkem brzo, před jedenáctou hodinou dopolední, se rychlostí zpomaleného blesku blížíme směr obec Dašice. Míjíme Prachovice (bez hospody) a kolem poledního se dostáváme do Dašic. Před Dašicemi se zase musí přenést jez. Tentokrát musíme jít dost daleko díky nízkému stavu vody pod jezem, většina vody jde totiž náhonem.

Občerstvili jsme se v hospodě „Na ostrově“ a z Dašic vypluli po zregulované a už vůbec né čisté řece dál. Řeku zde již velmi znečišťuje kanalizace, která ústí přímo do řeky. Projíždíme kolem Lán u Dašic a za nimi opět narážíme na kolonii nutrií, tentokrát už menší, ale i tak jich je tu dost. Pár desítek metrů před mostem u Velkých Kolodějí zastavujeme a na pravém břehu rozbíjíme tábor.

Ráno na žádost Zdendy už dál nejedeme a tak děláme poslední luxusní snídani, při které vytáhneme všechny zbytky. Pak voláme naše drahé polovičky, které nás odvezou do našich domovů…pohádka končí, zase příště…

Takže shrnutí: řeka z Uherska do Dašic krásná, průzračná, meandrující a nenáročná, avšak za vyššího stavu vody by mohlo dojít v meandrech k prekérním situacím. Nebezpečí v podobě spadlých stromů nehrozí. Od Dašic je řeka znečištěná, ale okolí příjemné a stojí to za pohodové víkendové splutí.

Martin Vondrouš