Týdny, spíše měsíce už neprší a řeka náhle na několik dní stoupne z 0,2 na téměř 1,5 m³/s. Tento zázrak se stal na horní části Jihlavy v půlce října a poděkovat za to můžeme podzimním výlovům. Příznivého stavu využívám hned 2x a vyrážím ze Dvorců do Jihlavy a o pár dnů později z Luk nad Jihlavou do Číchova. Zatímco pro první úsek je opravdu nutných minimálně 1,5 m³/s na vodočtu ve Dvorcích, pro druhý stačí i něco pod jeden kubík. Zajímavé je, že i na vodočtu o zhruba 60 km dál v Ptáčově rozdíl průtoků není takřka žádný, což jen dokresluje, jak je i Vysočina vyprahlá.

Před plavbou netrpělivě kontroluji vodočty, zda to vydrží do víkendu a nakonec se to povede. Ve Dvorcích po prvních metrech opravdu zjišťuji, že vodočet nelhal a suché koryto s deseti centimetry je o úžasných 26 cm výš. I tak je to ještě pár centimetrů pod oficiálním limitem, ale na Pálavě v singlu, na lehko a za bedlivého hledání sjízdné stopy se jedná o celkem svižné svezení. Um musím prokázat rychlým kličkováním u peřejek asi 700 m před jezem k Pekelskému mlýnu.

K mlýnu je nutné plout asi 400 m náhonem a loď pak přenést 30 metrů zpět k řece. Před vjezdem do Rantířova nastává hned po sjízdném malém stupni opět složité manévrování mezi kameny a i první uvíznutí. Rantířovský jez tentokrát nelze obejít vpravo, protože se tam objevil nově plot pro ovce, a tak spouštím loď po desce a kloužu za ní. Pod jezem je nutné překonat několik metrů směsi kamenů a porostů, kde překvapivě na vlastní kůži zjišťuji, že hloubka dosahuje téměř metr. Po převlečení vyrážím dál a řeka při pečlivém výběru dráhy neklade už moc odpor. Časté jsou malé stupně z kamenů s jazykem na proplutí. Snad jen asi kilometr za Zaječím skokem se řeka na chvíli rozlívá a bez občasného drhutí to nejde. Dál, až před Jihlavu, se řeka opět zúží a místy trochu připomíná lužní řeky. K mému nemilému překvapení se už i před Jihlavou objevuje zarůstání řeky rákosím. Na to jsem zvyklý až ze začátku Jihlavy v místní části Staré Hory, kde je koryto už třetím rokem v úseku několika málo stovek metrů hodně zarostlé. Nepomohlo ani předloňské bagrování a odstraňování nánosů bahna, rákos se objevil hned na jaře znova. Pro kánoe je to těžko průjezdné, a pokud se to bude šířit dál, bude asi po vodáctví.

Druhou podzimní Jihlavu začínám z Luk nad Jihlavou proto, že mezitím už vypouštění rybníků opadlo, a úsek mezi Malým Beranovem a Petrovicemi před Lukami prostě nejde za stavu pod 1,5 m³/s sjíždět. Řeka tam místy má větší spád a občas je i rozlitá do šíře, takže Luka jsou nejbližším možným místem nástupu. I tak hned za obcí díky odvodu vody do elektrárny musím 2krát vylézt do vody a přetáhnou kratičké peřejky. To samé se opakuje i v Bítovčicích, kde za brodem přes řeku následuje 30 metrů většího spádu, který voda už nepokryje. Dál však díky jezům se dá plout už bez výraznějšího drhnutí. Tedy s výjimkou pár metrů pod některými jezy a pár desítek metrů za jezem v Bransouzích. Jezy kromě toho v Dolním Smrčném přetahuji a to většinou přímo přes desky, protože je okolo vše dost zarostlé a nezbývá, než se trochu namočit.

Nejhezčí úseky jsou za druhým jezem v Bítovčicích a pak před Číchovem, kde řeka vytváří rychlejší proud a loď vždy na několik stovek metrů zrychlí. Cestu končím v Číchově sjetím malé peřejky hned za silničním mostem.

Petr Kukla