Letošní tábor jsme se s oddílem rozhodli jet na řece Poprad. Jedná se o větší řeku, která protéká severním Slovenskem a jižním Polskem. Úsek Strážky - Stary Sacz jsme jeli za stavu kolem 10 m3/s v první půlce července.

Začali jsme cca 4 km pod Kežmarokem a to ve vesnici Strážky (N 49°10.33760', E 20°27.58388'). Z Popradu sem jezdí rozumné spojení vlakem. Spali jsme na fotbalovém hřišti po domluvě s místním starostou. První úsek byl dlouhý 19,6 km do vesnice Nižné Ružbachy. Řeka velmi teče a cesta uběhla rychle, i když jsme jeli na plně naložených lodích.

V Nižných Ružbachách se nachází pěkné místo na táboření vedle uměle vytvořeného rybníka na rybaření. Nachází se zde pár altánků, dvě ohniště a fotbalové hřiště. Místo jsme měli domluvené s místním správcem, který byl tak hodný, že nám dal suché dřevo na podpal. Dřevo na oheň jsme museli nasbírat na druhém břehu a převézt lodí.

Nedostavěná a nebezpečná přehrada před Starou Lubovňou

Další úsek byl nejdelší ze všech jízd. Měřil 20,7 km a cestou nás čekaly dvě překážky na přenášení. První na řadě byla nedostavěná přehrada (N 49°16.98545', E 20°36.47153'), která je v tomto stavu již několik let a místní se tváří, že tomu tak bude ještě dlouho, jelikož se ohledně této stavby vedou soudní spory. Místo je nebezpečné, o čemž svědčí i to, že zde zaplatil jeden vodák svým životem. Nad přehradou se dá zastavit na levém břehu, který je dost zabahněný, trochu v kopřivách a špinavý. Přenášení vede po cestě z levé strany. Poté jsme cestou zdolali bezproblémové stupně a ve Staré Lubovni přišla na řadu druhá přehrada (N 49°18.30182', E 20°40.92487'). Přenášení opět po levé straně.

Plavbu jsme zakončili u skalního útvaru Ihla (Čertova skála, N 49°17.72997', E 20°45.28275'). Je zde louka, ohniště, skalní útvar a les. Místo jsme domluvené neměli, jelikož je celkem odlehlé. Na druhou stranu jsme si museli přivézt vodu, která je mimochodem velmi hnusná v nejbližší vesnici.

Ze Slovenska do Polska

Plavba na louku mezi vesnicemi Andrejovka a Čirč byla dlouhá 17,2 km (N 49°17.42177', E 20°54.42775'). Cestou jsme potkali pár stupňů, nad kterými byl trochu i volej, který byl velmi ojedinělý. Místo jsme měli domluvené se starostou Čirče, i když patří zemědělcům Andrejovky. Přímo vedle této louky se nachází jez, který byl za nás velmi suchý, takže bylo potřeba ho přenést. Muszyna vzdálená 8 km byla první známkou Polska. Zde jsme spali přímo ve městě na pozemku hodného Poláka (N 49°20.92423', E 20°53.53022'). Dále řeka tekla po hranicích téměř až do Piwnizcny-Zdroje.

V údolích byla zima

Počasí se během dne neustále měnilo. Probudilo nás hřejivé slunce, než jsme se vydali na vodu, tak se zatáhlo, a když jsme vyjeli, tak se rozpršelo. Odpoledne bylo opět velmi hezky a večer se západem slunce přišla hrozná zima, která vydržela až do rána. Myslíme si, že to je způsobené polohou údolí vedle Tater. Toto počasí se často opakovalo, dokud jsme nevjeli do Polska, kde již byla klasická letní vedra. Jinak tomu s počasím nebylo na cestě do Sulína k nově postavenému betonovému mostu pro pěší (N 49°21.64628', E 20°47.43282'). Nachází se zde kilometr vzdálený minerální pramen Sulínka (není moc dobrý). Přenocování jsme měli domluvené opět se starostou vedle zmíněného mostu. Dokonce nám otevřel prázdnou chatku na pitnou vodu a záchod.

Na soutoku s Dunajcem končíme

Jediné tábořiště, které jsme potkali bylo v polském městě Piwniczna-Zdrój (N 49°26.45670', E 20°43.06188') po 16,2 kilometrech. Poslední úsek plavby dlouhý 17,5 km byl do Starého Sazce (N 49°33.71082', E 20°39.83552'), kde jsme spali na zeleném pruhu pod chatkami, po domluvě s místními. Asi kilometr a půl před tímto místem se nachází vetší stupeň, který je trochu více skalnatý (N 49°33.20973', E 20°39.80462'). Obtížnost rozhodně záleží na stavu vody. Tento poslední úsek jsme jeli před několika lety na raftech bez problémů. Letos jsme měli problémy najít cestu bez šutrů na laminátkách. Poslední den tábora se rozpršelo a viděli jsme, jak se hladina zvedla a stupeň hned vypadal úplně jinak. Ještě jsme si sjeli poslední 3 km do soutoku s Dunajcem, kde se kousek vedle nachází vlakové nádraží.

Řeka celou dobu tekla. Občas jsme potkali stupně, které se dali sjet bez problémů. Kromě dvou přehrad žádná větší překážka na tomto úseku není. Jelikož má řeka široké koryto, tak jsme museli vybírat správné cesty a hledat kde je proud, abychom co nejméně odřeli lodě. Vystupování do vody jsme se nevyhnuli. Na jaře mi přišla řeka velmi hnusná a plná nepořádku, ale do léta se špína spláchla a řeka vypadala lépe. Někteří si stejně stěžovali, že je špinavá, ale koupat se v ní dalo (Salzu opravdu nečekejte). Jeli jsme s dětmi od šesti let a na laminátových vydrách (+ dva plasťáky), takže je řeka sjízdná bez problémů. Více fotek a video si můžete prohlédnout na našich stránkách www.oddilvodaci.cz. Celkovou mapu naší trasy naleznete na mapy.cz.

Jakub Hájek