Dlouho jsem se bránil sjíždění Moravice v úseku Kružberk – Podhradí. Vlastně ani přesně nevím proč. Snad někde v průvodci bylo psáno, že řeka protéká obydlenou oblastí, a představa jedné vesničky za druhou mě nelákala. Situace však není tak dramatická a i tento „horní“ úsek je velmi příjemný ke splouvání.

Začátek trasy je pod přehradní nádrží Kružberk a to buď nedaleko oblíbených horolezeckých terénů (vlevo po směru toku) a nebo na straně druhé u penzionu Velké sedlo, který nejvíce proslavil stejnojmenný televizní seriál s hrázným Palizou v hlavní roli. Jinak pro zajímavost - v okolí přehrady prožila dětství známá ochránkyně přírody a autorka Lvice Elsy – Joy Adamsonová, rodačka z Opavy.

U Velkého Sedla je i lávka přes Moravici, po které se dá procházet, i když nápis tvrdí, že je pouze pro hosty penzionu. To jsou ale při splutí stejně skoro všichni. Na blízké louce je vždy plno stanů a lodí, a kdo se chce dostat autem až dolů (odbočka je z hlavní cesty od Vítkova směr vpravo u cedule parkoviště kolem jelení obory), musí mít trochu trpělivosti a dávat pozor na zbloudilé vodáky.

Takže nafouknuto, sbaleno, tekutiny doplněny a tak můžeme vyrazit. Po asi 500 metrech je na řadě první jez. Vcelku v pohodě sjízdný, ale pozor - na levé straně trochu táhne na kamennou zídku a zlomit pádlo je pak snadné. Za jezem se řeka trošku zúží a dělá drobná esíčka. Pěkně to teče a hrozí zalití lodi. Hodně podobný ráz má řeka i dále. Vpravo na břehu před prvním mostem lze ze sádek nachytat pstruhy a nechat si je hned připravit. Pak už jenom čekáme, až uslyšíme hudbu. To se již blíží největší atrakce horního úseku. V Jánských koupelích je před mostem oblíbený jez. Dá se zastavit v zátočině vlevo a jít se na něj podívat. Jez je kolmý, asi tak metr vysoký. Je u něj vždy spousta diváků, nahlas hrající hudba a občas i vodní záchranná služba. Hodně lodí tady nabírá vodu. Vylévat se pak dá na levé straně řeky, kde jsou louky mezi řekou a náhonem bývalého mlýna.

Pak už žádné velké vzrušení nečeká. Jen pěkná krajina, často je na břehu břidlice, která se zde dříve těžila. Osadníci z ní staví roztodivné útvary, jako třeba „schody do nebe“. Chatičky u řeky jsou pěkně upravené, místy doplněné uměleckými díly neznámých mistrů. Na loukách a fotbalových hřištích kolem řeky jsou občerstvovací místa s výběrem točených nápojů převážně zlatavé barvy.

Po několika málo hodinách přichází kemp v Podhradí na pravé straně řeky. Pár malých jízků a můžeme pádlovat po přehradě samotné. Přehrada by již potřebovala trochu vyčistit, protože alespoň na začátku je tam asi tak metr vody a několik metrů naplavenin. Po rychlostní vložce ala Martin Doktor lze na levé straně přenést nebezpečný jez v Podhradí, o kterém se zde už mnohokrát psalo. Trošku to tady klouže a musí se podlézat ocelová lana. Pak už jenom pohled doleva na pomníčky vodáků a vzhůru na další úsek (již popsaný dříve).

No a jak to bylo na Moravici letos? Splutí se uskutečnilo 13. a 14. září 2008. Trošku překvapivě byla účast poměrně masová. Už dlouho jsem neviděl tolik vodáků lačnících po tekoucí vodě. Byla tu spousta autobusů, cestovní kanceláře a hordy polských spoluevropanů. Kemp v Podhradí hlásil plný stav. Počasí úplně ideální nebylo. Teplota tak kolem 8 stupňů, sice nepršelo, ale hlavně v neděli k tomu nebylo daleko a severní vítr byl někdy dost krutý. V sobotu problém s vodou nebyl žádný a doprava po vodě tak byla plynulá. Katastrofa však nastala v neděli, kdy voda měla také téci již od rána. Nebylo však tomu tak. Po desáté pádlujeme jako jedni z prvních z kempu v Podhradí a po přenesení jezu pokračujeme dále. Všude kolem řeky je spousta vodáků, kteří čekají až to začne. Pokračujeme prvním jezem, kde se nafukovačka jen tak tak sešoupne dolů. Pak už nastává kamenitá loterie. Ale až k papírenskému splavu se to dá přežít. Dále však nastává katastrofa. Vody je méně než málo a tak nezbývá než tahat, odpichovat loď atd. V cizině se něčemu podobnému říká canyoning a platí se za to velké peníze. No a tady na Moravic to máme celkem zadarmo. Mezitím asi všechny přestalo bavit čekání na vodu a vyrazili také. No a teď si představte desítky lodí a raftů v podobné situaci jako my. Řeka byla hned ucpaná, plná supících vodáků. Snad jediným pozitivem bylo, že už nám rozhodně zima nebyla. Před Žimrovickým kanálem nás někdy po 15:00 konečně dostihla voda (že jí to ale trvalo). Bohužel jelo vždy tak zhruba deset lodí vedle sebe. Někteří ještě pádlovali a nenechali se jen volně unášet, takže na kanále samotném šlo do tuhého. Nazval bych to „Žimrovickým masakrem“. První rafty se zasekly na kamenné zdi, do toho převrácené seakajaky, plovoucí pádla atd. Jenom zázrakem jsme projeli po pravé straně. Pak po chvíli rychlejšího pádlování voda opět opadla. No ale nic už nás nezastaví a po průjezdu Hradcem končíme jako desítky dalších v Brance u Opavy u jezu. Když po půl páté odjíždíme, voda teče jako o život. Trochu pozdě řekl bych.

Vypouštění Moravice je určitě skvělá věc, ale časovat ho na nedělní odpolední hodiny už taková paráda není i s ohledem na spoustu přespolních. Tak na jaře uvidíme…

Martin Tomaides