Ad: 3x v životě jsem se dostal, Dan, 3/13/2026 10:27 AM
Ahoj Vladimíre,
hezky píšeš a otevřeně, na rovinu.
Já 2x. Jednou jsem to po naprosto marné práci do posledního dechu v ledové Orave vzdal. Dostali jsme tehdy nové Lettmanny (v 90. zavřená dvojka rychlá jako prase, lehoučká jak pírko a obratná jak hádě) a já novou háčici, se kterou jsem nikdy netrénoval. Bohužel mi narostly tak dlouhý kosti a velký nohy, že to šlo jenom dovnitř). Od tý doby už nikdy v lodi nechci klečet. To byla prostá smůla a banální tréninková chybka při výjezdu do proudu.

Podruhé jsem statečně bojoval v chrudimském válci, kde mě ztorpédoval metrákový špalek. Bojoval jsem více s tím špalkem než s válcem a to až do příjezdu hasičů, které o minutku předběhl jakýsi fotřík, co doběhl do garáže pro prodlužku. To byla kolosální blbost, koukal jsem se přes hranu 2x a nic tam nebylo ... z kajaku jsem se díval ...
Od tý doby mám pravidlo "udělej fotku ze břehu".

Zatímco na Orave jsem byl zcela v klidu, tak v Chrudimi jsem byl na nervy. Na lávce těsně nad stupněm se šešla půlka města jak na divadlo a opřeni o zábradlí dlouze pozorovali, jestli po kotoulech vyplavu a jak daleko od hrany se v dalším pokusu dostanu. Myslím, že ani nefandili.

Zatímco velké studené ani ledové vody mi vůbec nevadí, tak z městských vyzděných koryt je mi i v létě k zblití (ne od žaludku, ale mentálně ve smyslu, 'jak může být někdo takovej pitomec, že tu řeku tak dokonale zprzní', příkladem Dvůr Kr. n.L. nebo HK). Pokaždé, když jedu Č. Šternberk, hrknou mi slzy ... jak může stát/povodí/firma udělat jez smrťák i při tak "malý" vodě a nepřestavět to?! Takže si pak vzpomenu, že existuje jeden Ptáček a už můžu dýchat volněji.

Krásné jaro přeju!
Dan