„Za devatero horami a devatero údolími je kdoví co, ale za kopcem teče Bečvárka“, povídám v Toušicích, když jsme se převlékali po splutí Vavřiňáku. „A za 14 dní se vypouští Podbečvárský rybník, pojeďme! Přece si nenecháme ujít vodáckou perlu Zásmucko-Bečvárska!“ No, vychválil jsem to tak, že se nás, Kačerů, vypravilo celkem 8, z toho 6 s loděmi.

Přes pošmourné počasí a ranní mrholení se na mostě Ve Stádlích u Chvátlin sešlo několik desítek vodáků. Splutí pořádá parta QaK, která připravila různá zpestření. Prvním je alpinstart po skluzu přímo z mostu. Voda sice svou barvou a konzistencí připomíná Botič pod Nuselákem, ale to je snad její jediná vada na kráse. Po podjetí kamenné klenby mostu Bečvárka teče úzkým korytem s prudkými zatáčkami.

Pokud se otočíte přídí proti vodě, nemusí se vám hned podařit obrátit loď do původního směru. Kocháme se podzimní přírodou, plujeme nádherně barevným listnatým lesem v pěkném údolí.

Asi v polovině plavby se na břehu objevují skály, místy zasahující až do vody. Potok nabírá spád a uhání kamenitými peřejemi. To je asi nejtěžší úsek zvaný Cesta do pekel. Některé stromy rostou přímo v řečišti a několik prudkých zatáček jezdce prověří. Naše plavba ale probíhá hladce, navíc případné padlé stromy jsou prořezány. Po krátkém uklidnění toku následuje most V Podsmrckém a hned za ním peřej Malá Toušická. Tady se podává občerstvení – rakvička se šlehačkou a svařený qakikoňak (co? no přece peprmintka!). Jsou tu i auta s doprovodem, je co točit i fotit. Vysedáme a táhneme lodě vzhůru na most, abychom projeli 2 „mimovody“, které jsou umístěny na prudkých asi 7 m vysokých březích. Ta zprava končí skokanským můstkem do laguny pod mostem a tou zleva se vřítíte přímo do Malé Toušické. Obdiv všech budí na skluzavce odvážná dvojice dívek na deblu. Někteří zde končí.

My však po chvíli skotačení pokračujeme dál přes úsek zvaný Tri duby. Proplouváme další peřejky a děsíme ty, co jsou s námi poprvé: „Tak, teď bude volej a po něm následuje co? No po voleji je přece vždycky nejobtížnější místo! Proč asi někteří končili u mostu?!“ Ano, volej tu je – po několika zátočinách v rákosí a kopřivách vplouváme na Mlékovický rybník, ale to je z Bečvárky všechno. Po přepádlování 600 m rybníka končíme na hrázi v Mlékovicích. Dál je totiž sucho, rybník všechnu vodu pobere. K autům to je 100 m.

Máme za sebou asi 4 km vody za 1,5 hod i s blbnutím na skluzavkách, obtížnost by za normálních okolností nepřesáhla WW I (I+). Ovšem úzké koryto občas jízdu trochu komplikuje a i pádlo někdy překáží. Však také pořadatelé v propozicích uvádějí, že na Bečvárku není rozumné brát debla nebo pálavu. O raftu se však nic nepíše...

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim