| Diskuse nad článkem |
židova strouha, pavel, 3/25/2018 10:06:01 AMzase mě to chytlo ,voda , po letech strávených s vodáckým oddilem ,kdy už nikdo z mých vrstevníků nejezdí ,rád bych zase si něco šoupnul ,ted jezddím sám na pálavě ,o velikonocích chci jet na potlach -roverky - a je tam poblíž ploučnice ,sjízdná jen na jaře (nad Mimoní-soutěska) , najde se taky někdo , kdo by něco takového taky rád jezdil? diky pavel Reply
|
Zidovka, Honza, 5/5/2014 3:32:08 PMTaky jsem se o Zidovku pokusil. 2x. Zazitky velice podobne a take hororove, ale aspon se clovek na stara kolena necemu zasmeje :) Reply
|
Smutná, hayes, 8/26/2007 8:01:32 PMTed jsem narazil na tenhle starej clanek... Chtel bych autora clanku upozornit, ze nejel Smutnou, o ktery si precetl info v pruvodci. Zidovou strouhou urcite neprotyka Smutna, ale jakysi potok, kterej fakt sjizdnej neni :-) Reply
|
Dobře ti tak..., Vix, 2/18/2007 8:06:58 AMNa Židovu strouhu chodím relaxovat. Už dlouho a skloněn před krásou přírody. Zatím se tato krajina poměrně úspešně brání. Turisti v podstatě nemají kam dojít, cyklisti se spíš projdou s kolem na zádech než projedou, a že to není ani pro vodáky ?! Jakýpak nadávání, přece zaplaťpánbůh za to... Reply
|
Židova strouha, Luděk Beneš, 5/2/2006 1:14:42 PMSjíždět potoky jako je Židova strouha apod. s nafukováky je totální blbost. Už jsem toho sjel hodně a právě takových potoků a potůčků, ale k tomu se hodí jen laminát nebo plasťák a to ještě tak do max. 3,5 m. Potom ztráta klíčů anebo jiných důležitých věcí, včetně další důvěry manželek a podobných stvoření, pohybujících se s námi po vodě nebo kolem, by nebyla tak občasná a napínavá. Reply
|
Nalezená loď, Rosťa, 4/5/2005 11:21:26 AMDne 2.4.05 (otevírání Moravice) byla u hrázky v Zálužné nalezena téměř nová modrobílá kanoe.Pro nálezce uložena u chataře Zálužné,č.p.13,vedle hrázky.V průčelí chaty mufloní trofej,na střeše kohout. Reply
|
Nové pádlo, yenik, 4/7/2004 12:27:05 PMMám jeden vlastní mikropříběh.
V době mých studentských let a velkého nadšení do pádlování, jsme se dohodli s přitelkyní a jeli jsme na vodu. Duben-březen, počasí "vodácký sliz", dva studenti, bez auta, v podstatě bez peněz, takže vlakem. Vypůjčili jsme si od kamaráda Pálavu a z uspořených studentských peněz, které jsem vydělal někde na stavbě místo nudných přednášek z matematky, jsem tenkrát koupil svoje první singlová pádla od pana Panenky. Tenkrát jsem tomu přikládal téměř rituální význam. Mám vlastní kvalitní pádla. Uááááá!
Jako dnes si vzpomínám, jak těžké to bylo, když jsem to všecho na sebe naložil. Pálavu jsem narval do 120 l batohu, na něj zkušeně přivázal jedno pádlo a do plastového 50l sudu dal ostatní věci. Batoh jsem dal na záda, druhé pádlo provlékl okem sudu a po vzoru "Honza jde do světa" pádlo přehodil přes rameno. Kouknu na hodinky - jejda, toto letí, vlak nepočká- a mírným poklusem běžel na nádraží.
Byla to dřina. Velká dřina. Teď přijd e pointa. Na nádraži jsem přiběhl včas. Funěl jsem jako lokomotiva, a tak se někteří čekající začali zvedat, že už jako budou nastupovat. (vtip) Ke stěně jsem postavil sud po cestě ztěžklý alespoň na 100 kilo, otočil se k němu zády a s úlevou na něj ze zad postavil batoh s Pálavou a pádlem, který vážil snad tunu. Pádlo z batohu trčelo vítězoslavně do výšky. Batoh jsem naklonil, opřel o stěnu a šel koupil lístky.
"Dvakrát Vyšší brod klášter, prosím." A v tom to přišlo. Prásk! Rána jako z děla a pak nějaké klapání a cinkání, jako když se po kachličkách kutálí hranaté dřevěné polínko. Ohlédl jsem se od okýnka Prostějovského nádraží, abych zjistil, kdo si to zase dělá legraci s nějakejma rachejtlema. Kdyby raději jezdili na vodu, parchanti malí.... Ale chyba lávky. Přišel jsem k místu, kde jsem nechal věci. Batoh ležel na zemi. Prostě se rozhodl snížit svou zbytečnou potenciální energii a spadl. Na první pohled se mi ale pád batohu s tou velkou ránou nespojil. To se stalo až v okamžiku, kdy jsem si při zvedání batohu všiml, že moje nové pádlo nemá ručku. Pád z výšky cca 60 cm a jeho rotace při dopadu způsobila, že horní konec pádla s ručkou získal úžasnou rychlost, ručka se prostě urazila, odlétla a odkutálela se do dálky neznámo kam.
Co mi na to řelka přítelkyně si jistě dokážete domyslet. Celou cestu ve vlaku jsem doufal, že ve Vyšáku stále ještě funguje ten malý obchůdek, a že tam určitě budou mít i pádla. Měli. A co mě potěšilo- zaplatil jsem za něj úplně stejnou cenu, jako v Tróji u pana Panenky.
Teď mám do Pálavy pádla tři. Stejně je dobré s sebou vozit jedno rezervní, ne? Reply
|
:)), Lena, 4/5/2004 1:32:35 PM:))) :( :)))) Reply
|
dost dobrý, Staňa, 6/5/2003 4:16:16 PMReaguju s křížkem po funuse, ale opravdu jsem se pobavila, ne samozřejmě ve zlým.
Musím vyjádřit obdiv jak tobě i tvé ženě,
jak jste vše zvládli.
Hodně štěstí při dalším sjíždění!
Staňa Reply
|
Re: Příběhy posílejte na email, Franta, 9/18/2002 10:27:45 AMAhoj Petře,
napadá mne "Klub smolařů" anebo "Klub Smolné poleno", jen jako okamžitá reakce na Tvůj poslední text v řádce smolných příběhů. Snad se podobných příběhů sejde víc, ona ta trocha srandy osvěží. Kdekdo zažil něco podobného, ale ne každý je ochoten o tom mluvit nebo dokonce veřejně psát a i když by třeba byl ochoten svůj smolný příběh dát do placu, nemá tu správnou psavou ruku. Jsem strašně zvědav, co z toho vzejde. Ahoj, Franta - Zlín. Reply
|
Příběhy posílejte na email, Petr, 9/16/2002 12:13:27 PMJak to tak pozoruji, nejsem v těmi klíčemi v tom sám. Pokud ale nějaký příběh budete psát, je škoda ho dávat jako reakci k článku, protože může zbytečně zapadnout. Proto mi ho pošlete na email a já ho uveřejním jako nový článek, popřípadě zřídím i nový seriál s nějakým nevšedním jménem. Ba, právě mě nic rozumného nenapadá, takže uvítám i nápady na název seriálu. Reply
|
Re: Super, Franta, 9/16/2002 11:24:31 AMS tím klubem mně to už taky napadlo, nakonec ale tím, že si tady píšeme ty naše smolný příhody, tím už cosi jako klub funguje. Mohli bychom sice mít taky něco hmotného, jako symboliku a rituály: vlajku třeba sse symbolem jako kýbl smůly, na schůzkách bychom trénovali vázání uzlů na kapesníku, na sjezdech by se pořádaly soutěže v rychlosti kapesního uzlování, nebo v paměťových výkonech (kupř. vyhrává ten, kdo zapomněl proč vlastně přijel...!), pořádali bychom přednášky na téma "kterak zcela spolehlivě zapomenout zamknout byt, auto" atd. atd. Tak kupř. mně se před lety stalo, že jsem odjel na vodu a doma zapomněl jak vlastní pádlo tak i sedačky do deblovky - ale to je téma na další příběh. Tady kdosi slíbil, že má v zásobě hromadu dalších historek tohoto druhu, tož už se těším... třeba to skutečně jednou vydáme knižně, jako zájmový tisk pro členy tohoto "klubu", ale to by se těch historek mělo sejít víc. Tož prosím pište o 106!!! :-))) Ahoj - Franta. Reply
|
Super, Fojťas, 9/10/2002 8:36:20 AMTak jsem se chtěl mrknout, jestli už Petr napsal něco k 2.WWP, ale co psát k úspěšné akci... Zato jsem se móóóóóóc pobavil u tohoto článku a ohlasů na něj. Dík za to!! Panebože, já nejsem takovej PITOMEC sám vono je nás víc!!! Nezaložíme si nějakej klub a každej tam bude psát co semu přihodilo a ostatní budou mít radost, že v tom nejsou sami a vono na světě nic člověka nepotěší víc jak cizí neštěstí :-))) Co vy nato?? Reply
|
Pořád klíče, Franta, 9/9/2002 1:03:42 PMBylo by zajímavé ty smůly uspořádat knižně, možná by se to stalo oblíbeným čtivem (nejen) vodáků, něco jako druhdy "Proč bychom se netopili" (..nepotili,..netěšili). Tož klíče ještě jednou: Předloni v srpnu jsme si domluvili s kamarády sraz na Soumaráku, Šumava šuměla deštěm už od Krumlova, počasí prostě plné vody...kámoši na nás kejvali ze zahrádky soumarácké hospody jen jsme se objevili v zatáčce. Takže zastavit, kytaru, pár peněz a děcka ssebou. Podvečer se pomalu vcucnul do noci, déšť, pitomec jeden, furt šuměl, ale v zahrádce pod stříškou příjemno, zpěvno, pivno, leč s večerem trochu chladno. Tady máte klíče, kluci, běžte si do auta pro bundičky... a pořádně auto zamknout!!! Za dvě písničky se vrátil starší Michal - kde máš ty klíče? ..on tam je ještě Tomáš, on zamkne, já jsem mu to připomínal, odtušil Michal. Za pět minut po něm doklusal Tomáš, slyšel jsem bouchnout dveře, říkám si v duchu, je to OK. ...tak Tome, vrať mi klíče! Trhnul sebou, zahleděl se na mne jako na strašidlo a vypotil: já jsem je zapomněl v autě. Obestřely mne mrákoty a nálada u stolu poněkud zrosolovatěla. Vztyk, hromadný poklus dolů k autu. Nojo!!! Klíče pěkně ležely na palubce vedle mobilu a peněženky, modlil jsem se, abych zapomněl zabouchnout zadní dveře našeho zabouchnuté byly a zámek v poloze zamčeno. A znova ty mrákoty: půl desáté večer, uvnitř auta zamčené stany, karimatky, spacáky, potrava, větší část financí, ešuy, prostě všecko, v lodích na vleku byly akorát pádla a ty nám v tu chvíli byly platné jako mrtvýmu zimník... V té souvislosti bych rád podotknul, že možná se do mikrobusu VW Transportér někdo umí dostat bez klíčů, ale my jsme zřejmě měli smůlu, neboť to nedokázal ani policajt od dopravky, ani místní údajně expert na vykrádání auomobilů, kterého kdosi z hospody za 3 panáky zelené promptně sehnal. Policajt se pokoušel odjistit zámek manipulací s táhlem zámku podle okýnka, výsledek byl, že to táhlo akorát zkřivil, takže jsem doma pak musel ten zámek dát opravit. A údajný zloděj aut vytáhl z kapsy umaštěných džínů provázek s okem na zachycení zajišťovacího čudlíku. Jenže tomu se nepodařilo ten provázek metodou cik-cak dostat ani za dveře, natož dolů k čudlíku. A do toho furt ten déšť. Nakonec jsme telefonem vzbudili nějakého automechanika z Volar, tovíte, že měl o půl dvanácté v noci z nás velikou radost, a ten nám poradil vyřezat nožem zadní okno. Takže jsme to zkusili. A nyní si vaše škodolibost může přijít na své: to okno nám skoro hned prdlo! Rozsypalo se na takové malilinké střípky. A tak jsem celou vodu měl náladu pod psa protože to auto jsem musel vždycky přirazit zadkem k nějaké stěně aby se do něj nedalo zezadu vlézt, jenže to jsem musel odpojit zas vlek a to jsme se zas klepali strachy, aby nám někdo nešlohnul ten vlek i s rezervním kajakem... Od těch dob jsem si vypracoval reflex téměř pavlovovský, totiž když se mají zabouchnout u toho auta dveře, třebas jen přímo před mým domem, tak ze všeho nejdřív MUSÍM vyštrachat z kapsy, z tašky nebo z kufříku klíče od auta a před zabouchnutím dveří ty klíče hypnotizuju v dlani. Tím pádem se zmíněný rituál hledání klíčů a zavírání dveří někdy neobejde bez zmatených šacovacích pohybů doprovázených tichým sakrováním - čímž se stávám okolním lidem nápadný skoro jako zmíněný vodák v mokrém neoprenu v nedělním autobuse... No, občas si ze mne dělají srandu i vlastní děti, když se dvacet kroků od auta nevinně zeptají jestli mám u sebe klíče od auta - vždycky ztuhnu a začnu se nervózně šacovat. A to mám za to, že jsem je tehdy na Šumavě ještě v noci nenaházel do studené Teplé Vltavy! Reply
|
|
|
Re: Hahaha..., Jícha, 9/6/2002 9:22:05 AMHele nepřivlastňuj si moje nápady!!! Igelitový pytel s gumicuky - to je můj vynález ze Sázavy ( http://jicha.skzlichov.cz/FOTO2001/2001_10_Sazava/Sazava.htm). Mimochodem do toho teče až po prvním skoku na Kaňově. Pak už je to ale zbytečná zátěž... Pro dokonalý efekt doporučuji sebou vozit kvalitní silný igelit. Nejlépe žlutý!!
Klíče jsou přece vždy v kapse kalhot, kalhoty v autě co jede dolu a já pak nemám čím zamknout...
Reply
|
Re: Hahaha..., Honza, 9/5/2002 7:55:40 PMNo dobrá, dobrá... Tak tedy kupříkladu loni na jaře jsem chodíval na peřej pod Vratimovským jezem na Ostravici, která tehdy byla docela pěkná. Klíče od auta jsem si strkal do rukávu neoprenu, přičemž dálkové ovládání centrálního zamykání jsem nechával pod palubní deskou. Jednoho krásného dne jsem dojezdil, vytáhnul loď na břeh, svlékl neopren do půl pasu a chytal první bronz. Po dvaceti minutách hodím loď na rameno a nesu k autu, vtom do mě bací hrom: Čím to, ty blbče, auto otevřeš? Cihlou? Hrrr zpátky na břeh a na kolena na kolena jéjéjé! Pídil jsem píď po pídi, každý kámen jsem třikrát obrátil, brodil jsem vodou (naštěstí voda v Ostravici byla průzračná jak v horské bystřině). Výsledek: Nula nula prd. Co dělat - nechat auto na místě napospas romské mládeži? Odnést loď cirka půl kilometru k nejbližším stavením a škemrat o uskladnění? Běžet domů další asi čtyři kiláky v neoprenu skrz sídliště, nebo risknout jízdu autobusem (černý pasažér v mokrém neoprenu je v březnu poněkud nápadný a peněženka je v bezpečí v autě)? Vyšplhat po balkónu a rozbít okno, protože žena je na návštěvě u rodičů? Zkrátka nezbylo než učinit ještě jeden zoufalý pokus a ještě jednou se ponořit po kolena do vody. A ejhle: Po hodině a čtvrt jsem spíš nahmátnul než uviděl ztracený klíč v místě, kde štěrk začínal prudčeji klesat a v proudící vodě i přes její průzračnost bylo díky lomu světla vidět houbeles.
A nebo (ta je taky dobrá!): Domluvil jsem si díky těmto stránkám parťáka na Lomnou, když zapršelo. Moje auto jsme nechali v Bystřici nad Olší a druhým jsme vyjeli ke kaskádě na Lomné. Bylo to fajn a užívali jsme si. Tentokrát jsem klíče bezpečně uložil do loďáku, takže když jsme dojeli, nezbývalo než naložit lodě, vrátit se pro druhé auto, převléct se do suchého a tradá domů. Ouha, klíč od dveří a od zapalování mám, ale čím odemknu zamykání zpátečky? Když jsem se hrnul na kaskádu, byla tahle otázka zřejmě podružná a volání divočiny silnější než zdravý rozum. Strávili jsme veselé chvilky přemlouváním jednoho místního motoristy u nedaleké benzinky, aby obětoval jakousi oslavu s přáteli a odvezl nás raději nějakých patnáct kilometrů proti proudu. Nevím, možná ho obměkčilo to, že tak praštěnou historkou pak na té oslavě mohl pobavit ty své přátele.
Nebo hezký kousek byl, jak jsem doma zapomněl špricku a na rozvodněné Moravici jsem improvizoval s igelitovým pytlem na odpadky a dvěma gumicuky. Mimochodem, jde o zcela zbytečné úsilí - teklo to skoro jako bych na sobě neměl nic. No a pro velký úspěch jsem si příště na vodu špricku opět nevzal... Aspoň se tolik neopotřebuje.
Zásoba žertovných příhod mi sice ještě nevyschla, ale něco si nechám na příště. Reply
|
Re: Hahaha..., Franta, 9/5/2002 3:31:18 PMTak se dej taky do spisování a dopřej trochu té škodolibosti svým budoucím čtenářům... Reply
|
Hahaha..., Honza, 9/4/2002 4:00:08 PMTak tohle musím dát přečíst mé ženě - ona si myslí, že takové kraviny se stávají jenom mně a za ta léta už se smířila s tím, že si vybrala toho největšího pošuka pod sluncem. Mám sám v zásobě hromádku podobných historek a v drtivé většině z nich hraji hlavní roli. Takže tentokrát jsem popustil uzdu své škodolibosti a skvěle jsem se bavil. Reply
|
Klíče..., Franta, 9/4/2002 11:58:03 AMStalo se mi cosi děsně podobného před 4 roky na Bečvě - nebyla voda a tak jsme šli na tůru, a já pitomec šel s klíči od auta v kapse. V půlce strmého krpálu kdesi nad Karolinkou jsem zjistil, že v kapse sice mám kapesník, ale nikoliv ty klíče... mrazivý pot mne obestřel... klusal jsem lesem dolů a v tom kalupu bedlivě prohlížel cestičku. No, klíče ležely až dole za dědinou, pár metrů za poslední chalupou se leskly v nízké travičce u pěšinky. Někdy se opravdu dějí záraky. Akorát ten liják tehdy nepřišel. Za druhý zázrak v mém případě považuju taky to, že jsem se v tom zběsilém poklusu lesem o něco nepřerazil. Ahoj! Reply
|
..., Matouš, 9/4/2002 9:53:11 AMI o strašných věcech se dá napsat dobrý článek... Reply
|