Když dostanu do rukou novou vodáckou knihu, jsem za to velmi vděčný ze dvou důvodů. Jednak, že existují osoby, které nelení, napíší text, obětují své peníze a pro pár vodáků, kteří nezapomněli ještě číst, vydají knihu. Druhý důvod je ta krása, když otevíráte něco nového, co ještě voní z tisku a představujete si, jaké zajímavé příběhy asi na vás čekají.

Takto si prohlížím knihu Václava Helána: „Žít se může, plout se musí – 50 let na řekách“ a prvně ji prolistuji. Sakra, pevná obálka, barevný papír, množství fotek. Uznale pokyvuji, že se autor odvážil jít do tak finančně nákladného vydání, ale ten efekt je na první dojem velmi dobrý. Teď ještě rychle, co je obsahem.

Přesunuji se do křesla v obýváku a začnu hltat první kapitoly. V tom přijde syn (17), který má obličej osvícený do modra z neustálého čučení do monitoru a jde z nudy provokovat mladšího bratra (5). Za chvíli je samozřejmě řev.
„To nemůžete být chvíli z ticha?“ zkouším to nejprve po dobrém. Jenže řev sílí.
„Ty bys měl bejt ve škole a ty ve školce,“ a začnu je od sebe odhánět. „Nevím, kdo vymyslel takovou kravinu, že děti nepůjdou 5 měsíců do školy. A když v září nastoupí, tak co? On ten virus jako zmizí?“
Začínám se i já dostávat pomalu do varu.
„Stejně je cílem ještě větší ovládání lidí a sebrání hotovosti, aby zůstaly jen virtuální peníze. To se pak bude dělat měna,“ už se regulárně rozčiluji.
„Tady si ani člověk nemůže přečíst v klidu knihu, už toho mám dost.“
A najednou mi to dojde.

Po chvíli, když se vše uklidní, povídám: „Mně je nějak divně, klouby bolí, hlava pálí,“ a dvakrát zakašlu. „Tý jo, abych to neměl,“ povídám udivené manželce.
„Nedá se nic dělat, musím rychle do izolace, než to vypukne naplno,“ odpovídám rázně. Přesunuji se do pokoje a než zamknu dveře, domlouváme si počet jídel denně a signalizaci. Když zaklepou na dveře, mám tam jídlo, které si vezmu a nechám prázdný talíř. Hlavně se nesmíme vůbec potkat. Lehám si do postele, otevírám knihu …

Druhý den odpoledne přicházím mezi překvapenou rodinu.
„Co tady děláš?“ ptá se manželka.
„Máte všichni kliku, že si s tím moje imunita poradila tak dobře. Už jsem v pohodě,“ a knihu s mírným pohlazením zakládám na čestné místo ve své vodácko/foglarovsko/trampské knihovničce.

To by asi mohl být konec recenze této úžasné knihy, kterou jsem přečetl na jeden zátah. Pokud to někomu přeci jen nestačí, může se těšit na životní příběh Václava, který vtipným způsobem popisuje své vodácké zážitky i zážitky spojené s jeho studiem, vojnou nebo prací. Na 200 stránkách doplněnými 30 černobílými a 190 barevnými fotografiemi popisuje výpravy na řeky u nás ale i do zahraničí a jakým způsobem získával zkušenosti, které následně předával svým dětem a vnoučatům. Sice autobiografie není můj oblíbený žánr, s příběhy Václava jsem ale vrátil do svých dětských let a vodáckých začátků.

Úryvky z knihy jsou dostupné na facebook.com/vaclav.helan.562, kde si ji můžete také objednat. Stojí 231,- Kč. vč. DPH nebo ji lze zakoupit v některých knihkupectví. Doufám, že Václav vydá pokračování s podtitulem 100 let na řekách.

Petr