Na srpnové cestě po francouzských řekách se přesunujeme z Alp od řeky Isère k severozápadu.

Cesta z Alp vede přes Rhônu

Míjíme krásné jezero Lac du Bourget se spoustou plachetnic pod vápencovými horami.

Pak se tunelem proraženým do vedlejšího údolí dostáváme k průrvě Rhôny. Silnice se tu za městečkem Yenne klikatí dramatickým kaňonem mezi vysokými skalami. Na možnost vodáckého splutí tu dokonce upozorňuje i francouzská vodácká značka (fotka značky viz např. zde). Ale háček na místě spolujezdce se zrovna nachází v říši snů. Přejíždíme řeku po mostě. Až u městečka Vigirnin odbočujeme z hlavní silnice a děláme průzkum k řece.

Řeku lemují výstražné cedule francouzské energetiky (někdy i ve formě názorného komiksu), jako ostatně prakticky všechny řeky, co jsme letos ve Francii zkoumali. Umístění výstrah před možným náhlým nárůstem hladiny zřejmě iniciovala tragická nehoda z prosince 1995 na řece Drac. Bohužel při výhledu na místní rameno Rhôny nacházíme naprostý volej a ten pro nás není zajímavý.

Splouvání řeky Rhôny tak necháváme na příště a míříme dál k severu. Jedním z možných dnešních vodáckých cílů je pravostranný přítok Rhôny - řeka Ain, ve které jsme se na jiném místě koupali už na cestě do Alp.

První setkání s řekou Ain

Jeli jsme vedrem mezi vápencovými skalami od řeky Loue. Před námi se vynořila úžasně tyrkysová vodní plocha mezi tmavozelenými kopci. Dlouhá přehrada na řece Ain s hrází u vesnice Vouglans.

Rozhodnutí se tu zastavit bylo dílem okamžiku. Jdeme se vykoupat na písčitý poloostrov.

Připlouvají francouzští vodáci. No, spíš se jedná o mladé, ne příliš zkušené klienty půjčovny na pestrých sit-on-top kajacích.

Skupina vodáků míří postupně k jihu ve směru ke hrázi přehrady.

Ain z Châtillon-la-Palud

I tohle nám běželo hlavou, když jsme se rozhodli prozkoumat dolní tok řeky Ain. Odpoledne parkujeme v městečku Châtillon-la-Palud a jdeme se podívat na řeku. Tok je (na Francii nezvykle) plný připlouvajících vodáků. Na levém břehu pod mostem se nachází vodácké výstupní místo, kde se ale nedá oficiálně parkovat.

Rozhodujeme se tedy parkovat u mostu na pravém břehu s trochu složitějším přístupem k vodě.

Voda je průzračná, ale moc neteče. Množství francouzských vodáků sem odpoledne připlouvá z nedalekého městečka Pont-d´Ain.

Provizorně opravuju a nafukuju mírně trhlou loď z předchozího dne. Vyplouváme. Vzápětí začínají vybublávat ze dna okolo lodi velké bubliny. Přistáváme. Lepím loď znovu a lépe. Mezitím počet okolo doplouvajících lodí utěšeně stoupá. Kajaky plní na druhém břehu přívěsy půjčoven, poněkud to v menším měřítku připomíná letní odpolední Pikovice.

Konečně v pořádku vyplouváme. Okolní pláže obsadili koupající se výletníci.

Občas se vyskytne i příjemná peřejka.

U jedné z následujících prázdných pláží přistáváme.

Koupeme se, vaříme večeři a na skrytějším místě stavíme stan, protože se stahují černé mraky a začíná poprchávat. Místní mládež tůruje na pláži čtyřkolku, naštěstí v dostatečné vzdálenosti od nás. Ráno zase svítí slunce.

Balíme a koupeme se v čisté vodě. Po snídani plujeme dál, vzhledem k horší možnosti pendlu, jen pár kilometrů.

Francouzi, podobně jako Češi, řeší přístupy k řece místy dosti amatérsky, třeba improvizovaně po žebříku.

Celé je to tu přírodní oblast, o které podávají informace četné cedule na březích. Ostatně všelijaké vysvětlující cedule jsme potkávali ve Francii velmi často, vypadalo to až na jakousi posedlost potomků Diderota.

Po pár kiláčcích příjemné plavby přistáváme na pláži u vesnice Mollon s hezkým historickým kostelem.

Závěr

Po odpočinkové klidné řece Ain by se bezpochyby dalo plout až k jejímu ústí do Rhôny. My tu po pendlu balíme loď. Naposled se koupeme v teplé a čiré vodě řeky Ain. Dál naše cesta už vede zpět přes Německo do Čech. Po atmosféře řek Francie se nám bude stýskat. Vzpomínka nás ale určitě zahřeje za dlouhých zimních večerů.

Ahoj Eki