Jarní voda z tání sněhu je obecně nevhodná pro začínající vodáky bez zkušeností a nedostatečně vybavené. Moje první rada tedy zní: Počkejte na podmínky pro vás vhodnější. Ještě i v květnu při sjíždění Moravice nebo podobných řek dokážete vymrznout jak drozdi, když přijde studená fronta. A nemyslete si, že když je krásné sluníčko, veget a čuňoš páloš, že už o nic nejde. Voda je setsakra studená, a když si v ní jednou-dvakrát zaplavete, v mokrých hadrech za chvilku prokřehnete tak, že se pro vás zbytek plavby stane utrpením.

Pokud si přesto mermomocí musíte sjet svůj vyhlídnutý potok či řeku právě teď, zkuste si přečíst aspoň pár následujících rad:

V první řadě se snažte o toku, na který se chystáte, něco zjistit. Základním pramenem informací je kilometráž. Ta nejnovější pochází z pera Vojty Jančara. Budu tedy předpokládat, že když nemáte jiné vybavení, že kilometráž rovněž nevlastníte. Pak se tedy podívejte na internet. To podstatné z Jančarovy kilometráže najdete zde na serveru www.raft.cz, navíc doplněné o komentáře, aktuální postřehy, fotografie atd. Pochopitelně najdete obdobné informace i na dalších vodáckých serverech, stránkách vodáckých oddílů i jednotlivých vodáků. Stačí do vyhledávače zadat správné heslo, kterým je název splouvaného toku a případné další požadovaná informace (např. „Klejnárka kilometráž“). V případě zmíněné Klejnárky sice zrovna kilometráž tohoto potoku nenajdete, ale dohledáte článek Vaška Lebdušky, z něhož se lze dozvědět docela dost. Kromě samotného článku tak zpravidla získáte i kontakt na člověka, kterého se můžete zeptat i na další podrobnosti, které v článku zmíněny nebyly. Další zdroj informací mohou být rybářské mapy. Ty obsahují dva typy údajů důležitých pro vodáky – zakreslené jezy a stupně a rozdělení do rybných pásem. Jezy a stupně zde najdete i na potůčcích, jejichž jména budete v kilometrážích hledat marně. Některé z nich třeba ještě nikdy spluty nebyly. Čím více těch zaznačených jezů na toku najdete, tím hůř. Jezy jsou vždy problém, na jarní vodě obzvlášť – ještě o nich budu psát níže. Když už jsem zmínil internet, tak nezapomeňme na interaktivní mapy např. na www.mapy.cz. I ty si můžete prohlédnout zdarma, aniž byste museli běžet kupovat tištěnou mapu. V každém případě si prohlédněte, kde se vyhlédnutý tok vzdaluje od civilizace a komunikací – tam bude obtížné plavbu přerušit či ukončit, když nastanou komplikace. Zákon schválnosti (a na ten se spolehněte!) říká, že když ke komplikacím dojde, tak právě na takovém místě. Přepněte se na turistickou mapu a na ortofotomapu, abyste si mohli lépe očima osahat reliéf terénu, odhadnout, jestli se v takovém úseku koryto zužuje, bude tam rychlejší proud, peřeje apod. Pokud je v mapě možno dohledat, kde je nejbližší možnost ošetření, policajti, hasiči – poznačte si to. Nic vás to nestojí, jen chviličku času. A v případě nouze tato povědomost může mít cenu zlata. Rovněž si na internetu zjistěte předpokládaný vývoj počasí a vodní stav (např. www.meteopress.cz, www.voda.gov.cz). Je možné, že nenajdete přímo ten váš tok, ale že se zorientujete podle vodních poměrů toho, co teče v jeho okolí.

Zejména pokud jedete autem a nejste odkázáni na veřejnou dopravu, snažte se předem vytipovaná problematická místa předem prohlédnout. Za problematická místa je třeba považovat jezy, ale také třeba místa, kde dojde k náhlému zúžení údolí, které jsme si tedy mohli pomocí vrstevnic v turistické mapě dohledat. Při průjezdu obcí se snažte zaregistrovat, jestli nejsou někde nízké lávky. Pokud tedy zjistíte nějaké pasti na medvědy, vždy si prohlédněte nejen samotnou překážku, ale i to, kde nad ní můžete přistát a kde pak opět nasednete. Počítejte s tím, že místo přistání bude z lodě a z vody vypadat jinak než ze břehu. Abyste je poznali, zkuste si vytipovat nějaký markantní nepřehlédnutelný bod v okolí, případně si místo přistání označit. Může to vypadat jako srandovní rada, ale osvědčená pomůcka jsou fábory z krepového papíru, které pověsíte na větev u břehu nebo na plot v dědině. Nespoléhejte na to pak ale slepě, protože i takovou značku můžete přehlédnout, ve vsi to z plotu může někdo utrhnout dřív, než projedete.

Určitě budou i taková místa, kam z cesty neuvidíte. Na první pohled v nich žádné nebezpečí nečekáte – a ejhle, ona tam bude nějaká ta nízká lávka těsně nad vodou nebo padlý strom. To se zcela vyloučit nedá, ale čím více nebezpečných míst budete mít prohlédnutých předem, tím bezpečnější pak bude vaše plavba. Přistání nad jezem se může zkomplikovat, pokud jsou v nadjezí břehy regulovány. Na kamennou navigaci se blbě leze. Může klidně být i šikmá, nemusí to být hned dvoumetrová kolmá stěna. Nad některými jezy sice není umělá navigace, ale břehy jdou strmě do vody, jsou hlinité a kloužou. Teď v předjaří musíte počítat také s tím, že na březích mohou být (zvláště v sevřeném údolí, jako bylo to kolem Olomoucké Bystřice) zbytky ledových ker, na které se z vody také velmi špatně škrábe. Schválně si ty fotky z Bystřice ještě jednou prohlédněte!

V době mobilních telefonů považuji za jednu z velmi důležitých rad: Pokud v místě vaší plavby je dostatečný signál, měl by někdo vědět: kdy a kde se na plavbu vydáváte, kolik vás je, kdy a kam máte dorazit. Dobré je mít mobil sebou a dávat třeba po hodině průběžnou zprávu. Řada mobilů je dnes vybavena GPS modulem, vaše poloha může uspíšit případnou pomoc. Navíc u mobilů s GPS modulem je možné mít v mobilu navigaci (zcela zdarma a bez nutnosti on-line stahování map, stačí mobily bez OS, s podporou Javy), o tom napíšu jinde. To jsou stejné zásady jako při horské túře. Další důležité pravidlo se týká organizace. Jedna loď znamená mnohonásobně větší riziko než plavba s partou. Když ale jede více lodí, musejí jet tak, aby si navzájem mohly pomoci, a ne tak, aby si navzájem překážely. Je tedy třeba udržovat určitý odstup a určité pořadí. Domluvte se přinejmenším na tom, kdo pojede první a kdo poslední. Hlídejte si loď před sebou, ale občas se mrkněte, jestli jste příliš neujeli lodi za vámi. Chcete se přece vrátit všichni, jsou to vaši kamarádi. Důležitou součástí těchto rad je to, jak se obléct – a zřejmě se bude týkat těch, kteří vyrazí s Pálavou nebo jinou nafukovací či nenafukovací kánoí, eventuálně s raftem. Předpokládám tedy, že nejste aktivní vodáci, nevlastníte neopren, vestu, lodní pytel, házecí šňůru a další vymoženosti. Pokusím se zdůraznit, co z toho je opravdu důležité a stojí za to zajít do půjčovny, a v čem lze nějak improvizovat. Vezmu to vrstvu po vrstvě od spodního prádla. Většina z nás někde ve své výbavě má nějaké to termoprádlo třeba z Moiry. Sem s ním. V žádném případě si neoblékejte trička nebo jégrhózny z bavlny. Bavlna je nasákavá a mokrá nehřeje. Místo spoďárů si vyptejte od maminky, manželky, ségry nebo kamarádky staré silonové punčochy. Jsou malé? Na šířku se spíš vytáhnou než na délku, ustřihněte je u kotníku a třeba se pak už do nich vlezete. Věřte, hřeje to. Na tuto spodní vrstvu dávejte raději více tenkých vrstev vlněného prádla, čím těsněji vám sedí, tím lépe. Vlna narozdíl od bavlny zahřeje i poté, co ji komplet zmáčíte. Totéž platí o obutí. Nasoukejte se do vlněných ponožek a přes ně obujte nějaké lehké šněrovací body, ideální jsou plátěné kotníkové kecky. Zapomeňte na takové idiotské nápady, jako jsou holínky! Holínky vám jsou dobré tak nejvýš na mělčině u břehu. Pokud je břeh strmý nebo pokud se převrhnete, tak nejen, že vám nohy neuchrání v suchu, ale uplavou vám a zůstanete naboso. Stejně tak je neuvěřitelná pitomost chtít si ty holínky nějak přivázat, připnout nebo přilepit, aby neuplavaly. Nabere se do nich voda – a zkuste plavat s tím, že si na každou nohu přidáte závaží… Totéž platí o oblečení: Čím volnější a nasákavější (např. vaťák, péřovka), tím nebezpečnější v případě, že se zvrhnete a budete ve studené jarní vodě plavat. Je to pak jako by vás někdo chňapal za ruce a nohy, případně vám je přímo svázal.

Jak jsem zatím radil, použití tenkých vrstev přiléhavého vlněného prádla, vlněné rukavice vám nedoporučím - potřebujete mít dostatečně jistý a pevný úchop pádla. To raději, ať vám ty pazoury zmrznou. To už jsou tedy o něco lepší nějaké staré rozbité kožené lyžařské rukavice – zima vám bude stejně jako bez nich, ale na rozdíl od vlněných vám nebudou po pádle tolik klouzat. Toto všechno je ale nouzové vybavení. Běžným vybavením na jarní toky je vodácký longjohn neopren v tloušťce 4 mm, neoprenové boty nebo ponožky s krytím kotníčkovou keckou, trička z funkčního prádla a vodácká nepromokavá bunda. Všechnu tuto výstroj je možné zapůjčit v půjčovnách a je lépe obětovat pár korun za půjčení, než skončit 14 dní na antibiotikách nebo ještě hůře. Podchlazení na vodě, zvláště na jaře, je více než reálné a to i při pouhém sezení v lodi, nemluvě při nějaké rozplavbě.

Dostáváme se k prvnímu bodu, kde znovu doporučím raději neimprovizovat, a zaplatit si v půjčovně nějakou modernější vestu s pěnovou náplní a přiměřeným výtlakem. Myslet si, že mě na hladině jarní vody udrží bůhvíjak stará vesta s kouskem polystyrénu uvnitř, je jako vydat se do skal s prádelní šňůrou. Vestu považuji za zcela zásadní a bezpodmínečně nutný kus výstroje. I ve chvíli, kdy ztratíte vědomí nebo si nešťastnou náhodou zpřerážíte hnáty, vesta by vám měla pomoci udržet se na hladině. To od staré polystyrénky na jarní řece opravdu nečekejte. Kromě toho, že vám vesta může zachránit kejhák, ona taky hřeje. Takže neváhejte a utíkejte si ji půjčit. Další bod je helma. Případ, k němuž nyní došlo na Olomoucké Bystřici, by snad měl každého přesvědčit o tom, proč by si měl helmu vzít. Berte přitom do úvahy, že cyklistická přilba nechrání dostatečně zátylek, spánky, uši a připlavání se může lehce sesmeknout. Je to sice lepší než drátem do oka, ale je to ochrana jen tak napůl. To už je o něco lepší helma hokejistická. Pokud se máte rádi, za kvalitní helmu speciálně na vodu bych taky raději zaplatil v půjčovně – ale raději aspoň tu cyklistickou než žádnou.

Co a jak sebou přibalit do lodě? Pokud jedete na nafukovací lodi, počítejte s tím, že do ní můžete spáchat díru vel- vel- velkou. Určitě tedy něco na provizorní opravu, osvědčená je voděodolná lepicí páska, např. Tesa. Dá se koupit v obchodech pro kutily ale i v některých hypermarketech. Opravovat na jarní vodě laminát je asi blbina, takže jej také nanejvýš přelepíme Tesa páskou, pokud to rozsah poškození dovolí. Pokud ne, zahrabeme zbytky lodě a zbytky posádky na vhodném místě. Důkladnější opravu necháme na doma, na jaře s prokřehlými prsty stejně víc neuděláte. Na trhliny v tělech posádek bychom měli být připraveni stejně jako na trhliny v lodi – určitě nezapomeňte aspoň základní výbavu lékárničky. Za samozřejmost je třeba považovat dezinfekci, obvaz a náplast. Rozříznout si ruku o něco ve vodě nebo při přenášení po břehu si vrazit do nohy ostrý klacek, to je raz dva. Doporučené vybavení lékárničky na netu najdete, já bych snad ještě připomněl možnost, že budete křísit někoho, kdo se topil. To už se tak na vodě stává častěji než na silnici. Může to být dobrý kamarád, může být v ohrožení života, ale neměli byste zapomínat chránit i život svůj vlastní – použít při dýchání z úst do úst roušku je nanejvýš rozumné.

Už jsem se na začátku zmínil o tom, že je dobré mít sebou mobil. Aby zůstal funkční, budeme jej chtít udržet v suchu. Opět předpokládám, že nemáte lodní pytel – v takovém případě pomůže trik mého kamaráda Petra Holečka: Přetáhněte přes mobil prezervativ a volný konec zauzlujte. Mobil i přes ten prezervativ budete moci normálně používat. Místo do loďáku pak ten mobil a další věci jako svačinku, sirky, rezervní oblečení apod. vložte do silnějšího pytle na odpadky, ten nahoře přehněte aspoň o nějakých 10-15 cm a přes takto vytvořené kolínko stáhněte a zavažte provázkem. Chcete-li mít jistotu, že se pytel o něco neprotrhne a k věcem uvnitř se voda nedostane, vložte takto zavázaný pytel s věcmi do staré tašky nebo batohu, které přivážete do lodě. Pro sichr je možné opatřit věci nejprve druhou a třetí vrstvou igelitu opět s taktovým „komínkem“ nahoře. Je ale jednodušší si loďák, soudek nebo speciální pouzdro na mobil půjčit opět v půjčovně.

Znovu opakuji – bez patřičné výbavy a zkušeností je lépe jarní vodu z tání sněhu škrtnout ze svých plánů. Pokud však si to nedáte rozmluvit, snad aspoň můžete o něco snížit nebezpečí, že si ublížíte. Ve článku by se mohlo pokračovat i dále, např. výběrem vhodné lodě, ale to zase někdy jindy.

Honza Hrubeš