Dalším zajímavým tokem Mazovska je Radomka. Je levostranným přítokem řeky Visly, do které se vlévá pod městečkem Ryczywól asi sedmdesát říčních kilometrů nad Varšavou. Splavný úsek Radomky měří 76 kilometrů, a tak na ní můžete strávit 3 - 5 dní. Ale nejčastěji se opět jezdí až spodní úsek hlavně proto, že střední úsek Radomky je nezajímavý, řeka se několikrát větví do dvou i více uměle upravených ramen a v hlavním korytě je řada betonových stupňů. Ani okolí řeky ve středním úseku není příliš zajímavé, říčka protéká zemědělskou krajinou a voda se zakaluje v mokřinách. Zejména kolem města Jedliňsk není čistota vody příliš vysoká. Naopak v dolní části se voda díky samočisticímu efektu a nedostatku civilizace čím dál tím víc vylepšuje. I bahnité dno se postupně vyčistí díky řasám a v úseku od posledního jezu v Glowaczowě je už dno písčité a voda průhledná a skvělá i pro koupání.

Říčka není příliš populární, polské vodáky spíše neláká, a tak je zde samota víc než dokonalá. Jako nejlepší část řeky se ke splutí nabízí úsek od mostu u Goryně, odkud do ústí je to třicet kilometrů. Pokud není mimořádné sucho, je odtud Radomka bezpečně sjízdná i v létě. Kus pod mostem po proudu se na levém břehu dá i provizorně přespat u jednoho z betonových stupňů. Jezy slouží asi jen ke zpomalování proudu, náhony od nich nejsou. Takových stupňů je zde několik, jsou svislé a s klasickými vývařišti a vracáky. Za velké vody určitě mohou být dost nebezpečné.

Poslední nesjízdný larsenový stupeň číhá pod silničním mostem v Glowaczowě. Jez je opravdu přímo pod mostovkou, od pilíře k pilíři, takže z cesty není vůbec vidět a spodem se nedá jez přenést. Silnice je velmi rušná a přenášení vrchem je dlouhé a složité díky totálně zarostlému okolí mostu. Za nízké vody je nejlepší přetáhnout lodě přímo vodou přes jez. Jde to poměrně snadno, i když při prohlídce to tak nevypadá. Jez má mírně šikmou spádovou desku končící larseny a kamenným záhozem. Pokud tedy není příliš mnoho vody, dá se k desce přijet a vystoupit do vody na ní. Lodě se dají spustit na koňadrách a dole přetáhnout (vodou) přes kameny.

Jako další tábořiště se nabízí louka u Rogožku, kterou místní osadníci využívají ke koupání i k pasení krav. Dohoda s místními i s kravami je tedy žádoucí. Dodržování dobrých sousedských vztahů a ohleduplnost jistě nemusím zkušeným vodáckým cestovatelům připomínat. Od tohoto místa zbývá do ústí po Radomce nejhezčích třináct kilometrů přírodního toku, který dokonce protéká malou přírodní rezervací "Deby Biesadne" s porostem krásných věkovitých dubů.

Poslední tři kilometry toku Radomky od mostu v Ryczywole už řeka téměř neproudí a údolí se otevírá do obrovské viselské nivy. Nabízí se pokračování v plavbě po řece Visle. Visla zde teče téměř přesně k severu a studený severák od Baltu tady fouká až nepříjemně často. Při vplutí do Visly nám spadla brada... Šířka Visly je ve srovnání s malou Radomkou opravdu úctyhodná, na protilehlém břehu nejsou detaily téměř vidět. Naše úcta k řece se ještě prohloubila, když jsme zjistili, že "protilehlý" břeh je vlastně ostrovem, a za ním se skrývá ještě druhé, skoro stejně široké rameno.

Visla

O splouvání řeky Visly (polsky Wisła) v okolí Varšavy mnoho vodáků ani neuvažuje. Řeka už je tady obrovská a jezdí po ní i větší lodě. Šířka koryta místy přesahuje pět set metrů. Břehy jsou opevněné vysokými protipovodňovými hrázemi. Ale přesto je plavba i na malých lodích překvapivě zajímavá a rozhodně velmi adrenalinová. Povodňové valy jsou často tak daleko od samotného koryta, že je ani nevidíte.

Řeka se klikatí v obrovském a relativně mělkém korytě, vytváří řadu mělčin, náplavů, malých, větších i obrovských ostrovů. Všechno je z písku a drobného štěrku. V řece je hlavní proud docela silný a místy se tvoří velmi nebezpečné vlny, které se zvedají zejména v kombinaci s protivětrem. Vzhledem k velikosti řeky se vlny zdálky zdají být malé, ale zblízka jsou opravdu mohutné a často se na nich vlivem větru objevují bílé hřebeny. Pro otevřené lodi to vzhledem ke vzdálenosti ke břehu vytváří značně nebezpečné situace. Na druhou stranu prudký a neustálý proud umožňuje velmi svižné cestování. Denní úseky lze i bez velké námahy natáhnout ke čtyřiceti kilometrům. Úsek od ústí Radomky do Góry Kalwarie před Varšavou měří 40 kilometrů a dá se jednoduše ujet za krátký den (cca 5 - 6 hodin pádlování). Ale protože jsme nespěchali, strávili jsme na ostrovech Visly dvě kouzelné noci, které budou patřit ke skvostným vzpomínkám...

Poloha mělčin se částečně mění po každé povodni. Plavební dráha pro větší lodi se kroutí od břehu ke břehu a je značená jen velmi sporadicky barevnými tyčemi označujícími mělčiny a nebezpečná místa. Mělčiny se ale spíš prozrazují naplavenými stromy a dřevem. Uvízlé obrovské stromy uprostřed řeky nejsou výjimkou. Proud v podstatě vytváří stejné jevy, jaké můžeme pozorovat i na malé řece, ale vše se odehrává v obrovském měřítku. Pokud máte najednou pocit, že jedete do kopce, nemusí to být klam, setrvačnost vody je obrovská, a pokud voda najíždí na mělčinu, klidně se ve srovnání s vedlejším proudem zvedá jakoby do kopce. "Mělčina" má ovšem hloubku klidně kolem dvou metrů a na jejím konci vzniká na dně svislá hrana a hloubka se náhle změní třeba na metrů deset. V takových místech vznikají nebezpečné spodní svislé proudy, objevují se typické "karfióly" a asi není třeba dodávat, že takovým místům je lepší se vyhnout. U nárazových břehů v zatáčkách je rychlost vody opravdu úctyhodná. Odhadovali jsme, že ani zdatný běžec by nás nestačil dlouho sledovat. Proud se sykotem naráží do břehů s řadou náplavů, větví i pahýlů stromů. Případným plaváčkům tady reálně hrozí zachycení v náplavech. Vylézat tady na břeh je životu nebezpečné už proto, že ještě dva metry od břehu nestačíte. I případné vypádlování proti silnému proudu je téměř nemožné. Na prosté přejetí řeky je třeba stejná délka řeky, jako je její šířka. Tedy pro přejezd půlkilometrové řeky vás to snese klidně o půl kilometru níž po proudu. Plavba po takovéto řece se nutně stává adrenalinovým zážitkem, při kterém je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření, které známe z vody divoké a s ohledem na plavební řád a možnost plavby motorových lodí i některá navíc. Nicméně plavba větších lodí se na tomto středním úseku Visly v současnosti příliš neprovozuje. První velké lodi jsme viděli až na konci naší plavby. Cestou jsme potkali jen několik malých motorových člunů.

Celková délka Visly je přes tisíc kilometrů, úsek před Varšavou vodáci s oblibou jezdí z Kazimierza Dolnego, odkud je do Varšavy 155 kilometrů, což je úsek na 2 - 5 dní. I Poláci(! :-)) na dvojkajacích to údajně jezdí od pátku do neděle. I na dalších desítkách kilometrů pod Varšavou je Visla stále zajímavá. Její koryto je chráněno coby biosférická rezervace, levý břeh tvoří národní park „Kampinoski park narodowy“, kde žijí losi, a který (jen tak mimochodem) začíná přímo na hranicích Varšavy. V řece je celá řada ostrovů, kterým se říká „kępy“ a na kterých se dá skvěle tábořit. Z mnoha uvedených důvodů je pro českého vodáka plavba po Visle velmi zajímavým a nezvyklým zážitkem, který žádná česká řeka nenabízí ani vzdáleně. Řeka tvoří v členitém přírodním korytě řadu krásných ostrovů, mnohé s dlouhými písečnými plážemi. Na takových ostrovech se dá úžasně bivakovat, dřeva na oheň je všude nadbytek a pochopitelně nikde nikdo. Pokud si postavíte stany přímo na písčitých náplavech, je potřeba si všímat i kolísání vody, které reaguje na deště v obrovském povodí. V noci tedy voda může zajímavě stoupat či klesat, i když místní počasí tomu neodpovídá.

Čistota vody u tak velké řeky není pochopitelně příliš dobrá. Na hladině je často pěna, ale vše vypadá přírodně, mnoho lidských odpadků řeka nenese. Visla nemá ve splutých úsecích ani kempy ani půjčovny přímo u vody. Příjezd autem k Visle není snadný a často ani možný vzhledem k protipovodňovým hrázím. Nejlépe se dají využít příjezdy k bývalým a dnes nefunkčním přívozům. Naopak bivakování na ostrovech je možné na řadě míst. Pro orientaci na zdejších řekách na jih a západ od Varšavy poslouží polský vodácký průvodce: "Kajakiem w okolicach Warszawy“ a také například turistická mapa "Okolice Radomia" (1:75000). Průvodce (kilometráž) obsahuje popis dalších čtyřiceti toků i s popisy přítoků, tedy kolem 1800 kilometrů vodních cest. A to se stále pohybujeme jen v „okolicach“ Varšavy. Na další skvosty se podíváme příště ...

Šakal

Pozn. redakce: text byl uveřejněn také v časopisu Pádler