Dobrzyca se na rozdíl od Pilawy už nejezdí tak často. Potkali jsme pouze několik vodáků na plastových jednomístných kajacích, což je v Polsku úkaz mimořádný. Svědčí to o tom, že Dobrzyca je ve zdejších poměrech počítána mezi obtížné adrenalinové řeky. Ale přesto jsme ji v klidu sjeli na našich laminátech, s bagáží i dětmi… Dobrzyca je délkou kratším přítokem Pilawy, přesto dodává ke společnému toku víc vody.
Reklama
Sjízdná je od osady Machliny, odkud nabízí 60 km splavného toku. Horní kus je ale opravdovým potokem, a tak pro plavbu s bagáží volíme až lesní samotu Ilowec na kilometru 48. I tady je Dobrzyca ještě velmi mělká. Dojem z nedostatku vody umocňuje to, že řeka je perfektně čistá a dno je skvěle viditelné a zdá se být všude velmi mělké. Ale i když nás ještě v rozlivech čekají nějaké ty mělčiny a písečné lavice, je už řeka dobře sjízdná a překážky jsou opět prořezané.
Dobrzyca
Prakticky celý tok se opět schovává v lesích, zejména horní tok je absolutně kouzelný v místech, kde se křišťálově čistá a zjevně pitná voda rozlévá mezi ostrůvky do mnoha ramen. Břehy jsou porostlé kromě mokřadních ostřic a rákosí také kapradím, nekonečné olšové porosty svým stínem chrání koryto před sluncem. Na rozdíl od Pilawy je Dobrzyca velmi studená, a to tak, že někteří háčkové se v ní odmítají i umýt. Dno řeky je písčité, občas se objeví i kameny dávných morénových valů a drobné peřejky, které zpestřují jinak poklidnou plavbu. Na dně pod námi se vlní záhony vodních rostlin, žluté písčiny barevně doplňují bílé lastury škeblí a kameny porostlé červenou řasou i vzácným lišejníkem rodu Hildebrandia, který roste opravdu jen v té nejčistší vodě. Je to pestrý kaleidoskop, který na českých tocích budete hledat marně.
Dobrzyca
Množství vážek se stará o to, že potkat komára či ováda při plavbě je téměř svátkem! Večer na tábořištích poblíž mokřadů je to ovšem poněkud horší, leč není to nic, co by kůže zkušeného vodáka nezvládla. V osadě Golce (km.39) najdeme nejen nesjízdný jez, ale také obchod (vp) a soukromé tábořiště, které je ale na polské poměry dost drahé (25zl/os). Další placený biwak je pak v rekreační osadě Rudnica. Tu poznáme podle velikého lanového centra u vody vpravo.
Dobrzyca
Odtud mění řeka částečně svůj charakter na mokřadní řeku. Meandruje mezi písčitými srázy mělkého, podmáčeného a širokého údolí, břehy jsou zarostlé a mokré, míst pro příjemný biwak je velmi málo. Dobrzyca se trochu rozšíří a stane vodnatější až pod ústím přítoků Klebowianky a Pilawky (ta se také jezdí), ale jinak se charakter toku příliš nemění. Mokřadní úseky se střídají s partiemi u vysokých lesních „urwisek", proud je stále znatelný, a kromě občasných podjezdů padlých stromů je plavba bez překážek. Je vidět, že o koryto se někdo stará, nejhorší překážky jsou prořezané či odtažené z koryta. Kromě jezů jsme nepřetahovali žádnou překážku. Na kilometru 25 je další most v osadě Ostrowiec a tedy i další příležitost pro nákup, případně návštěvu občerstvení s místními vychvalovanými a tradičními pirohy. Odtud jsou už kilometráže a popisy řeky hodně stručné. Řeka teče stále lesy a orientačních bodů je málo. Čekají ještě tři přenášení jezů. První u mlýnu v Czaple, to nejdelší (asi 100m), pak u rybí farmy v Tarnowu. To už nás ale ke chvatu motivuje brzká odměna. U dalšího mostu a třetího jezu čeká dlouho očekávaná „smažálňa“. Tedy „smażalnia ryb“, které jsou v Polsku vyhlášené kvalitou rybích dobrot. V tomto případě nakonec jde o velmi kvalitní a dost drahou rybí restauraci, ale kotvení u mola, jídlo v zahrádce přímo u vody a kvalitní čerství pstruzi ze zdejších sádek jsou zážitek, který za ty peníze stojí.
Dobrzyca
Při přetahování zdejšího stavidlového jezu jsme mile překvapeni – podjezí je vybavené železnou konstrukcí jakýchsi kolejnic s kladkami pro snazší přetahování lodí. Další důkaz, že tady v Polsku na vodáky myslí i na takových malých tocích. Od Tarnowa už je jen kousek k soutoku Dobrzyce s Pilawou. Přímo na soutoku najdeme na pravém břehu i další velice pěkná místa pro divoký biwak. Posledních deset kilometrů Pilawy je stále moc pěkných. Pilawa ústí do Gwdy ve vzdutí přehrady před elektrárnou v osadě s poněkud matoucím jménem Dobrzyca. To je historickým pozůstatkem, původně totiž byla řeka Pilawa přítokem Dobrzyce a ne naopak. Dobrzyca tak dost logicky ústila do Gwdy v osadě s týmž jménem. Přenesení hráze velké elektrárny je snadné. Místo pro přetahování je na terénu elektrárny a je vyznačeno. Na plastu se travnatý svah hráze dokonce sjíždí.
Dolní Pilawa
Pětikilometrový kus po Gwdě do města Pila je už velmi poklidný. Gwda je největším přítokem Noteče a také se jezdí. Ale její tok je přehrazen řadou poměrně velkých elektráren, které je nutno přenést. Před další elektrárnou v městě Pila končíme letošní splutí.
Šakal