Řeka Wkra patří v Polsku k základním řekám, které se tam jezdí. Její tok najdeme nedaleko od Varšavy, řeka teče zhruba jihovýchodním směrem a ústí do řeky Narew severně od hlavního města těsně nad souměstím Nowy Dwor Mazowiecki a Modlin. V Modlině je jedno ze tří mezinárodních letišť Varšavy a mrakodrapy Varšavy jsou odtud už docela dobře vidět. Je tedy jasné, že více než tři miliony obyvatel hlavního města a okolí mají na Wkru až nepříjemně blízko. Nepříjemně pro nás – milovníky samoty a klidu. Zejména dolní tok řeky až příliš připomíná naše přetížené vody a mnohé cedule se zákazy vstupu a označníky soukromých pozemků (teren prywatny) naznačují, že i zde je trpělivost s vodáky omezená.

Na druhou stranu tady samozřejmě existuje rozvinutá vodácká infrastruktura a silná nabídka cestovních kanceláří, půjčoven, placených tábořišť, barů i restaurací kolem vody, takže pokud preferujete tento způsob vodáctví, máte tady širokou nabídku půjčoven i transportu lidí i lodí. Od roku 2014 existuje oficiální sdružení „Nasza Wkra“, což je jakási OPS, tedy společenství vodáckých půjčoven i organizátorů „splywů“ (splouvání), majitelů tábořišť i některých soukromých vlastníků pozemků kolem řeky. Vodní turistika je tedy na řece Wkře do jisté míry organizovaná a regulovaná. Spolek se zejména snaží o to, aby soužití mezi majiteli pozemků a vodáky skřípalo pokud možno co nejméně, každoročně čistí řeku od odpadů a stará se o informační cedule.

Na mnoha místech v poslední době vyrostla vodácká tábořiště, leč i tady ceny za ubytování stoupají nad obvyklé polské poměry, na nějakých 20-30zl za osobu. (2022: 1zl= asi 5.3Kč). Většinou je ale poplatek konečný, neplatí se stan, vzdušné a jiné vymyšlenosti. Sdružení funguje dokonce i jako garant škod způsobených vodáky a hradí soukromým majitelům jistý poplatek za divoce tábořící vodáky, pokud je majitel pozemků nahlásí. Což se stalo i nám, takže po doplutí do cíle jsme byli dodatečně vyzváni k zaplacení poplatku za využití jedné krásné loučky, která doslova vybízela k dokonalému táboření. Byla dokonce označená jako odpočinkové místo, ale zjevně tato lákavá nabídka byla záměrná a nikoliv bezplatná, jak jsme si mysleli. Majitel nás na místě nekontaktoval, ale zjevně viděl. Asi je jednodušší dostat peníze z místního spolku, než z remcajících vodáků. Náš pohyb po řece byl tedy monitorován, byli jsme identifikováni a to přesto, že jsme v řádných kempech nespali ani jednou. Dlužno dodat, že poplatek 10zl (53Kč) za osobu a noc jsme pochopitelně uhradili. Pro přepravu našich vlastních laminátek, lidí i bagáže jsme využili služby vodácké základny „kajaki-Dylewski“, která výhodně sídlí přímo u hlavního mostu v Novém Dvoře Mazowieckém. Tam jsme bezpečně zanechali naše auta a nechali se vyvézt proti proudu na týdenní plavbu. Zdálo by se snad, že splutí Wkry není pro milovníky přírody nikterak atraktivní, ale opak je pravdou.

Řeka patří k nejčistším řekám Mazovska, je písčitá, sice klidná, ale s přírodním korytem a řadou velmi hodnotných přírodních pasáží u vysokých zalesněných břehů. Je také až nadprůměrně zarybněná. Široké meandry doplňují písčitá „urwiska“, neboli vysoké písečná břehy na nárazové straně meandrů. Pochopitelně se tady najde i řada dokonalých přírodních koupacích míst. Vrchní část námi splouvaného úseku byla víceméně vodáků-prostá, naprostá většina lidí sjíždí spodní úseky a to hlavně o víkendech jako jednodenní či víkendové plavby. A protože jsme spodní část projeli ve všední den, byl provoz na řece minimální i v polovině července.

Celá řeka je dlouhá přes 260 kilometrů, ale vodácky se využívá spodních 122 kilometrů. Nad tímto úsekem je Wkra hodně regulovaná a málo vodnatá, protože už v časech křižáků ve čtrnáctém století byly vody původní Wkry odkloněny překopem do řeky Welu. Někdejší horní tok Wkry je tedy dnes nazýván Wel a jméno Wkra přebrala její někdejší zdrojnice Dzialdówka. Celkové množství vody v řece je viditelně menší, než by odpovídalo délce toku, přesto je řeka sjízdná celoročně i v suchých letech. Wkra se tedy vodácky využívá až od mostu v osadě Zgliczyn Koscielny (Drzazga, ř.km 122.2), kde začíná střední a přírodní neupravený tok a kde jsme začali plavbu i my.

Wkra je zajímavá i střídáním charakteru toku, lučinaté pasáže se střídají s lesními, malá města na toku příliš neruší a naopak dovolí časté nákupy. Místy se objevují proudy i kamenité peřejky, před kterými varují polské kilometráže, ale kterých si zkušený vodák skoro nevšimne. Horší než peřeje jsou mělčiny – zejména v dolním toku se řeka rozlévá doširoka a písečné lavice neočekávaně tarasí řeku.

Je třeba dobře číst špatně znatelnou proudnici a kličkovat spolu s hlubší vodou. Nicméně i případné uvíznutí v písku se dá lehce vyřešit broděním a přetažením lodí. Voda je při nízkém stavu dokonale průhledná a tedy dobře vidíte, kam šlapete i ve vodě. Na celém úseku jsou pouze dva jezy, které je nutno přenášet po břehu. Další čtyři jezy jsou pouhé zbytky a s opatrností jsou splavné. Jeden (Strzegowo) jsme přetáhli po kamenech přímo jezem. Další dva jezy jsou stavidlové a byly v době naší plavby vytažené a tedy bez překážky.

Jako na každé řece, je i tady na Wkře několik úseků, kde je v korytě napadaná vegetace. Jedná se zejména o skvělý (ač krátký) úsek v přírodní rezervaci Dziektarzewo. Stromy jsou v korytě ponechány záměrně, řeka tu proráží dávný morénový val a svižně teče kamenitým korytem. Jinak je stromů v řece minimum. Je vidět, že koryto je prořezané a ve spodním úseku už natolik široké, že stromy nikdy nezatarasí celé koryto. Dolní tok je velmi klidný a i polská vodácká literatura ho zmiňuje jako dokonalý úsek pro vodácké začátečníky. Poslední tři kilometry toku pod osadou Pomiechówek jsou už v záplavovém území řeky Narwy (jazyková vložka: jméno Narew se v polštině podle skloňování jeví jako ženského rodu, viz např.: „dolina Górnej Narwi“).

Kolem Wkry jsou jen sekané louky a tábořit se tady dá opět snadno. Řeka je tady ponechána naprosto bez zásahu. Sice se nacházíme v letovém koridoru přistávajících letadel na nedaleké letiště, ale naše obavy z nadměrného hluku v noci byly naštěstí zbytečné. Široká, písčitá a velmi mělká řeka se zvolna kroutí až k soutoku. Ten je krásným místem s obrovskou písečnou pláží.

Samotná Narew je velmi dlouhá řeka, která pramení až v Bělověžském pralese v Bělorusku. Ale od ústí Wkry to už má do svého ústí do Visly jen asi pět kilometrů. Co se vodnatosti týče, je Narew souměřitelná s Vislou a je tedy jasné, že soutok obou obrovských řek je velmi působivý, energetický a zajímavý. Narew se vlévá do Visly přímo v Modlíně pod dávnou vojenskou pevností, která bývala svého času největší tvrzí v Evropě. Zakládal ji Napoleon. I dnes vzbuzuje svou velikostí úžas a je cílem řady milovníků vojenské historie. Hlavní pevnost je doplněna dvacítkou samostatných tvrzí v širokém kruhu kolem Modlína a Varšavy, z nichž řada má dodnes vojenský účel. Zatímco hlavní pevnost je na pravém břehu Narwy, pro nás vodáky byla extrémně zajímavá i stavba na levém břehu přímo na soutoku Narwy a Visly. Jde o bývalý vojenský špýchar, tedy obilnici, z které se obilí vozilo do hlavní pevnosti přes vodu. Zřícenina této obrovské třípatrové stavby (největší evropská stavba tohoto druhu) je dodnes přístupná pouze lodí. Suchozemcům brání v přístupu směrem od pevniny vojenský prostor školicího centra polské armády.

A protože jsme měli ještě den k dobru, využili jsme ho ke splutí dalšího úseku řeky Visly. Skutečný veletok, jaký v Čechách nenajdete, si vytváří vlastní počasí i mikroklima. Na takové řece si vždy připadáme jako na moři, což podporuje nejen vlhký vzduch, veliká rozloha a množství racků, ale i existence velké řady obrovských písčin a ostrovů, které se objevují v době nízké vody. I pod Varšavou si Visla uchovává poměrně svižný proud.

Na levém břehu je na dohled národní park „Kampinoski park narodowy“ a i samotné koryto Visly je chráněno coby území Natura 2000 s řadou rezervací na ostrovech. Plavbu po Visle jsme ukončili po dvaceti osmi kilometrech v Czerwińsku nad Wislou, kde mimochodem najdeme i jeden z nejstarších klášterů Polska. Ale to už je jiná pohádka…

Šakal