tak mi to nedá, Honza Hrubeš, 8/28/2010 12:29 PM
Tak mi to nedá a taky si přisadím do diskuse: Zkušený jezdec vyhledává vodu technicky náročnou, jaká na mnoha tocích nastoupá až když je II. nebo III. povodňový stupeň. Nikdo z nás ale není neomylný, každému se může stát, že se dostane do maléru. Hranicí toho, co nejedu, pro mě není administrativní opatření, ale zdravý selský rozum a trocha mezilidské solidarity. Nikdy nejedu na vodu tam, kde voda lidem bere majetky a ohrožuje je na životech. Jednak jim tím způsobuji zbytečně další trauma a nasírám je proti všem vodákům, jednak ve chvíli, kdy se dostanu do výše zmíněného maléru a někdo mě bude zachraňovat, zbytečně na sebe kvůli své zábavě budu poutat síly prostředky, které byly v tu chvíli byly zapotřebí někde jinde. Proto za II. (výjimečně III.) povodňového stupně jedu do hor na potoky (s prověřenými parťáky) a vyhýbám se středním a dolním tokům, kde je ouvej. A pokud se v těch horách prohnala nárazová vlna, která bořila, nechám si zajít chuť úplně. Tehdy navíc i to, co jsem znal jako svoje boty a jezdil poslepu, může náhle vypadat zcela jinak a být zablokované v tom nejblbějším možném místě. A tak se řídím zákonem zdrtavého rozumu, protože za jeho porušení jsou pokuty sakra vysoké.
Článek je zajímavý na přečtení, ale obávám se, že nás zavádí špatným směrem. Pravomoci PČR, obecních samospráv, správy povodí a dalších orgánů za krizových situací budou jistě také ošetřeny zákonem, který bude mít vyšší účinnost než zmiňovaný Zákon č. 254/2001 Sb. A tak když mě odněkud cajti vykážou, holt sklapnu kufry a nebudu se zaštiťovat tím, co jsem se dočetl v Kmocháčkově článku na raft.cz.