Obtížnost plavby na řece Úhlavě se v úseku, který jsme zvolili, pohybuje okolo WW I. Koryto řeky se občas zúží a voda zrychlí. Člověku také nedovolí usnout zajímavé meandry v rychlejším proudu i často vyšší, ale sjízdné jezy. Četl jsem, že je Úhlava mezi vodáky oblíbená a hojně navštěvovaná, ale my jsme ke konci letošního července během prodlouženého víkendu, kdy bylo hezké počasí a dostatek vody, nikoho nepotkali.

Do lodi nasedáme půl hodiny po poledni před úzkým cestním mostem v Janovicích nad Úhlavou na kilometru 76,1. Šířka toku se v těchto místech pohybuje mezi pěti a deseti metry. S posledními domy se začíná řeka zužovat, přibývá zajímavých meandrů, kterými se Úhlava zařezává do klatovské kotliny. Rozumně silný proud nás stále příjemně veze. Občas je koryto řeky zarostlé nebo zajímavě upravené spadlým stromem. Některé lze podplout, jiné musí člověk přenášet.

Na kilometru 73,0, kousek před silničním mostem nás vítá první jez, který se jmenuje Rohozno. Zkoušíme ho sjet, ale je v něm hodně kamenů, tudíž musíme v jeho spodní části vylézt. Přenášení je vhodnější asi vlevo, jelikož vpravo je náhon. Ale břehy jsou zarostlé a neprošlapané.

uhlava_715_2 Kousek před obcí Dolní Lhota je přes řeku lávka pro pěší a za ní náš dnešní druhý jez (Dolní Lhota). Jeví se nám vyšší, a tak ho přenášíme vlevo, jelikož na druhé straně má náhon. Ale při následném zkoumání si říkáme, že jsme ho měli zkusit sjet.

Vedle obce Bezděkov nás hned za silničním mostem vítá jez Volenov. Náhon vlevo, přenášení vpravo, ale my volíme směr přímý a dobrá věc se podařila.

Asi po půl kilometru následuje podle kilometráže další jez (Poborovice – 69,1 km), ale ve skutečnosti to vypadá jako zvýšený stupeň nebo rozbořený jez. Projet se to dá za tohoto stavu vody v pohodě.

Za jezem je řeka zajímavě zarostlá. A nejsou to jenom větve a stromy v korytě řeky. Moc dlouho se nekocháme kouzelnou krajinou a hlásí se další jez (Poborovice). Vypadá velice zajímavě a ve spodní části má kameny, ale se zvýšenou opatrností a samozřejmě se štěstím ho lze sjet.

V obci Beňovy nejprve podplouváme kamenný most, aby nás posléze přivítal jez Kal (66,2 km). Přenášení je doporučeno vpravo, ale to my jsme neřešili a vzali to rovně.

To už se pomalu blížíme ke starobylému královskému městu Klatovy, kterému se však nakonec řeka vyhýbá. Zdálky nám mává osmdesát metrů vysoká Černá věž, ale my pozvání na prohlídku této architektonické perly nepřijímáme. Bylo by to na dlouho, a tak zastavujeme v místě, kde se na pravé straně nachází koupaliště s občerstvením. Po svačině přeplouváme na levou stranu, kde nás čeká přenášení nesjízdného klatovského jezu Tajanov (64,4 km)

Za ním řeka opouští město, koryto se zužuje a my si užíváme zajímavé meandry mezi loukami a poli. Nedávné vichřice a prudké deště nám v tomto úseku zanechaly pozdravy v podobě spadlých stromů. Některé lze podplout, pod jinými podsouváme loď, ale někde musíme i složitě přelézat.

Na kilometru 64,1 přidává své vody do Úhlavy z pravé strany Drnový potok, který před tím protéká centrem Klatov. Na pravé straně pozorujeme dominantní lom. Obec Svrčovec ještě není vidět, ale už se nám hlásí stejnojmenný jez na kilometru 60,2. Splouváme ho po kluzké spádové desce při levé straně a také kameny pod jezem zvládáme proplout vzhledem k celkem rozumnému průtoku.

Řeka opět zajímavě meandruje a v jednom místě má na levé straně slepé rameno, kde při menším průtoku může být složitější určení dalšího směru plavby. Nám se to ale podařilo, a tak brzy připlouváme k jezu Dolany (u Dolanského mlýna - 58,3 km). Jedná se patrně o protržený jez nebo rozsypanou hromadu kamení po stranách zeleného ostrůvku. Přenášení po zarostlém břehu vypadá hodně složité, ale nakonec objevujeme ještě jedno rameno na pravé straně, kterým jez splujeme.

Na pravé straně se na kopci nachází zřícenina hradu Komošín a pod ním jez Dolany (56,3 km). Jedná se o celkem nízký a rozumný jez, který jsme sjeli za dozoru místních obyvatel.

Vplouváme opět do dalších meandrů celkem klidné řeky, a tak očekáváme další jez, který se brzy objevuje (jez Malechov – 54,2 km). Nemá sice moc vody, ale ještě se nám daří ho sjet. Za silničním mostem se na dvou místech vlévá zpět voda z elektrárny a kouzelná Úhlava se zde mění v rovný, regulovaný tok bez jakéhokoliv kouzla. Jedinou lahůdkou v tomto úseku je stupeň (51,7 km) pod zříceninou Kokšín, který je v pohodě sjízdný. Následuje podlouhlý oblouk vlevo, za kterým se nás vítá jez ve Švihově (50,1 km). Bohužel se jedná o vysoký nesjízdný jez, tudíž nás čeká závěrečné celkem náročné přenášení po pravé straně.

Švihov, městečko se slavnou minulostí, je sice na dohled, ale je potřeba někde zakotvit, což není vůbec jednoduché. K největšímu vodnímu hradu Českého království vede mnoho kanálů, některé mají vody dost, jiné jsou na tom hůře. My plavbu po nich nechceme riskovat vzhledem k tomu, že bude brzy tma. Dnes máme tedy v pádlech necelých dvacet sedm kilometrů. Na této pouti jsme zvládli splout devět jezů a dva zajímavé stupně, třikrát jsme museli jez přenášet. Koupání také bylo, ale ne na jezu.

Sobotní ráno ve Švihově je příjemné, teplé a plné komárů, stejně jako večer. Ve čtvrt na deset odplouváme po meandrující řece, kterou lemuje na pravé straně železniční trať do Železné Rudy. Voda plyne celkem klidně na rozdíl od větru, který tady před časem řádil, a do cesty nám připravil nějaká překvapení v podobě spadaných stromů. Občas to šlo řešit bez problémů, jindy se pokus o proplutí změnil v regulérní boj o život. „Přeskoč, přelez, ale nepodlézej,“ to myslím řekl Miroslav Tyrš a Jára Cimrman k tomu dodal, že se může i podlézt, ale pak je potřeba se narovnat. My jsme se v první řadě snažili podplout, což nebylo vždy jednoduché. Občas jsme tak učinili s prázdnou lodí a někdy jsme museli regulérně vše přenášet. První dnešní jez před obcí Červené Poříčí (45,4 km) splouváme.

Spokojeně pokračujeme dál, podplouváme železniční most a brzy nás vítá pohyblivý, klapkový jez Jíno (43,8 km), který je nesjízdný.

Za rovným úsekem začíná hladina olejovatět. Je jasné, co nás čeká. Jez Borovany (41,0 km) si nejprve prohlížíme a poté ho sjíždíme, zatímco jez Nezdice na km 39,7 přenášíme.

Asi po dvou kilometrech vplouváme do krásného území, které se nazývá Přírodní památka Lužany. Důvodem ochrany je zachovalý zbytek původního meandrujícího řečiště Úhlavy a zbytky lužního lesa.

Zdraví nás staré javory, duby a lípy a my vyhlížíme idylická zákoutí zámeckého parku. Nějaký šum ale říká, že nám nebude dáno se dlouho kochat tou krásou kolem sebe. Jez Lužany (36,6 km) si žádá naši pozornost. Chvíli se tady rozhlížíme a nakonec volíme plavbu bočním (pravým) jezem.

Pod nesjízdným jezem Příchovice (34,7 km) nás čeká několik meandrů a pár spadaných stromů. Pak po levé straně vidíme dvojici barokních věží dominantního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, což znamená, že se blíží město Přeštice.

V Přešticích obhlížíme jez (32,5 km) a bohužel konstatujeme, že za stávajícího průtoku vody není sjízdný. Přenášet se nám nechce, tak koníčkujeme.

Pod obcí řeka mění charakter a my proplouváme meandry pod klenbou stromů. Žádný adrenalin to není, jelikož to moc neteče. Jez v Dolní Lukavici (26,9) by šel splout, kdyby tam nebyly moc nízko ty potvory kovové. Škoda, musíme přenášet.

Za mostem se koryto chvílemi rozšiřuje a je lemováno na obou stranách řadou stromů. Občas se objeví nějaká vlnka, ale jinak je to klidná plavba.Po necelých dvou kilometrech máme před sebou lávku pro pěší a pod ní jez Lišice (25,1 km). Vypadá zajímavě, ale nakonec jsme ho vyhodnotili jako sjízdný a byla to dobrá volba.

V následujícím úseku voda moc neteče, ale výraz volej zatím ještě nepoužíváme. Víme, že může být hůř. Rozhodně se ale nenudíme. Společnost nám dělají spadlé stromy a křoví v korytě řeky. Většinou se to dá nějakým způsobem proplout.

Jez Snopoušovy na kilometru 21,3 se nám daří také pěkně sklouznout. Na kilometru 19,6 nás vítá jez Nový mlýn. Je sice pobořený, ale hodně vody přes hranu neteče. Proto váháme a váháme, až nás silný proud zatáhne do náhonu a my jsme skalpováni lávkou pro pěší. Trochu jsme překvapeni silou vody a její hloubkou v náhonu, jelikož nedosáhneme na dno, ale vše zvládáme. Za pomoci místních se nám daří posbírat a vylovit všechny věci a jez přetahujeme. (foto 054, 055)

Pokračujeme před obec Čižice, kde se sklouzáváme po šikmém jezu (17,4 km). Tady končíme. Zvládli jsme splout šest jezů a stejný počet jsme museli přenášet či koníčkovat. Celkem máme dnes v pádlech třicet dva kilometrů. Ráno nám řeka nabízí zajímavé zpestření v podobě peřejek. Kličkovaná v proudící vodě mezi kameny, to není typické pro Úhlavu. A tak si to užíváme.

Dnešní první jez má jméno Štěnovice (14,6 km) a je sjízdný. Vlevo od Štěnovic se Úhlava zajímavě zatáčí a v jednom místě proplouváme stabilizační práh (tak se to alespoň jmenuje na mapě). Ale ve skutečnosti je to příjemný stupeň, který za stávajícího stavu vody bez problémů splouváme. Chvíli na to máme nad hlavami dálnici, jejíž výstavba skoncovala s romantikou úhlavského údolí pod vrchem Valík.

Olej nám s drobnými výjimkami dělá společnost až do Plzně. Kousek před obcí Radobyčice nás vítá stejnojmenný jez (9,0 km). Také tentokrát jsme se hezky svezli. Podplouváme silniční most a než jsme se rozkoukali, je tady další široký jez (Černice 7,3 km), náš dnešní poslední. Vody je opět tak akorát, tudíž plujeme.

Na to, že se nacházíme v Plzni, nás obklopuje romantická příroda v zajímavých meandrech. Vypadá to jako bychom se měli loučit s civilizací, a ne do ní přijíždět. Okolní krajina nepřipomíná v ničem blízkost průmyslové aglomerace. Patrně si chce Úhlava, která sice již pošilhává po své sestře Radbuze, své poslední kilometry ještě užít a my se nebráníme.

Po proplutí lehce peřejnatého hradišťského oblouku pod prudkým srázem pravěkého hradiště vyhlížíme na pravém břehu místečko, kde bude konečná. Přehlédnout to samozřejmě nemůžeme, jelikož by nás zastavil nesjízdný jez Hradiště (3,9 km).

Nic netrvá věčně, ani tato naše plavba. Opojný let po božské Úhlavě končí a nás čeká pozemský svět. V jedenáct hodin vytahujeme loď. Během dnešního dopoledne jsme zvládli splout tři jezy a jeden stupeň, přenášet jsme nemuseli ani jednou. Celkem máme dnes v pádlech třináct kilometrů. Za celou dobu naší plavby, která trvala celkem 47 hodin, to bylo poctivých 72,2 kilometru.

Pavel