Úsek: Zebrzydowa Wies - Žagaň (na Bobru) 57km ZW při LG Lozy 156cm (8.2 m³/s)

Kwisa už bezpochyby patří na standardní paletu nabídky českých vodáků. Přidává na ni medovou barvu své písčité vody, promíchanou s bělobou občasných peřejek a jezů. Řeka je to hodně oblíbená, protože pro našince spojuje několik předností. Za prvé je docela blízko k Česku, takže je vhodná i pro splutí v prodlouženém víkendu, za druhé je tak akorát správně dlouhá na tři až čtyři dny. Dále nabízí zajímavou směs polské i české klasiky. Střední tok ukazuje tvář důvěrně známou z českých řek - tedy tekoucí řeku s množstvím jezů, z nichž některé jsou sjízdné a dokonce s jednou kaskádou WW II.

Naopak spodní tok pak nabízí polský standard v podobě písečného koryta meandrující řeky s množstvím ostrovů, rozlivů, s bobry i množstvím popadaného dřeva ve vodě.

Táboření na Kwise

Polsku také odpovídá možnost poměrně snadného táboření, i když v plné sezóně i tady už asi bude plno. Nicméně pro předprázdninové termíny stále platí, že řeka je ve srovnání s těmi našimi pustá. Pokud vezete věci v lodi, na březích se najde řada vynikajících divokých tábořišť bez přístupu aut, ale i v nejoblíbenějších tábořištích u mostů v Kliczkówě a v Swietoszówě bylo v květnovém termínu úplně prázdno. Obě místa mají tu výhodu, že jsou oficiálními piknikovými místy, kam se dá zajet auty. Jsou i blízko osad, takže pokud dáváte přednost "sklepům", diskotékám a barům před táborákem, máte možnost volby. (Pozn. redakce: volné táboření na neoficiálních místech je v Polsku zakázané a na Kwise občas "řádí" ostraha lesa, která u míst dostupných ze silnice po lesních cestách občas vodáky pokutuje.)

Jarní termín nám věnoval i dostatek vody, který zvýšil proud v korytě na zajímavou hodnotu, a prodloužil válce pod jezy natolik, že jsme s úctou obcházeli i ty, které v létě pokoří i polští borci na kajacích. Řada písečných mělčin a náplavů zmizela pod vodou, nicméně stále jich bylo dost na řádění robátek. Na druhou stranu nám dostatek vody umožnil splutí jediné kaskády na Kwise zvané Diabelski wodospad.

Na řece je na Polsko neobvykle prudká kaskáda

Kaskáda se nalézá kousek pod spodním jezem poblíž Osiecznice. Název "vodopád" má opravdu polské parametry, pro nás jde o poměrně snadnou kaskádu WW II s poměrně jednoduchým průjezdem. Na první pohled vypadá hrůzostrašně, a tak nikomu neradím, aby ji sjížděl... Ale jde to i na laminátové otevřence, když víte jak. A to nikde neříkejte, že stačí dobře najet, a udržet loď špičkou v proudu, a je to. A vezměte si vestu a přilbu, aby to nebylo na mně, až si rozbijete kebuli... My si ji nerozbili a určitě to nebylo pouhou náhodou. Tahle výše napsaná rozporuplná prohlášení jsou dílem mojí snahy se ubránit vašim zcela jistě správně vztyčeným ukazováčkům či jiným prstům a připomínkám o bezpečnosti na lodi. Vše chápu a souhlasím, ale, ale a ale...

Přenášení kaskády je dost obtížné, neboť kolem jsou nahromaděné skalní vápencové bloky. A to je další odlišnost, kterou Kwisa vykazuje oproti polskému standardu.

Na středním toku se místo písku objevují kameny a peřeje

Na středním toku je kamenů docela dost, občas se tvoří i lehké peřejky, náplavy na středním toku jsou tvořeny spíš drobným kačírkem a oblázky než pískem. Taktéž sběratelé pazourku se mohou realizovat. Řeka je místy regulovaná v hlubokém korytě, ale přírodních míst je také dost. Krajinově nejhezčí úsek řeky začíná přibližně v obci Lawszowa, kde je i oficiální tábořiště (pravděpodobně placené). Odtud je do ústí asi 29km.

Původní kilometráž nebyla přesná, ale opravy jsou již hotové

Řídili jsme se původní kilometráží odtud z raftu, a protože nás několikrát překvapily určité nepřesnosti, poněkud jsem ji upřesnil a doplnil fotkami. Ve starší kilometráži chyběly asi dva kilometry toku, úsek před Lawszowou je ve skutečnosti delší. Také zmiňovaný sjízdný zbytek jezu pod Kliczkowem je už pryč - už je zde nový vakový jez. Takže doufám, že aspoň na chvíli ubude nejasností typu - kde je vlastně ta kaskáda, kolik těch jezů ve skutečnosti je, jak dlouhá je vlastně ta řeka a jak dlouhé voleje nás čekají? Ve skutečnosti to není tak zlé. Zadržené úseky klidné vody nad jezy jsou poměrně krátké, i ty nejdelší nemají víc než kilometr.

Pod jezy je za jarní vody dobrý průjezd, ale v létě jsou dlouhá suchá místa

Některé jezy jsou spíš přehrady, pravděpodobně ještě po Němcích, ale všechny se dají snadno přenést a s prázdnými loděmi jde spíš příjemné protažení nohou a těla, než komplikace. I tzv. suchý úsek pod Switoszowským jezem se nakonec ukázal jako snadno sjízdný (díky množství vody). Ale i plavba náhonem by byla snadná a přenoska docela krátká. Jízda (či brodění) původním korytem je nutná pro ty, co tu chtějí tábořit. Tábořiště se nalézá pod mostem právě na původní řece.

Celková délka původního koryta (s minimem vody) je asi 800 metrů. Z tábořiště u Swietoszowa je to už jen necelých sedmnáct. Řeka meandruje v písčitých náplavech s vysokými břehy, což popisovat nemá cenu - to se musí vidět. Tak se koukněte na fotky. Doplout se vyplatí až do Žaganě, což je město na Bobru, asi 5 km pod ústím Kwisy. Bobr tady velmi rychle teče a nejsou zde žádné překážky. Od soutoku s Kwisou jsme byli v Žagani za necelou hodinu - a to prosím metodou soulodí, tedy bez pádlování.

Šakal