Výpravu do Albánie jsme začali plánovat už během roku 2011. Jelikož jsme chtěli, abychom měli aspoň dvě auta, sbírali jsme vodáky po celé republice. Nakonec jsme jeli 3 dodávkami obsazenými 5 kajakáři, 12 nafukovačkáři a dvěma řidiči (nevodáky). Do Albánie jsme se vydali v termínu 4.5. – 19.5.2012. V této době mělo být v Albánii už teplo a vody ještě dostatek. Cestu tam jsme zvolili po dálnici přes Slovensko, Maďarsko a Slovinsko, u Bělehradu jsme pak uhnuli na Montenegro. Na hranicích Srbsko – Montenegro jsme platili první úplatek celníkům. Chtěli po nás nějaký papír z Čech, že převážíme kajaky. Nakonec to zpravilo 5 Euro.

6.5. FANI I MADH 1: Shkoze - Dom

Nastoupili jsme u silničního mostu nedaleko Shkoze, protože jsme nenašli cestu ke kaňonu. Je nádherné počasí, sluníčko peče, okolo krásná skalnatá příroda. Vody sice není moc, ale řeka je celkem v pohodě splavná. Její obtížnost je WW I. Na řece v tomto úseku je pár těžších peřejí s obtížností do WW III, které se dají snadno prohlédnout, popř. přenést. Řeka poměrně silně meandruje, díky čemuž občas táhne na skály. Celkem jsme dnes najeli 17 km. V cíli se dělíme, já a Myšák jedeme znovu zkusit najít příjezdovou cestu k nástupnímu místu v kaňonu, což se nám nakonec povedlo. Ostatní jedou do tábora.

7.5. FANI I MADH 2: Peshqesh – Rreshen (kaňon)

Ráno, když jsme vyjížděli na druhý úsek Fani I Madh, Mecedes při vyjíždění zapadnul na štěrkovém podloží. Museli jsme ho nakonec vytáhnout druhou dodávkou a současně tlačit. Bohužel jsme při tom zlomili žebřík, po kterém se lozí na střechu. Vyrážíme tedy ke kaňonu, kam vede poměrně špatná asfaltová cesta. Dolů k řece pak vede špatná polní cesta, která je sjízdná, ale posádky vozů šly raději pěšky, aby se odlehčilo autům. Dole v kaňonu k řece vede 200 m dlouhá pěšinka podél potůčku. Na řeku nasedáme nedaleko obce Peshqesh. Ta je zde velmi podobná úseku Madh 1, opět to hodně táhne na skály a sem tam se objeví těžší peřejka. Místy táhne tak silně, že mne (začátečníka na kajaku) natáhl proud na skálu tak, že jsem si myslel, že tou špicí kajaku tu skálu zbořím. Končíme nedaleko Rrhesenu, kam se po sbalení lodí vydáváme na večeři. Dnešní plavba měla 20 km. Tábor pak zakládáme na velké louce za obcí Nderfushe.

8.5. FANI I VOGEL: Reps – Rreshen

Ráno se po sbalení vydáváme na dálnici a jedeme k obci Reps, nedaleko které pak volíme nástupní místo. Je zde pila, u které je dobrý přístup k řece i pro auta. Opět je málo vody, ale bez problémů se dát jet. První kilometry jsou opravdu velmi pohodové. Jsou zde také dvě velmi těžké peřeje (až WW IV). Dají se opět dobře prohlédnout, popř. přenést a je zde spoustu míst pro jištění. Nebezpečné jsou však i břehy, neboť jsou na nich sesunuté kameny, některé opravdu velké. Čendovi se podařilo jednu takovou kamenitou lavinu spustit, naštěstí to odnesl jen rozseknutým prstem. Když jsme však viděli ten obrovský balvan, který se na něj řítil a jen tak tak ho minul, mysleli jsme si, že bude po něm. Zhruba po 11 km je první zablokované místo, které je dlouhé asi 300 m a velmi těžko se přenáší po obrovských balvanech v křoví. Proto to většina z nás vzdala, jen já, Profesor a Žozé jsme vypustili lodě a přenesli je na konec. Za prvním zablokovaným místem následuje celkem klidný úsek k druhému zablokovanému místu. Tady se lodě daly přenést nafouknuté. Do Rreshenu pak následuje velmi klidný úsek.

Zatímco my jsme přenášeli lodě, ostatní se vydali na asi kilometr dlouhou cestu s loděmi přes prudké kopce k dálnici, kde Čenda stopnul auto a zajel pro dodávku, kterou se pak ostatní svezli zpět do včerejšího tábora. I když je zde těžké přenášení, řeka opravdu stála za to. Je zde několik nádherných peřejnatých úseků a hlavně nádherná příroda s křišťálově čistou vodou. Dnes jsme najeli 24 km.

9.5. Matit: Shulbater – Burrel

Dnes máme před sebou 60 km přesunu, naštěstí cesty jsou docela v pohodě. Koncové místo na řece Matit volíme kousek za Burrelem v nějakém areálu lehkého průmyslu. Je zde vynikající přístup k řece. Na řeku nasedáme u silničního mostu k obci Shulbater. Zde se dá zajet autem téměř až do vody. : -)

Dneska obzvlášť peče sluníčko, a jelikož je řeka poměrně jednoduchá, většina z nás jede bez neoprénů. Voda v řece je ale opravdu hodně studená. Tato řeka je velmi jednoduchá, ideální pro plavbu rodin s dětmi. Sem tam se objeví lehčí peřejka, jinak rychle tekoucí křišťálový olej tekoucí pěknou přírodou. Náš úsek měřil 13 km, a protože jsme všichni byli zvědaví na divokou vodu, stačilo. Po sbalení lodí vyrážíme na 127 km dlouhou cestu k moři do kempu Pa Emer.

Martin Tomaško