Zatímco běžný český vodák se v červenci rozhoduje, zda jet v Čechách na Vltavu, Sázavu nebo Lužnici, nedaleké Polsko nabízí poměrně širokou škálu sjízdných řek a to hlavně v severní části země, kde jsou rozlehlá jezera, lesy, močály, losi, vlci, bobři a komáři. Většina řek má nížinný charakter - takřka stojatá, ale čistá voda, silně meandrující koryto, absence umělých překážek (jezy, přehrady), vyrovnaný průtok (tedy spolehlivě sjízdné), místy zarostlé koryto vodní žouželí, napadané stromy v řece, dostatek vhodných míst pro táboření a spousta komárů. Řeky na severu Polska lze rozdělit na jezerní pohodové (asi jako Lužnice ze Suchdola a sem tam nějaké to jezero) např. Brda, Wda, Rospuda, Czerna Hanca, Pilawa, na jezerní zaneřáděné (asi jako Lužnice z Nové Vsi) např. Slupia, Drawa, bažinaté a močáloidní např. Biebrza, Narew a na ostatní např. Wieprza, Leba, Warta atd. Vodácká obtížnost se pohybuje někde mezi ZWA až ZWC. Možná by se našla nějaká peřej, ale to asi tak dohromady dvě v celém severním Polsku a jedna bude nejspíš na Drawě a druhá na Slupie. Tyto řeky tedy neposkytují adrenalinovým sportovcům žádné potěšení, ale jsou velmi vhodné pro letní pohodovou nenáročnou vodní turistiku.

Letošní volba padla na Biebrzu a to zejména proto, že je na celém svém toku (150 km) chráněna Biebrzanským národním parkem (BNP), a to je asi evropská rarita. Předmětem ochrany je zachovalá mokřáloidní vegetace a živočišstvo, hlavně tedy ptáci, bobři a losi, více info o tom lze najít na oficiálních stránkách BNP.

Zamýšlený počátek plavby byla vesnička Sidra na stejnojmenném potoku, který ústí po 15km do Biebrzy na 141 km, a to hlavně proto, že tam staví rychlík z Warszawy. Když jsme vylezli z vlaku, tak Sidra vypadala dle prvního obrázku. Na radu domorodých vodáků jsme šli asi 4km po proudu do obce Siderka, kde prý už to jde. Cestou jsme potkali první čapí hnízdo obr. 2 a asi dva kostely. Četnost kostelů a čapích hnízd v této části Polska je vysoká. Mnohonásobně převyšuje počet hospod, jejichž provozní doba je nevyzpytatelná, a ve kterých lejou do piva ovocný šťávičky. Brr ...

V Siderce kupodivu bylo možno pod zajímavým vodním mlýnem zahájit plavbu. Na vypůjčených lodích jsme se začali zvolna probíjet vodní vegetací po Sidře k soutoku s Biebrzou. Po pěti hodinách jsme ujeli asi 10km a usoudili, že to stačí a navíc cestu zahrazoval jeden ze tří jezů, které jsme za celou plavbu potkali. Jez měl perličkovou vanu a čerstvě pokosená louka vyzívala k postavení stanů. Jen přečkat průtrž mračen, která nás náhle zalila, a ještě výlet pro vodu k nejbližšímu stavení 2 km po náspu dávno neexistující železnice.

Zbývající plavba do soutoku z Biebrzou měla stále stejný scénář. Nejprve najít cestu skrz rákosí, pak následuje prodírání se rákosím až na otevřenou hladinu jakéhosi jezírka, pak přepádlovat jezírko, kde člověk tuší pokračování říčky, a tak pořád dokola. Vysvobození přináší až soutok, kdy se konečně trochu uvolňujeme ze sevření rákosu. Dostáváme se z bláta do louže. Rákos vystřídají nekonečné plantáže stulíku, a tak se pádlama spíše odrážíme od zelené masy, než abychom dělali regulérní vodní záběry. Asi dvakrát je řeka celá přehrazena zelenou spletí všeho možného. Probíjíme se vpřed dost ztuha. Praží do nás slunce a začínáme toho mít dost. Vzdálené věže novogotického kostela v Lipsku jsou pořád skoro stejně daleko, řeka meandruje. Přece jen se objeví silniční most a za ním ostře vpravo odbočuje kanál, který vede až k tábořišti Lipsk. Asi 200m před tábořištěm (pole biwakove), se hladina kanálu potáhne hustým žabincem a poslední metry do kempu pádlujeme hustou zelenou kaší (něco jako hrachovka). Táboření samotné je docela fajn. Nedaleko velká betonová nádrž s oslizlým dnem, ale překvapivě čistou, průzračnou, nepáchnoucí a osvěžující vodu. Večer nám místní správce nanosí dřevo na oheň a ráno věnuje dva bochníky chleba. Platíme 4zl za nocleh a 3zl za povolení k pobytu v národním parku na osobu a den. Jen tak mimochodem, standardní vybavení podobných tábořišť v této oblasti je suchý záchod, hydrant a pravidelný odvoz odpadků. Zajímavostí je, že zpráva BNP zpoplatnila takřka veškerou činnost, plavba 3-5zl., vstup pěšky 3zl., skupina musí mít průvodce (25zl/na hodinu), atd. Doporučuji zmíněné poplatky ignorovat.

Další den zahajujeme plavbu po 55km dlouhém středním toku (Lipsk-Debowo, ústí Augustovského kanálu). V podstatě je to nejnáročnější část plavby, protože voda takřka stojí, řeka se točí v nesčetných meandrech, zábavné překážky skončily, krajina je otevřená slunečním paprskům. Rychlost plavby je tak 2-3km/h. Zpestření přináší občasné větvení a následné meandry ve zúženém korytu, kde voda i teče, a zejména průjezd vesnicí Jaglowo, která má jednotný dřevěný architektonický ráz. Všude kolem je nejrůznější domácí zvěř (koně, krávy, prasata). Člověk má "balkánský" pocit. Táboření na tomto úseku je pohodové, právě skončila senoseč, a tak máme k dispozici velmi příjemné čerstvě posekané louky, které se poměrně často střídají s rákosovými mokřady.

Ústí Augustovského kanálu, který odvádí vody ze severních jezer (Mazury, Suwalki) změní charakter řeky. Tok zmohutní, načas zmizí úzké meandry, rychlost plavby se zvýší na 3-4 km/h. Příjemné táboření je na louce ve vsi Stare Dolistowo s blízkým hostincem (100m). Hostinský má nepřeberný výběr piv. Volíme zázvorové, a protože mu patří i ta louka, táboříme zadarmo. Etapu Staré Dolistowo-Osowiec (25 km) i přes silný protivítr projíždíme celkem v pohodě za 6 hodin. Řeka je zde široká s několikerým větvením, přibíráme další přítoky ze severních jezer (Elk,Jergzyna). V Osowci je v komárovité laguně reprezentativní kemp BPN s nefungujícími sprchami, kde si můžete za 50zl udělat oheň z připraveného dřeva. Nedaleko též administrativní velkobudova BNP s informačním střediskem, nádraží, hřiště na volejbal, vojenská základna a zbytky starých vojenských tvrzí.

Za Osowciem přichází kouzelná proměna. Řeka nabírá rychlost (dá se plout 5km/h), voda je průzračná s písčitým čistým dnem, četné písčité pláže vybízejí ke koupání a lenošení. Začínají opět meandry, mezi kterými si řeka díky většímu spádu prorazila kanály, četné jsou větvení i slepá ramena. Následující úsek Osowiec-Brzostowo (37km) nabízí pohodovou plavbu v centru národního parku bez známek civilizace. Nepospícháme a už po 13km táboříme opět na pokosené louce. Nastává koupání a průzkumné výpravy do říčních větví a kanálů s evidentními známkami přítomnosti losů a bobrů (teda kromě jejich mrtvol v řece je všude spousta stop a ohryzanejch klacků).

Poslední úsek řeky Brzostowo-ústí do Narewu, se necháme unášet proudem, soulodíme, hrajem na kytary, projíždíme stády brodícího se dobytka, pozorujeme četné farmy na břehu. Plavbu končíme ve Wizně, kterou už smáčí spojené vody Biebrzy a Narewu.

Martin Švancar