Na Botič se každý rok hodně těším, je to pro mě druhý nejpunkovější tok (hned po Punkvě). Na vodu jezdím hlavně pro vzdálenost od civilizace, krajinu, přírodu, klid… Na Botiči je (až na krátký úsek pod „rourou“), vše naopak - přetlak civilizace, spousta betonu, hluk velkoměsta, davy lidí na březích…

Letos bylo už na nasedačce u roury vidět, že stavidlo není pootevřené tak velkoryse, jako bývalo. Některá místa jsou díky tomu jednodušší, ale po většinu plavby je to škoda. Po klasických procedurách Botiče, jako je alkoholová dezinfekce dutiny ústní + razítko na čelo, se už pohupujeme v meandrech. Ty každoročně prověří sehranost posádek a je to vidět i letos - brzy potkáváme koupající se plavce většinou s nafukovačkami, sem tam nabalené na stromy. Přijde mi, že je letos i nějak více pevných plastových kanoí.

A právě jedna z nich měla hned na prvním jezu u rybářského spolku nepříjemnou nehodu. Došlo k poranění kormidelníka, který se cvaknul, praštil se na koruně jezu a odnesl to roztrženou rukou u lokte.

Na Marcele se to zase mlelo. Jede ji kde kdo. Někdo ví, co dělá, někdo tam prostě „spadne“, když už tam jedou ostatní. Letos byla hodně sklopená, přesto se spousta lodí dole zapíchla do hrany vany a zůstala viset. No nevím, zábava to pro mě moc není. Spíš je to o tom, kdo je ochoten riskovat poškození lodi, asi už jsem starej. Těch natlučených a v některých případech i prasklých špiček nebylo zase tak málo.

Na Záběhlickém jezu voda nestačila. V zavřené propusti i po celé délce jezu teklo jen málo vody, ale s trochou snahy se to předrncat dalo. Pod Záběhlicemi se dostáváme do sevření betonové regulace, ze které se potok už v podstatě nevymaní.

Ze stupně U Seřadiště mám vždycky respekt. Ústí hned do krátkého tunelu. Rychlost proudu před ním není velká a není čas na žádné velké přemýšlení. Je třeba pořádně zabrat a vývar prostřelit. Kratší kajaky a lodě bez rychlosti tu mají problém. Zdlouhavě pak vylehávají a pracně se dostávají ven. Záchrana tu není úplně jednoduchá, jedině z tunelu. Podle průtoku může mít válec pěknou sílu.

Gröbovka! Tolik propíraný stupeň. Jako vždy - nabrat rychlost, na střed, udržet směr a jsem z něj venku. Dole pozoruji chlapíka s házečkou. Nevím, jestli byl od organizátorů nebo samozvaný, ale v každém případě tam byl a byl připraven pomoci. Díky za ty, kterým pomohl. Někteří plavci se nechají poplašit a nad stupněm brzdí, ale nedaří se jim to. Do stupně pak doslova padají bez rychlosti. Pak už v klidu odplouváme do nejdelšího tunelu pod Vyšehradem. Sakra, jak to, že mi ta čelovka tak málo svítí. Už vím. Je tam baterka z loňského Botiče, na ten příští ji budu muset konečně vyměnit. Do Vltavy vplouváme za zvuku zvonů. No to snad ani nemuselo být. Kouknu na hodinky a ono je poledne ...

Velké díky Vojtovi a Honzovi a všem z Kotvy Braník, kdo mají v této tradiční akci prsty.

Další fotky a videa jsou např. na facebook.com nebo na zonerama.com.

Aleš Nykl