A co tornádo?, Václav, 7/22/2013 10:44 PM
Jédeme si takhle dvě lodi pospolu na Bérounce, letní parno, bezvětří. Kouknu na levo, kde se najednou začne ohýbat či spíše divně točit strom, vířit listí takovém malém sloupci, říkám: "Hele tornádo, ha, ha..." Jenže pak se ten sloupec rozjel k nám a to už nevypadalo tak srandovně, instinktivně jsme se stačili chytit dohromady, vlna nám zacloumala plavidly, ksichtíky osprchovala voda z řeky a kolegyni ulétla čepice.... A tráva se vlnila na druhém břehu. Holt příroda je mocná čarodějka. A k těm bouřkám mám taky historku: Kdysi jsme horolezili s mládežníky na takové té skalce pod Pařížovem u řeky na levém břehu, určitě ji znáte. Byl s námi chlapec, co měl hlavu zdrátovanou šrouby po nějakém vážném úrazu. Nedbaje signálů jsme lezli, lezli, až už bylo nebe černé, pak se rychle spustil liják a začalo to třískat kolem. Stačili jsme se jen skrčit pod lehce převislou skalku na břehu, chabá ochrana, a pak trpělivě čekat, zatímco se voda rychle dostávala na kůži. Z těch šlupek jsme ale měli pěkně naklepáno. Všem jsem nařídil odházet úvazky, karabiny a veškerý kovový materiál kus od nás (bůh ví, jestli by to k něčemu bylo, ale panika je panika). Do toho někdo zcela vážně pravil: "A co Standa, ten má šrouby v hlavě?" Nu, nechali jsme ho u nás. A přežili. Ale na tuhle bouřku (i větu) fakt nezapomenu, protože takový animální strach (strach pravěkého lovce) jsem do té doby - ani od té doby nezažil. A teď mi řekněte, chytré hlavy, jak to je v takových situacích se šrouby, co máme někde v těle? Přitahujou či nikoliv?