Hlavním městem je Podgorica a jazykem je černohorština, což je téměř srbština, a však rozdíly jsou. Žije zde 620 tisíc obyvatel z toho polovina v Podgorici. Hlavní národností jsou černohorci, dále zde žijí albánci, srbové a další národnosti bývalé Jugoslávie. Poslední dobou zde hodně investují zvláště na pobřeží rusové. Nejčastějším náboženstvím je tu pravoslavné křesťanství. Černá Hora je jediným státem bývalé Jugoslavie, která nebyla postižena válkou v 90 letech. Naprosto se zde nemusíte obávat min a podobných zákeřností.

Jak se sem dá dostat. Nejjednodušší je letadlo. Cena letenky z Prahy však není na evropské poměry nízká. Nelítá se přímo, ale buď přes Vídeň, kdy cena zpáteční letenky do Podgorice nejde pod 9500 Kč, nebo přes Budapešť, kdy letenka nejde pod 7500 Kč. Další směry přes Bělehrad nebo přes Ljubljanu jsou ještě dražší.

Pokud se chcete vydat linkovými autobusy, tak 1x týdně jezdí autobus z Vídně do Podgorice. Z Prahy do Vídně je spojů mnoho. Také lze jet z Prahy do Bělehradu 2x týdně, a pak z Bělehradu jezdí několik autobusů denně do Podgorice. Zpáteční jízdenka Praha-Bělehrad je cca za 2500 Kč.

Vlakem lze jet přímo do Bělehradu a dále pak do Podgorice. Tato verze je však bezkonkurenčně nejdražší. Zpáteční jízdenka Praha-Bělehrad je cca za 30 tisíc Kč.

Můžete se vydat i po vlastní ose. Pojedete buď přes Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko /Gratz, Maribor, Záhřeb, Zadar, Dubrovnik, Kotor, Budva, Podgorica/. Cesta vede z velké části až do Zadaru po dálnici. Krátký úsek se jede přes Bosnu a Hercegovinu a dále přes enklávu Dubrovník. Přes Kotorskou úžinu vás převeze malý trajekt cca za 4 Eura /je to levnější a rychlejší než Kotorský záliv objíždět/. Na cestě z Budvy do Podgorice, pokud pojedete přes Petrovac, vás čeká mýtné za tunel. Osobní auto 2,5 Eura, autobus 12 Euro. Dá se jet i okolo Cetinje bez mýtného, avšak tato cesta bývá občas uzavřena, je klikatější a více do kopce. Cesta měří z Prahy necelých 1400 km. Velmi se nedoporučuje jet tuto trasu v hlavní letní sezóně v sobotu, kdy jsou v Chorvatsku fronty i desítky kilometrů. Jak vysoké jsou poplatky za dálnice v Chorvatsku přesně nevím, pokud se nepletu, něco se platí i za přejezd Slovinska. Kolik stojí přejezd Rakouska také nevím, ale jistě se to dá najít na internetu.

Druhá možná trasa je přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko. Z Prahy jedete po trase Brno, Bratislava, Gyor, Budapešť, Kecskemeth, Subotica, Novi Sad, Beograd, Čačak, Užice, Bijelo Polje, Mojkovac, Kolašin, Podgorica. Dálnice vede až na konec Maďarska. V Maďarsku je třeba zaplatit dálniční vignetu. Po zaplacení dostanete pouze účtenku a jste zaregistrováni v systému, nic se nikam nelepí. Pro zakoupení vignety je třeba předložit malý techničák. Nejkratší vigneta je asi za 4 Eura. Na Slovensko lze zakoupit krátkodobou dálniční známku již v ČR. Týdenní stojí okolo 170 Kč. V Srbsku Vás čekají dvě mýtná místa, kde dohromady zaplatíme asi 10 Euro. V Srbsku vede od Subotice rychlostní komunikace a okolo Bělehradu je dálnice. Za Bělehradem už jedeme pouze po běžné dvouproudové, a však poměrně dobré silnici. Pozor na průjezd Bělehradem, je poměrně náročný. Je třeba odbočit na dálnici na aerodrom a na Niš, a pak po několika km po přejezdu jednoho z mostu včas odbočit na Čačak. Na Čačak se jede po tzv. Iberijské magistrále. Cesta z Prahy do Podgorice měří asi 1350 km.

Srbština používá jak cyrilici tak latinku, a zvláště v Srbsku je více využívaná cyrilice. První směrovky na Podgoricu najdete okolo Užice, pozor ale Podgorica bývá často napsaná cyrilicí a v latince je stále ještě bývalý název Podgorice – Titograd. V cyrilici se Podgorice napíše takto Подгорица. Pozor i na to, že cyrilice srbská není totožná s ruskou azbukou. V tištěné formě mají cca 80% stejných znaku, v psané cca asi jen 60%.

V Černé Hoře smíte bez víza pobývat 90 dnů, pak musíte odjet, ale můžete se opět třeba druhý den vrátit. V roce zde smíte být bez víza maximálně 8 měsíců. Jen tak pro zajímavost, černohorci smějí do České republiky pouze s vízem. Pokud zde však chcete být déle než 7 dnů, měli byste se policejně přihlásit. K tomu zakoupíte v každé prodejně „knižarja“ formulář „prijeva za stranaka“ a vyplníte. Formulář je jak v černohorštině /latinka/ tak ve francouzštině, tak i v ruštině. Opět pro zajímavost, česká žádost o vízum pro cizince do ČR je pouze v češtině, což je pro cizince zvlášť přívětivé. S tímto formulářem pak jdete na policiji ze zaregistrovat. Pokud bydlíte v hotelu nebo jiném ubytovacím zařízení, má tuto povinnost za vás provozovatel zařízení. Problém přihlášení spočívá v tom, že vyplňujete adresu pobytu. Pokud se však stěhujete z místa na místo a leckdy bydlíte ve stanu na louce, pak je prakticky přihlášení nemožné. Naštěstí však většině výprav týden postačuje.

Měnou v Černé Hoře je pro mnoho lidí překvapivě Euro. Nejsou v Evropské unii, ani v Eurozóně, ale platidlem je Euro. V mnoha městech není problém použít k nákupu platební kartu nebo najít bankomat.

Klimaticky je Černá Hora prostě jižním přímořským státem. Teploty v létě mohou být i ke 40°C, ale na rozdíl od české kotliny je zde výrazně nižší vlhkost vzduchu, což dělá teploty snesitelnější, než nižší teploty v Praze.

Černá Hora je zemí mnoha možností, takže si zde můžete užít mořského smažení se na slunci, ale za dvě hodiny již můžete být v horách a užívat se nádherných horských tur. Jsou zde i lyžařská střediska Bijelasica u Kolašinu, nebo další ve městě Žabljak. Žabljak je vlastně branou do národního parku Durmitor, kde je vodácky velmi příjemná a známá řeka Tara. Pozor, za splutí Tary se platí velmi vysoké poplatky v závislosti na typu lodě a sezóně. Kajaky mimo sezónu jsou kapánek levnější.

Nedávno jsem se mihl okolo Tary a ptal se na ceny přímo u místa, kde se platí. Docela bylo obtížné se s tím výběrčím domluvit a vlastně ani pořádně nevěděl, kolik co stojí. Nedivte se, jiný stát jiní mrav. Nejdřív tvrdil, že 64Euro za kajak. Pak jsem ho přesvědčil, že šel do auta se podívat do oficiálního ceníku, jenž tam měl v jednom vydání. Nikde ceník totiž nevisí. Takže v ceníku stojí, že cena je 56 Euro za kajak + 2 Eura za vstup, tedy dohromady 58 Euro. Za pětimístný raft byla cena napsaná 140 Euro + 2 Eura za osobu za vstup. Bohužel cenu za dvojmístnou loď jsem z něj nevytáhnul. Z toho plyne poučení: Nechte si ukázat oficiální ceník, vyběrčí ho někde u sebe má.

Dalšími jistě zajímavými národními parky jsou Biogradska Gora opět s velmi hezkým jezerem nebo národní park Lovčen rozpostírající se mezi Kotorem a Cetinjem. Velmi pěkným národním parkem je i Skadarské jezero. Tam zvláště doporučuji navštívit vesnici Rijeka Crnojevića. Asi se sem budete těžko dostávat autobusem, ale autem to půjde. Samozřejmě, že silnice je úzká a obousměrná, pokud se vyhýbáte protijedoucímu autu je to trochu adrenalín, neb vedle vás bude slušný sráz dolu a dole vás asi nenajdou. Při troše opatrnosti to však jde. Ve vesnici je starý most a nedaleko místo, kde byly dělány první tisky v Černé Hoře.

K pádlování zde určitě stojí za to výše uvedená Tara, která tvoří hraniční řeku s Bosnou a Hercegovinou konkrétně republikou Srbskou /pozor neplést se Srbskem, republika Srbská je na území BiH a je uznána pouze Srbskem/. Krásnou řekou k pádlování je i Morača, tekoucí z Kolašinu nádherným kaňonem přes Podgoricu. Jezdí se v kaňonu nad Podgoric. Obtížnostně jde o WW2 až 3 s některými místy WW4 i jedním WW5. Pětkové místo lze přenést, některá čtyřková ne. Opět nejde o řeku pro úplné začátečníky. Krásné pádlování by jistě mohlo být i na řekách Komarica a Zeta. Ty jsem ale ještě nezkoušel.

V údolí Morače asi cca 15 km od Podgorice za vesnicí Bioče u silnice na Kolašin a Bělehrad po levé straně je restaurace Mimoza, kde jsou již na zvyklí na české vodáky, a není problém si domluvit stanování na zahradě při různých tůrách nebo pádlování. Je samozřejmě slušností si v restauraci něco dát. Ceny nejsou vysoké.

Kromě pádlování a turistiky jistě stojí za to zde používat i horská kola. Různé staré silnice k tomu vyzývají, avšak taková jízda určitě není zadarmo, a něco sil vás stát bude.

Velmi navštěvovanou památkou je monastýr Ostrog zapuštěný do skály. Neváhejte se podívat i tam. Nachází se pokud pojedete z Podgorice směrem na Danilovgrad a dále. Pak odbočíte podle směrovek. Přitom uvidíte údolí řeky Zeta.

Pokud kdokoli chce, postačí mě kontaktovat, a rád pomohu co mohu, asi tady budu pár roku pobývat.

Tak se mějte, časem třeba zase něco napíšu.

Jirka Myslivec