Bílina, to se dá jet? To většinou slyším, když řeknu jméno této řeky. Dá se jet po většinu roku a to díky převaděči vody z Ohře, který uměle navyšuje stav vody v Bílině. Pokud toužíte po klidné plavbě bez řeky plné dalších vodáků, tak jeďte právě sem.

Jsme 4 a máme dvě Pálavy. Vyrážíme přímo od nádraží Bílina, kde řeka přímo teče. Vodoteč Trmice hlásí 98cm, limit sjízdnosti je 100cm. I při tomto stavu je jízda ještě dobrá. Na některých místech je sice nutno více manévrovat, ale to není tak moc často.

První část plavby až do Hostomic je ve znamení regulovaného koryta s hlubokým dnem, průzračnou vodou a v ní vlnící se říční trávy. Podjíždíme řadu mostků a krátkým úsekem mezi betonovými zdmi v průmyslovém areálu v Chudeřicích.

Za Hostomicemi začíná být řeka méně regulovaná, více teče a meandruje. Koryto se zúží a je více kamenů. V Ohníči první peřejka. Poutač u řeky nám prozrazuje, že ve vsi je hospoda. Jedem dál, za Ohníčem je první ze tří jezů na naší cestě do Ústí. Je vakovej a jako všechny tři i nesjízdný. Přenášíme vlevo.

Slušné místo k přenocování je v Hliňanech za dálničním mostem na pravém břehu u louky, nebo přímo pod mostem na betonových deskách kolem pilířů. Není to žádný zázrak, ale dobrých míst na břehu po většinu plavby moc není. Do Hliňan jsme dojeli za 8 hodin s dvěma přestávkami. Za zmínku stojí několik starých kamenných klenutých mostů přes říčku. Snad nejhezčí je ve Rtyni, kde je i malý poutač na další hospodu. Na některých místech je vidět kolonie nutrií.

Druhý den nás čekala jízda do Ústí nad Labem. Přímo u řeky za Stadicemi je možnost doplnit pitnou vodu z Královského pramene, který je hned u břehu. Pak se údolí sevře. Do něj se vměstná dálnice a pomalu začíná civilizace a městská část Trmice. Voda už není tak průzračně čistá jako nahoře, ale pořád to není zlé. Před Trmicemi další vakový jez.

Trmice sice nejsou Předlice, ale i tak nedoporučuji zde zastavovat natož nechávat lodě bez dozoru. Je tu dost černo. Zpestřením plavby je kanál odbočující doleva z hlavní řeky o šířce asi 3 m a vedoucí mezi domy. Vyhnete se tím asi 0.5m stupni na hlavní řece a je to i trochu zkratka.

Závěrečný úsek pod seřaďovacím nádražím není moc záživný. Od vybudování jezu je navíc otravnej dlouhým volejem, a pak přenášením vysokého klapkového jezu vlevo. Právě zde jde spatřit bobra. Jednou se mi to poštěstilo. Ale i tak spousty ohlodaných stromů žalují, že tu bobři jsou.

Od jezu je to k Labi jen kousek. Řeka tu teče, jsou tu peřejky a spousty mostů. Jen je tu řeka trošku více rozlitá do šířky a je nutné dobře volit, kterou stranou řeky jet, aby se neskončilo na suchu.

Řeka Labe je velká a krásně teče. Doporučuji jet až do Děčína. S lehkým pádlováním to jde ujet za 3,5h. Labe zde má dobrou rychlost, hluboké zaříznuté údolí a strmé skalní srázy opravdu stojí za to.

Za půlkou cesty do Děčína po Labi u Těchlovic se údolí narovnává a řeka teče skoro rovně a na sever. Schytáváme zde silný protivítr, který se žene údolím. Operativně se rozhodujeme plavbu ukončit a přistáváme na levém břehu v Dobkovičkách, kde je vlaková zastávka. Pádlovat až do Děčína by znamenalo po zbytek cesty zápolit se silným protivětrem.

Termit