Cetina je dlouhá řeka, já však mohu popisovat pouze spodní úsek asi 15 km před ústím do moře u Omiše, kde teče hlubokým kaňonem. Na středním toku je několik desítek kilometrů dlouhá přehradní nádrž, ale pod ní by se velmi pravděpodobně našel další sjízdný úsek. U vesnice Zadvarje jsou ovšem velmi zajímavé vodopády Gubavica, které stojí za to si alespoň prohlédnout z vyhlídky kousek od centra. Řece jsme mohli věnovat pouze jeden den, ale ten stál za to. Asi by neuspokojila extrémisty, kteří registrují pouze řeky od WW IV výše, ale vodákům, kteří umějí obdivovat i krásnou přírodu ji lze jako zpestření dovolené jen doporučit.

Začínali jsme na levém břehu nad mostem u vesnice Podgrade přímo u vodočtu. Stav byl 68 cm a ukázal se jako vyhovující pro plastové lodě. Vyšší stav by byl sice příjemnější (hlavně pro lamináty a Pálavy), ale nám stačil. Začínat lze i ve vesnici Penšiči, odkud jezdí místní cestovky s rafty, ale raftaři ostatní vodáky neradi vidí a mohou působit komplikace. Cena za jednu osobu na raftu je 200 kun ( asi 1000 Kč ). Průzračná voda s hejny ryb nás provázela v celém úseku. Jeli jsme nakonec asi 10 km dvakrát.

Klidné úseky ( ZW ), kde máte možnost kochat se okolím, střídaly četné kratší peřeje a stupně (nikoliv kolmé) obtížnosti asi WW I až II. Břehy jsou zarostlé exotickou vegetací včetně fíkovníků. Okolní svahy jsou dost skalnaté a místy spadají skály až k řece. Asi po hodině jízdy jsme dorazili k jedinému jezu, který byl přímo lahůdkový. Výška asi 3 - 4 metry s parádním sjízdným sešupem, jehož vlny nás osvěžily i na hlavě. Po několika stech metrech za jezem se přijede k nejlepší peřeji v tomto úseku ( asi WW III+ ). Pozná se podle lana nataženého při pravém břehu a menších vodopádů přitékajících opět z pravé strany. Peřej je vhodné prohlédnout, my jsme ji obtížně přenášeli po skalách napravo. Teče hodně z kopce mezi skalami s válcem, sifonem a s ostrou levou zatáčkou. Toto místo bylo pro nás velmi zajímavé hlavně dvěma fíkovníky se zralými fíky, kterých jsme se dosyta naládovali a nabrali i do zásob.

Z dalších zajímavých míst bylo docela vzrušující jedno hodně zablokované skalami skoro v závěru. Zde jsme dlouho přemýšleli, zda s deblovkou vůbec projedeme. Nakonec jsme to zvládli v pohodě, ale zbývaly nám po stranách jen centimetry. Končili jsme u motorestu Radmanove Mlinice na levém břehu, kde je také silnice u řeky. Pokračování až do moře v Omiši by znamenalo asi 5 km pádlování po voleji. Silnice, která podle podrobné mapy měla vést rovně podél řeky, se v námi sjížděném úseku ve skutečnosti klikatí někde v horách a první civilizace je až motorest.

Do Chorvatska k moři jezdí od nás hodně lidí a myslím, že uvedené informace mohou být využitelné. Zvláště když si uvědomíme, že řeka byla sjízdná ještě na konci září po suchu asi od dubna.

Honza