Další námi sjetou řekou byla Cetina. Jedná se opět o krasovou řeku, na které se jezdí velmi často komerční rafting. V horní části je velká přehrada a střední část je velmi zablokovaná s jedním vodopádem. Dolních 10km se pak využívá pro sjíždění a posledních 5km pro výlety motorových lodí od moře ve městě Omiš. Nasedáme u mostu přes Cetinu směrem na Podgrade asi 1km nad nástupním místem komerce. Nechceme budit přílišnou pozornost, aby na nás nezavolali policajty kvůli našemu splutí. I když soukromé ježdění není nijak omezované, přesto to neradi vidí - bereme jim tím peníze. Komerční rafting je však pro jiné než chorvatské CK od loňského léta zakázán.

Zpočátku je vápencové údolí více otevřené a čistota vody není taková, jako na Zrmanje, ale zato to teče o trošku více. Přeci jenom se vyskytují i nějaké peřeje mezi olejnatými místy. Asi po hodině pádlování přijíždíme k jezu. Zde se začíná údolí zavírat a řeka má i vyšší spád. Jez se svou asi 3 metrovou výškou byl dříve jednou z atrakcí této řeky. Je na něm vybudován dlouhý skluz (něco jako šlajsna bez koz), kterým se sjíždělo a pod ním se do vln najíždělo. Teď je to však pasé. Řeka si při poslední povodni provalila cestu krajem jezu a vytvořila si prudké esíčko kolem něho. Při pohledu se to zdálo jetelné, i když to dost valí na skálu. Vjíždíme do toho, trochu nás to přimáčklo ke skále, ale správný výklon na překážku nám pomáhá situaci ustát. Jenže, co je to v druhé polovině esíčka? V prostřed velmi úzkého koryta stojí kámen. Teď tedy co. Proud je dravý, není čas zastavit a tak na poslední chvíli se mi to daří urvat vlevo a projíždíme. Ten kámen nebyl při prohlídce horní části vůbec vidět a ledabilý pohled přes roští dolů ho také neodhalil. Uvidíme, zda budou jez opravovat, aby tak zpříjemnili plavbu raftům.

Od jezu asi 50m dolů přitéká zprava krasový přes skály přepadávající přítok. Pod ním se nachází krasová jeskyně s průzračnou, ale velmi studenou vodou. Moc se nám do ní nechce, jelikož se musí doplavat asi 5m ve velmi studené vodě k průlezu do jeskyně. Procházíme si vnitřek, který tvoří jen takový oblouk a za chvíli jsme opět venku, ale o něco níže. Vracíme se tedy zpět k lodi jeskyní a najednou jsem dostal pořádnou šlupku do hlavy o krasový výstupek. Ještě štěstí, že jsem měl helmu na hlavě. Je to pěkné zpestření, škoda jen toho, že jsem si hned napoprvé nevzal sebou foťák, protože druhý průplav v ledové vodě již dávat nechci.

Hned pod jeskyní je nejtěžší kaskáda tohoto dolního úseku. Prohlídli jsme si ji po výlezu na druhém konci jeskyně, takže víme, do čeho jdeme. Před tím si fotíme z druhé strany vodopádový přítok s jeskyní. Peřej se dá na Pálavě snad sjet - nájezd je mezi dvěma kameny, pak skok s válečkem ke kameni, který se musí objet zleva mezi skálou a ním. Zde je největší problém, aby nás to nehodilo na kámen. Většina proudu však jde v našem potřebném směru, takže by se to mohlo podařit. Nájezd se povedl, skáčeme ke kameni, ale špatný náklon vykopl bráchu ze sedla a už se koupe. No koupe, přeskočil jenom na kámen a ukazuje, že je vše v pořádku. Jen toto stačím vnímat, protože již projíždím za kamenem do další peřeje. Ta již není nijak obtížná a tak zastavuji v tůňce a jdu se podívat, co tam dělá brácha. Ten přemýšlí, jak se dostane z kamene uprostřed řeky, ale asi jediná cesta je skok k velkému kamenu nalevo u břehu a po něm vylézt ven. Skáče v pohodě, ale říká, že cítí na nohách nějaký divný proud. Ještě štěstí, že se už drží kamene a vylézá po něm ven. Až později jsme se dozvěděli, že někde v těch místech je sifon, který má na svém kontě několik lidí. Posledním nešťastníkem byl guide z místní cestovky letos na jaře. Jeho velkou zákeřností je to, že není na hladině vůbec vidět, ale stačí prý hodit na hladinu klacek, aby vás přesvědčil, že tam opravdu je. Ještě několik dní poté se mi hlavou honí různé možnosti, jak to vše mohlo také dopadnout. Brrr!

Pod kaskádou je to opět pohodové. Následuje jeden úzký průjezd se stupněm, který nás boční vlnou trochu zalévá a pak se již blížíme k velké jeskyni, která je na levé straně v kopci. V ní jsou netopýři a je možné se jít do ní podívat. My z časových důvodů pokračujeme dál. U jeskyně sice zastavujeme, ale jen na obhlídku posledního místa, kde je úzký průjezd mezi dvěma kameny a pak ostrá zatáčka doleva. S Pálavou to projíždíme s odřenýma ušima.

Poslední atrakcí je průjezd mezi vysokými skalami, které tvoří jakousi bránu s řekou uprostřed. Jakékoliv bouchnutí pádlem do vody zde způsobuje takovou ránu, jako když střelí. Za bránou míjíme komerční raft a po našem pozdravení slyšíme jen takové odpovědi, jako že policie již na nás čeká dole a podobně. Trochu nás to rozházelo a raději zastavujeme a balíme asi 1km před místem, kde se většinou končí. Jejich výhrůžky se ale ukázali jako plané.

Dva dny po našem sjezdu jeli na Cetinu s místní CK někteří lidé z penzionu, kde jsme ubytovaní. Jejich výlet ale nedopadl nikterak slavně. Za 1000Kč na osobu je dovezli na nástupní místo a tam museli asi hodinu čekat, než přijeli guidi s rafty. Pak je naložili, nedali jim slibované loďáky na fotáky a řekli jim, že věci se převezou na výstupní místo autem. Cestou jim neukázali ani jednu jeskyni a nutili je stále k pádlování. Když dorazili na konec trasy, rozdělili si před nimi peníze a klientům řekli, že za chvíli přijede auto s jejich věcmi. Je potřeba si uvědomit, že tam lidé byli bez svých dokladů, peněz a suchých věcí. Ještě štěstí, že si to nenechali líbit a že požadovali okamžitý odvoz do penzionu. Jedna paní si dokonce stoupla před auto, aby jim zabránila v odjezdu. Chorvat nelenil, vytáhl obušek a chtěl si cestu uvolnit násilím. Pak dostal asi rozum a volal řidiči na mobil. Ten byl však vypnutý a tak je nakonec rozvezli svými auty. Jenže stále ani v penzionu neměli své věci (např. klíče od pokojů, aby se mohli alespoň převléknout). To již bylo okolo 21 hodiny večerní. Nakonec slavný řidič dorazil a s otázkou: "Čo se nervíráš?" reagoval na nadávky lidí, vyložil věci a ujel. Celou tu dobu totiž sledoval přímý přenos z příletu Ivanševiče, který právě vyhrál na Wimbledonu tenis. Na "usmířenou" pak přivezli Chorvati 10 litrů vína.

Co k tomu dodat. Jejich mentalita je v tomto směru velmi odlišná od naší. Pro ně hodina a vůbec vnímání času není žádným problémem. Dle posledních zpráv majitel ck (Srb) některé lidi (Chorvaty) propustil. Tato situace byla dost vyjímečná (přeci jenom, co se dělo u nás, když jsme se stali vítězi olympiády v hokeji) a před tím se nikdy nic podobného nestalo, nicméně mohli v tento den raftování zrušit nebo přesunout na jiný.

Ještě krátce k vodním poměrům. I když se jedná o krasovou řeku, měla v peřejích (začátek července) opět málo vody, ale nikde se nic přenášet nemuselo. Na raftech to bylo horší a přetahovat museli dost často. Nějak si nedokážu představit, že bychom u nás v létě na oleji dělali pro lidi rafting za peníze a peřejnatá místa bychom přenášeli. Na jaře je to prý o něco drsnější – bývá tam až o 4m více vody!

Petr