Krásně plujete po řece, občas potkáte nějakou tu hospůdku, kterých se podél řek začíná vyskytovat čím dál tím více, najednou to však přestává téci a vy musíte pádlovat. Tento stav se nazývá olej a je vodáky upřímně nenáviděn. Většinou nastává tehdy, když se blíží jez (splav, šlajsna, retardéra...) nebo prudké peřeje, a to proto, že je voda zadržována díky konstrukci jezu. Někdy bývá olej i několik kilometrů dlouhý, ale nemusí to být pravidlem – na tocích s větším spádem může přijít stupeň (stupeň na rozdíl od jezu nemá jezovou zdrž, tedy voda nad ním plynule teče) tak nenadále, že již nestačíte ani zarazit a podívat se, kudy byste měli jet.

A hned je důvod k radosti - k plavání, skákání, trénování. Je však potřeba být i opatrný! Vždy je nutno zarazit v bezpečné vzdálenosti od jezu a jít se na něj podívat ze břehu. Nespoléhejte se, že vystoupíte v blízkosti jezu, protože řeka může mít regulované břehy, které vám nedovolí u jezu zarazit.

Díváte se na jez a zjišťujete, jak se voda chová pod ním, jaká je spádová deska jezu a o jaký typ jezu se jedná. Pokud se tvoří vlny a voda plynule odtéká, je to dobré, pokud však voda tiše mizí a na hladině je dlouhý vývar, je důvod k obavám! Tyto jezy ani nemusí být nijak vysoké (0.5 - 1 m), a právě proto bývají podceňovány. Takové jezy nejsou sjízdné, jelikož se pod nimi vytváří již zmíněný válec. Bohužel dnes narazíte spíše na nebezpečné než na bezproblémově sjízdné. Většinou před opravdu nebezpečnými naleznete výstražné cedule, nicméně pro některé vodáky není ani toto varováním. Následky těchto "odvážných činů" jsou většinou tragické.

Nejprve si rozdělíme jezy dle výskytu na našich řekách:

1. klasické jezy různých velikostí a spádových desek

2. jezy s propustí neboli šlajsnou

3. jezy s propustí a retardérou

4. stupně, lavice ...

První typy jezů většinou nebývají vodácky přívětivé, ale to záleží na typu spádové desky a možnosti dostat se vůbec přes ně. Druhý typ jezů je většinou pozůstatkem z vorařských dob, kdy pomocí šlajsny voraři projížděli dolů. Šlajsna se skládá ze dvou koz (betonových pilířů), mezi kterými volně protéká voda. V současné době se začínají u některých jezů propustě dobudovávat, protože umožňují např. přirozený pohyb ryb, migrujících proti proudu. Další typ má pouze navíc ve šlajsně zabudovány prahy neboli retardéry (železné, kamenné), vytvářející schodovitý tvar, které mají za účel zpomalovat rychlost proudu vody, jež protéká propustí. Posledním typem jsou stupně, lavice, prahy, které většinou slouží ke zpomalení horských toků nebo k zamezení podemílání břehu.

Z hlediska sjízdnosti jsou relativně nejlepší šlajsny, které se sjíždějí středem jazyka a u kterých hrozí většinou jen zalití lodě vlnou při výjezdu. Abyste tomuto předešli, raději přeneste bagáž nebo jeďte bez háčka, aby špice byla co nejlehčí a nezabořila se do vln (pozor však na nebezpečné předměty v jezech – ocelové dráty, železa). U retardérů je nutno držet loď mezi hřebeny vln, které si s vámi pohrávají a občas vám přidají do lodě pár litrů vody, aby jízda nebyla tak nudná. Výsledek může být i takový, že buď máte loď zalitou, a tudíž neovladatelnou, takže se cvaknete, nebo při nárazu boční vlny neudržíte stabilitu a opět z lodě vypochodujete. Pak však začíná velká legrace. První známkou nevydařené jízdy bude naražená zadnice a záda, protože skákání po schodech není nijak příjemné. Pokud nemáte vestu ani helmu a vezmete to hlavou dolů, připravte se na vypojení elektřiny v hlavě po dobu několika minut.

Obecně jsou velmi nebezpečné jezy kolmé, bubnové, segmentové, kde pod nimi mohou být schovány desky, které zabraňují podemílání jezu. Dalším nebezpečím může být podemletý břeh pod jezem, kde v obou případech při cvaknutí hrozí smrtelné nebezpečí. Pokud je spádová deska jezu mírnější a voda plynule odtéká, je možné jez sjíždět (na obr. je to pouze ten poslední), ale pozor na již zmíněné zalití špice.

Zásadou u každého jezu je přistát a prohlédnout si ho. I když ho znáte dobře, může být více vody v řece nebo může být zregulován obsluhou do jiné výšky, a to má za následek úplně jiné chování vody pod ním. Z bezpečného jezu se sklopenými zábranami se může stát velmi nebezpečný při plném zahrazení (nebo také naopak). Proto není žádná zbabělost loď vzít a přenést, jelikož nemáte možnost uprostřed jezu zastavit, říci si: "Na to nemám, to nejedu," a obrátit to zpátky! Tedy občas to skoro jde - viz. fota. To pak jedete na raftu jez, který je zakončen jako hřeben (střídá se pilíř s mezerou), a najednou zjistíte, že jste zapadli mezi dva pilíře a nemůžete se hnout. Čím více sebou v lodi hážete, tím více se člun zařezává mezi pilíře.

Pokud se nejedná o nebezpečný jez, je nutné vyhodnotit spád splavu a peřeje pod ním a rozhodnout se, zda to pojedete v jednom (pouze zadák), nebo ve dvou, kudy to sjedete a jestli to raději nepřenesete. Když už si sednete do lodi, již nic nevymyslíte. Ještě jedna rada před sjezdem - pokud nepřenášíte věci z lodi, alespoň je všechny přivažte.

Dobrá, víte, kudy pojedete, sedíte v lodi, ale co dále? Poslední radou je dostatečně se rozjet, abyste do jezu (zvláště u stupňů) vjížděli s co nejvyšší rychlostí. Důvod? Případný válec se dá překonat jen jízdou kolmou na něj a rychlost vám pomůže k tomu, aby vás nestáhl zpět. Rychlost je také dobrá na to, abyste mohli lépe kormidlovat, i když v jezech vám to asi mnoho nepomůže. Jakmile tam najedete, zaděláte si na případný úspěch nebo neúspěch.

Hurááá, jez je bezpečný a už do něho vjíždíte. Najednou náraz a háček je podroben očistné hygieně z vln, které rozrážíte špicí (stejně se jistě po celou dobu nemyl, tak mu to asi nebude vadit).

Jez můžete překonat i jinými způsoby než přenášením či splutím. Můžete například po jezu spustit prázdnou loď a držet ji přitom ze břehu za koníčkovací (dlouhý provaz, okolo 25 m) šňůru na přídi a zádi (takto loď řídíte). Koňadra je důležitá nejen při překonávání jezů, spíše ji většinou použijete pro přivazování lodě u břehu. Nezapomeňte ji pak dát celou do lodě a nevláčet ji za sebou jako kotvu.

Petr