Minule jsme si povídali o sjíždění jezů. Ne vždy se podaří sjet jez dobře. Pak může nastat i následující situace. Rozhodli jste se, že jez sjedete a již do něho vjíždíte. První vlna vás zalévá, loď se stává neovladatelnou a už je to jasné. Udělali jste se (překlopili, převrhli).

Pokud máte vestu a nejste zrovna někde pod lodí, je zčásti vyhráno. Voda vás nese a vy se snažíme držet své pádlo v jedné ruce a lodi rukou druhou. Toto je důležité pravidlo, protože pokud by vám uplavalo pádlo, jen těžko ho budete hledat a účinkování na vodě by mohlo rychle skončit. Pádlo pustíte jen při ohrožení života, kdyby se vám např. někde zaklínilo. A jak se má vůbec ve vodě plavat?

Vždy na zádech a s nohama mírně pokrčenýma dopředu ve směru proudu, které slouží jako nárazníky, protože náraz do hlavy či hrudníku může mít nepříjemné následky. Velmi doporučuji si plavání v divoké vodě nacvičit, ať při udělání okamžitě víte, jak tělo natočit. Většinou není mnoho času na přemýšlení a vzpomínání, jak že to vlastně na tom webu psali.

Pokud jste náhodou pod převrácenou lodí, nesmíte začít zmatkovat. Buď se chytnete boku a pomůžete si tak pro vyplavání, nebo se v lodi a jejím vzduchovém vaku nadechnete a pak vyplujete. Neměli by jste ale váš pobyt pod lodí moc prodlužovat, protože ostatní pak nevědí, kde se přesně nalézáte a tudíž vám ani nemohou pomoci. Další nepříjemnou situací je zaklínění nohy pod sedačkou. Opět to nechce zmatkovat a je nutno si počkat, až se loď úplně převrátí. Pak již nedochází k tak silnému vzpříčení a vy si můžete nohu pohodlně vyndat.

Převrácenou loď se nesnažte nikterak obracet či jinak s ní manipulovat. Jedná se totiž o zbytečnou námahu. Spíše se snažte neotočenou loď otočit dnem vzhůru, pokud je plná vody, protože jinak s její váhou (několik stovek kg) a bez vašich kulturistických vloh jí těžko uřídíte do klidné vody. Hrozí zde, že se někde potopí. No a pokud se neutopí, pak takový rozjetý tanker, když narazí do břehu nebo na kámen, nevypadá moc plavby schopný. Velmi častou chybou začátečníků je právě obracení lodě zpět nebo lezení na již převrácenou. Většinou ji tím pošlou ke dnu a při držení se za poutko oddaně bublají za ní. Aby se vám loď neutopila, měla by být zajištěna proti potopení - do komor u laminátek se např. dávají nafukovací balóny.

Jak to tedy dělat správně? Voda si s vámi i lodí v proudu pěkně pohrává, propleskává a příležitostně se vás snaží omráčit nastraženým kamenem. Vám to ale vůbec nevadí, protože se držíte lodě vzadu (vpředu hrozí vodákovi přimáčknutí na překážku), vestu máte připnutou a plavete dle zásad plavby v divoké vodě. Loď natočíte po proudu, aby nechytla náraz do boku a dříve nebo později objevíte vracák nebo klidnější vodu, do které se pokusíte dostat. Aby se předešlo ztrátám věcí, jeden z posádky by se měl postarat o loď a druhý zachraňovat vše ostatní z výbavy. To však platí za stavu, kdy sami nemáme problémy se svojí záchranou. Pomoc při záchraně udělané lodě může přijít od ostatních, ale bude jistější nespoléhat se na jiné a raději si pomoci sebezáchrannou. Proto je tak nutné dopředu si nacvičit chování a plavání v takovéto situaci, abyste si pak mohli pomoci sami.

Nejlepší pomoc převržené posádce od jiných lodí je pod obtížným místem, kde by jste měli na sebe vzájemně čekat. Háček ze zachraňující lodi pak zachytne plující loď a kormidelník se snaží přistát u břehu. Opět zde platí pravidlo, že loď musí plout rovnoběžně s proudem a nesmí se dostat kolmo na něho. Plavající vodáky nezachraňujeme najetím na jejich vyčuhující hlavy a slovy: "Doufám, že se to již příště nebude opakovat.", ale tak, že se s lodí přiblížíme k zachraňovanému, který se jí jen chytne. V okamžiku, kdy toho není schopen, musí háček vyskočil, chytnout postiženého nejlépe zezadu za vestu a plavat s ním ke břehu. Pozor na to, aby topící se vodák nestáhl i svého zachránce. Topící se totiž instinktivně chytá všeho v jeho dosahu takovou silou, že může zachránce stáhnout sebou pod vodu.

Druhou možností je použití házecího pytlíku (jedná se o speciální pytlík s plovákem, s asi 20m dlouhým, smotaným provazem uvnitř a na dně s poutkem). Pytlík otevřeme, vymotáme z něho asi 1 – 2m provazu, který je potřeba někde nejlépe přivázat nebo pevně držet v ruce opačné, než kterou budeme házet, a zbytek pytlíku hodíme až přes vodáka. Toho je potřeba předem upozornit křikem či posunky, že mu budeme házet provaz. Při hodu se odvíjí provaz, vodák se pak jen chytne oka a vy ho za druhý konec lana dotáhnete ke břehu.

Pokud se vám hod nevydaří, rychle vytáhněte pytlík zpět, již do něho zpátky nemotejte lano, ale naplňte ho vodou, aby byl těžší a opět ho hodíte.

Je třeba si uvědomit několik věcí.

1. Házečka musí být připravena v lodi tak, aby mohla být okamžitě použita. Času není nazbyt. Většinou je nejlepší házečku přicvaknout za poutko karabinou k lodi.
2. Házet z takového místa, ze kterého máte možnost vidět na tonoucího dostatečně včas a upozornit ho, že mu házíte provaz.
3. Před odhozením pytlík otevřít a odmotat část provazu, protože jinak ho odhodíte celý do vln
4. Provaz stočený v pytlíku musí být řádně smotán, aby nedošlo při hodu k zauzlování. Na jeho rozmotání asi topící se vodák čekat nebude, takže při balení dbejte na jeho pečlivé svinutí.
5. Vědět, jak pytlík hodit, což je nejlepší si natrénovat někde na klidné vodě. Je vždy lepší přehodit, než nedohodit.
6. Při záchraně ze břehu je potřeba vytvořit jistící bod (řádně připevnit konec lana) např. ke stromu či se zapřít za větší kámen, protože po zachycení pytlíku topícím se a napnutím lana dojde k pořádnému škubanci, který by mohl vytrhnout lano zachráncovi.
7. Na divoké vodě pod nebezpečnými místy je potřeba vybudovat kvalitnější jistící místa.

Pokud se chcete o záchraně na divoké vodě dozvědět více, sledujte seriál o záchraně na divoké vodě věnující se této tématice podrobněji.

Hurá, jste zachráněni. Odložíte pádlo (pokud ho nemáte, tak ho asi budete obtížně hledat - rádo se ztrácí) a jdete vylévat z obrácené lodě vodu. Jeden si stoupne k přídi lodě, druhý k zádi a stále obrácenou loď dnem vzhůru postupně zvedá první. Druhý ji drží dole, a pak druhý zvedá a první ji drží dole. Je to taková houpačka - jeden zvedá nahoru, druhý dává dolů a obráceně.

Nejhorší je první zvednutí. To musíte zvednout loď s vodou, ale také si musíte dávat pozor, aby vám při zvedání nevyklouzla z rukou a nepráskla sebou na kameny.

Vylili jste skoro všechno a teď jen vysušíte zbytky houbou, která by měla být v každé lodi a zároveň by měla být i přivázaná. Pokud náhodou zapomenete, je možné si poradit i tak, že zavíčkujete prázdnou PET láhev, uřízneme u ní dno a zbytkem pak vybíráte vodu.

Ne vždy máte nějakou nerozbitnou loď, takže musíte počítat i s možností, kdy se vám voda dostává do lodě nejenom shora, ale také dnem. A co teď. Pokud nemáte sebou příslušné nářadí na opravu, nastává zapeklitá situace. Nejhorší ze všeho je, jak vysvětlit háčkovi, že dál se nejede, ale vše se musí přenést (nejlépe i s lodí), pokud vám tedy nepomohou kamarádi. Prekérní situace, o joj.

Jednou z jara, když jsme jeli Divokou Orlici na nafukovacím raftovém člunu, jsme najeli na hřebík, který byl ukryt v lávce, kterou jsme podjížděli. Ono nestačilo, že jsme uprostřed řeky ztráceli vzduch z jednoho válce, ale ještě jsme se na ten hřebík napíchli tak, že nás nechtěl pustit. V poslední chvíli již skoro s vypuštěným levým válcem jsme z něho sklouzli a rychle jsme dopádlovali ke břehu. Zůstali jsme trčet na půl cesty k autu uprostřed lesů. Naštěstí jsem měl sebou lepící soupravu a fleky, takže jsme mohli po půl hodině, když lepidlo trochu zaschlo, pokračovat provizorně dál. Pokud bych lepení sebou neměl, čekalo by nás asi 7km pěšky v neoprénech s lodí na zádech a veškerým vybavením v rukách. A to může být v jiných situacích podstatně hůře. O opravách si povíme v posledním dílu.

Petr