Bylo - nebylo, kdysi dávno, tekly českou kotlinou řeky se špinavou vodou. Páchnoucí hnus z papírny zdobil Vltavu od Českého Krumlova až pod Budějovice. Bílina neskutečně smrděla. Berounka pod Plzní byla natolik špinavá, že se raději splouvala až od Dolanského mostu.

V posledních desetiletích se zpřísnily předpisy a hodně se investovalo do čistíren odpadních vod. A tak už se tu po řekách můžeme nejen plavit bez kolíčku na nose, ale i se v nich koupat. Většina z nás na tohle zlepšení přispívá v tzv. stočném, tedy poplatku za odvedení a čištění odpadní vody.

Řeky rozvojového světa

Že čistota vody není automatická jsem viděl třeba při návštěvě Nepálu v roce 2006. Řekou v hlavním městě tu proudila v podstatě jen mírně ředěná nečištěná komunální odpadní voda, u které si hrály děti.

Hinduistické rituály tu mj. určují, že před smrtí se máte napít z posvátné říčky. Při pohledu na její znečištění jsem pochopil, že pak zřejmě přichází smrt rychle a může být pro dotyčného vysvobozením.

Nepál neví, kolik má obyvatel. Většina lidí je chudých a neplatí daně. Tím pádem se ale o ně z úrovně státu nikdo moc nestaral, což platilo od lékařské pomoci přes sociální zabezpečení až po kvalitu vody.

Slovensko má různorodé řeky

Za zkušenostmi ale nemusíme až tak daleko na východ. Po hezkých zážitcích z Váhu, Oravy či Belé jsme si k vodácké dovolené v létě 2021 vybrali zase spřátelené Slovensko. Nejdřív naše cesta vedla na nám známý Hron. Ta řeka je asi nejsplouvanější na Slovensku, má dostatek tekoucí vody a vodácké zázemí, a i když kvalita vody tu někdy není špičková, vyplatí se na ni vyrazit.

Po rozpádlování na Hronu z Nemecké lehce přes dvacet kiláčků do Šaľkové míříme na jih. Nejprve jsme měli v plánu řeku Rožňava. V té ovšem, i přes zelený semaforek na raft.cz, nebylo ke splutí dost vody.

Slaná – řeka ze Slovenského krasu

Následoval přesun do Slovenského krasu na řeku Slaná. Začínáme pod vápencovými kopci u silničního mostu v městečku Plešivec.

Na začátku tu také není vody nadbytek. Pak ústí zprava přítok Štítník, který potřebnou kapalinu pro pohodlné splouvání dodal.

Za chvíli narážíme na rozpadlý jez, který ale vzhledem k naplavenému dřevu nejde bezpečně proplout. Obnášíme ho po levém břehu.

Říčka Slaná i nadále docela hezky teče mezi stromy bez zásadních překážek plavby. Co nám tu ale kazí dojem, je znečištění. Voda zapáchá. Občas do toku dodá další dávku znečištění nějaký poměrně koncentrovaný šedý potok. Navíc větve okolo řeky jsou ověšeny odpadky, zejména plasty a kusy látek.

Pod počátečním úsekem narážíme na volej. Na jeho konci obnášíme vpravo jez a vodní elektrárnu Čoľtovo s majestátní archimedovou šnekovou turbínou.

Říčka Slaná míří do nížiny a postupně se uklidňuje. Občas plavbu zpestří stupeň, ten na následující fotce byl opatřen i vodočtem.

Pak nám v cestě stojí ještě jeden nový jez pod vesnicí Bretka, veškerá voda jde do elektrárny na pravém břehu. Jez jde dobře obnést po břehu levém, voda se naštěstí rychle do koryta vrací.

Na dalším úseku potkáváme v proudu stádo skotu s pasáky. Chvilku nevíme kudy proplout, ale krávy nám naštěstí udělaly trochu místa u pravého břehu.

Voda i nadále teče, obtížnost se pohybuje v úrovni ZWC. Plavbu po řece Slaná končíme po dvaceti kilometrech u silničního mostu města Tornaľa.

Slunce praží, je vedro, ale ve znečištěné vodě se raději nekoupeme. Ochlazujeme se až zmrzkou v místní restauraci, a pak míříme i s barakou busíkem zpět k autu do Plešivce.

Živá a mrtvá voda

Před vedrem se stahujeme na sever do blízkých hor. K večeru dorážíme k přehradě Palcmanská Maša na říčce Hnilec. Koupeme se. Kánoí se plavíme po průzračně čisté vodě až do romantického kaňonovitého údolí, kterým přitéká řeka.

Kupodivu ta kapalina, po které jsme pluli dopoledne, pochází částečně odtud – vodu vedou z přehrady tunelem přes elektrárnu do povodí řeky Slaná.

Další dva dny se potloukáme okolo řeky Hornád. Napřed procházíme po vysutých chodnících krásným Prielomem Hornádu v národním parku Slovenský Ráj.

Pak splouváme Hornád ze Spišské Nové Vsi (navzdory názvu se jedná o větší město). Asi metrový skok na následujícím snímku mi katapultoval loďák mimo kánoi, protože jsem ho předtím chytře k barace nepřicvaknul. Loďák bez problému lovíme.

Pod městem zůstává Hornád vodácky zajímavý, docela teče, kroutí se mezi vesničkami, loukami a skalami, v Markušovcích i okolo zámku. Ale bohužel, opět jako u řeky Slaná, voda smrdí komunálním znečištěním, odpady rozvěšené na okolních stromech navíc doplňují v toku odložené ledničky a pračky.

Po dvaceti kilometrech jsme dopluli k mostu do vesničky Olcnava. Je horko, ale koupat se v tom sajrajtu neodvažujeme. K pendlu využíváme s úspěchem místní vláček. Na Hornádu ani na Slané jsme nepotkali žádnou loď.

Závěr

Voda Slané i Hornádu odtéká na jih přes státní hranice. Maďarsko si stěžuje na znečištění přitékající ze Slovenska a z Ukrajiny. Problém čistoty vody není samozřejmě řešitelný jednoduše, rychle a levně. Ale věřím, že v rozvinuté zemi, která například dokáže vyrábět nejvíc aut na počet obyvatel, se to bude postupně řešit. Třeba, podobně jako stavba dálnic a některých investic do životního prostředí, za pomoci fondů z EU. Pak bude Slovensko pro vodáky ještě hezčí než dnes.

Ahoj Eki