Příběh, o který se chci s vámi podělit, není ničím výjimečný. Dokonce se nikdo nebude topit na jezu, takže kdo má rád krváky, na své si rozhodně nepřijde. Chtěl bych popsat jeden hezký zážitek a doporučit všem, kteří mají touhu naučit se "jezdit vodu", jeden krásný úsek z českých luhů a hájů, který je pro to jako stvořený.

S nápadem, že bychom si mohli něco sjet, jsme přišli na začátku června. S ohledem na naši dosavadní bohatou nezkušenost s vodáctvím jsme rozhodli, že bude dobře vyzkoušet si naše schopnosti nejprve jednodenní plavbou, pro níž se mi, vzhledem k sympatiím k tamní krajině, zdála nejvhodnější Sázava v úseku z Týnce do Pikovic. Ale světe div se, tamní půjčovna neměla volnou ani jednu loď na několik víkendů dopředu. Musel tedy nastoupit náhradní plán – vybírám Berounku v úseku z Berouna (ř.km 34,7) do Dobřichovic (ř. km 15,2) a musím říci, že jsme této volby ani jednou nelitovali. Berounka nám připravila krásně prožitý den, pohodovou plavbu a také nasbírání cenných zkušeností.

Naše skupinka byla tvořena dvěma, mírně řečeno, nezkušenými "vodáky" a dvěma schopnými, ale absolutními začátečnicemi (doufám, že se holky neurazí). Berounka v dolním toku prý není vodáky příliš oblíbená pro svou lenost a časté "voleje". Naší sestavě se ale moc líbila.

Plavba naplánovaná na sobotu 14. června začíná tím, že jedna dvojice z naší výpravy stíhá ranní vlak, kterým se hodláme dopravit do Berouna, a to pouze díky spolehlivosti ČD a klasickému zpoždění (zaspat vlak v 8:20 považuji celkem za výkon). Ve vlaku pomáháme skupině amerických studentů nalézt Karlštejn (také přehlédnutí tohoto domečku považuji celkem za výkon) a po čtvrt na deset dorážíme do Berouna. Protože jsem jediný, kdo ví, kde se sejdeme s půjčovnou lodí a kdo (alespoň jak jsem všechny ujišťoval) zná Beroun, stávám se nepsaným vůdcem výpravy a vedu své důvěřivé neomylně k lávce přes řeku k autobusovému nádraží. Musíme se dostat na druhý břeh. A co by čert nechtěl. Lávka, která tam přece "vždycky byla" je minulost, povodně si zřejmě vyžádaly za oběť i tuto krásnou stavbu. Jediný další známý most je trestuhodně daleko a nám zbývá pouze pár minut do setkání s půjčovnou, ke kterému má dojít na druhém břehu několik set metrů po proudu. Musím ještě dodat, že ještě v pátek mne majitelka upozorňovala, že když sraz nestihneme, čekat na nás nemůže.

Nezbývá, než sestoupit k řece a přebrodit. Naštěstí to v těchto místech není žádný zvláštní problém, i když dno je hodně nepravidelné, plné kluzkých kamenů a proud místy vcelku silný. Alespoň však zjišťujeme, že voda je poměrně čistá, a tak padají z nás obavy z následků loňské tisícileté vody. Sluníčko pomalu vysvítá a přináší krásný den.

Pod dálniční most na levém břehu řeky dorážíme přesně ve chvíli, kdy tam zastavuje vlek s loděmi. Při pohledu na kanoe z nerozbitného plastu mne napadá, kolik nerozbitných věcí už jsem rozbil. Vyřizuji formality, půjčovna odjíždí a my můžeme zahájit naši plavbu. Krátce si s háčkem Verčou vysvětlujeme rozdíl mezi veslem a pádlem a také to, kterou stranu budeme považovat za pravou, a kterou za levou. Díky tomu se nám trošku vzdaluje druhá loď naší eskadry s posádkou ve složení Pavla – Štěpán, ale brzy získáváme takovou zručnost, že je bez větších problémů doháníme.

Za Berounem řeka teče příjemným proudem a nabízí pohodovou plavbu bez námahy hezkou krajinkou lemovanou, především na levém břehu, skalami. Vody bylo tak akorát, nicméně nedaleko za Berounem vystupoval uprostřed řeky ostrůvek z kamení, který naše romantická srdce nemohla minout jen tak. Štěpán s Pavlou zastavují na jeho horním okraji, zatímco naše posádka volí samozřejmě obtížnější variantu. Splouváme podél pravého okraje ostrova a na jeho dolním konci zakončujeme elegantní otočkou na místě o 180 stupňů. Přistáváme. Zastávka na ostrůvku je romantická a příjemná, ale jsme ještě plní sil a chuti do boje s kilometry, a tak se nezdržujme dlouho a opět zdviháme kotvy. Další zastávku plánujeme v Srbsku. Cesta ubíhá klidně, stojatější úseky střídají drobné peřejky a proudy, vlevo pak pěkná scenérie vápencového lomu. Do Srbska dorážíme v čase oběda, a tak se naše zastávka protáhne na celé dobré vydatné jídlo.

Za Srbskem projíždíme hezkým skalnatým panoramatem, na levém břehu linka na skalním bloku jasně ukazuje, kam až sahala v roce 2002 voda. Zdravíme se s „horolezci“, kteří zde zkouší své síly a pokračujeme po víceméně stojatých vodách Berounky dál směrem na Karlštejn. Musím říci, že tato část, kterou jsme absolvovali ve žhnoucím poledním slunci, byla z celé cesty největší řehole a cesta k jezu Klučice na ř. km 24,3 se chvílemi zdá nekonečná. Vysvobození přináší pohled na majestátní Karlštejn, který z vodní hladiny (ale pochopitelně i jinak) vážně stojí za to.

Jez Klučice přenášíme po levém břehu přičemž zjišťujeme, že přenášení jezů s našimi těžkotonážními koráby není ten nejlepší způsob, jak tuto překážku překonat. Tedy pokud není jiné volby (loď z PE je o dost těžší než klasická laminátka). Protože potřebujeme oddych, zůstáváme tady asi hodinu, kterou trávíme příjemným koupáním nad jezem. Na protějším břehu dokresluje pohodový obrázek krásný hotel Mlýn..

Za jezem malé zpestření peřejkami a následuje opět klidnější úsek. K dalšímu jezu v Zadní Třebáni na ř. km 21,6 to však není daleko, cesta ubíhá rychle a zvesela. Tento jez přetahujeme u levého okraje jezu, což se zdá jako jediný způsob, jak se přes něj dostat. Přenášení by v tomto případě bylo skutečně heroickým výkonem (obhlíželi jsme to vpravo i vlevo, lávka vpravo, kudy by to šlo, je stržená). Za jezem se pokračuje krajinou lemovanou spoustou chat a kempů, velmi pohodová a příjemná cesta rychle ubíhá až do Řevnic, kde byl místní jez (ř. km 19,5) velkým zklamáním, neboť byl zanesený spoustou větví a jiného bordelu. Přetahujeme jej uprostřed a za jezem je tak mělko, že musíme chvíli brodit. Mírné peřejky za jezem střídá opět klidná hladiny. Cesta do Dobřichovic, které jsou naším cílem, je zcela bezproblémová. Musím však uznat, že krajina kolem Berounky v tomto úseku je převážně zastavěná, a to i velmi ohyzdnými novostavbami. Příliš idylické to není.

Co zklamal jez v Řevnicích, to vynahradil nádherný jez v Dobřichovicích na ř. km 16. Je opravdu krásný, se šlajsnou tvořenou třemi stupni. Pokud byste se tam chtěli koupat, voda ve šlajsně poskytuje opravdu pěknou masáž, ale nepřeceňujte svoje síly!! Chvilku věnujeme příjemnému osvěžení ve vlnách Berounky, pak přetahujeme jez a vydáváme se ke konci naší štreky. Tím je místo, odkud si půjčovna odveze své lodě. Mezi jezem a Dobřichovickým mostem vytváří panelový brod pěknou peřej, kterou jsme však zahlédli až na poslední chvíli. Naše posádka peřej doslova přelétává (musím podotknout že ne vlastní vinou, ale štěstí si někdy sedne i na.. však víte), následně házíme otočku a tak ještě můžeme vidět, jak jsou Štěpán s Pavlou téměř vyklopeni z lodi. Naštěstí na poslední chvíli vyskakují do nehluboké řeky a tím se zachraňují od hanby cestování zpět na Smíchov v mokrých hadrech. Za bývalou (rozuměj předpovodňovou) lávkou vysedáme a gratulujeme si k hezkému výkonu.

Tak tedy probíhala naše jednodenní plavba po Berounce. Je to vážně pohoda a pro začátečníky ideální, pěkná cesta, s perlou Karlštejna jako bonbónkem. Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za dobrou náladu, svému háčkovi Verče za skvěle odvedenou práci na přídi, Pavle a Štěpánovi za plavbu zvící profesionálů ...

Hanuš Volf