Po noclehu na příjemném vodáckém tábořišti na Möll v Kolbnitz vyrážíme na Gail. Pohodu ruší několik pitomců z Čech, kteří po nočním přejezdu neměli asi nic jiného na práci, než od časných ranních hodin vyřvávat na celý kemp. Přejezd na Gail zabere dosti času, protože z Kötschach do Maria-Luggau se po úzké klikaté silničce v horském úbočí jede velmi pomalu. Na vodu se dostáváme kolem druhé odpolední u mostu na ř. km 14. První dva kilometry je Gail horským potokem s velkým spádem kličkujícím mezi kameny. Průjezdy jsou zpestřeny četnými seskoky. Vracáků pro pálavisty je poměrně málo, a tak se řítíme více či méně úspěšně dolů. Protože vody je stále poměrně málo případné nehody jsou bez problémů.

Zmírnění spádu nastává po projetí jezíku v Maria-Luggau, kde na vodočtu je něco mezi 40-50 cm, tedy NW.

Po tomto skoku se charakter začne měnit. Koryto řeky se zařezává hlouběji do údolí, spád řeky se trochu mírní, na druhou stranu začnou přibývat ostré začátky, ve kterých je často těžká nepřehledná peřej končící výraznou žumpou. V okamžiku, kdy vjíždíme do soutěsky Gailu, strhne se bouřka s mohutným přívalovým deštěm. Vysoko nad hlavou nám lítají blesky, do hučení vody se připojuje rachot hromů, ze shora na nás dopadají proudy vody. Protože jsme zařízlí hluboko v údolí, z úderů blesku nemám strach, nicméně takřka nepřetržitý rachot nepůsobí příliš povzbudivě Voda v řece okamžitě mění barvu na kalně hnědou a soutěska se viditelně začne zaplavovat. Některá místa mizí takřka před očima. Peřeje, které byly těžké jsou teď velmi těžké, navíc v kalné zpěněné vodě se velmi těžko odhalují kameny, které jsou někdy velmi záludně skryté těsně pod hladinou. Voda už má slušný tah a do konce plavby je ještě daleko. Na focení není čas, stavíme pouze na prohlídku problematických míst, vylití lodí a nutný odpočinek, protože některé peřeje jsou docela dlouhé a síly ubývají. Plavajících docela přibývá, v kamenitých peřejích plavání docela bolí. Most se spásnou cestou do Birmbaum vnímám jako vysvobození. Nakonec jsme přestáli bez úhony, a jen nevěřícně zíráme, jak se nenápadná říčka rozvinula v kalný dravý živel. Sice v mnoha místech přináší krásné vodácké zážitky, v některých pasážích už může být i nebezpečný.. Závěr akce proběhl v hospůdce v Birmbaum s velmi dobrou domácí kuchyní.

Závěrečné poučení z výpravy: Lieser je za nízké vody pro šikovné pálavisty sjízdný a v celku bezpečný, ale rozhodně by se na něj neměli odvážit vodáci bez zkušeností z jiných alpských řek typu Salza, Steyr, Moll, Mur apod. Gail je krásná voda, před splutím je nutno zkontrolovat předpověď počasí, protože za bouřky jde voda prudce nahoru a obtížnost se mění. Ani na Gail by se neměli vydávat nezkušení jezdci, obtížnost je srovnatelná s Lieserem. Splutí Gail doporučuji rozdělit na dva dny a užít si to. Osobně horní úsek Gail hodnotím jako nekonečně dlouhý Hamerák.

Šangve

Pozn. redakce: Obecně na řekách o obtížnosti WW III a více nejsou Pálavy již vhodným plavidlem. Jsou konstrukčně stavěné do WW II a na vyšších obtížnostech může docházet k rizikovým situacím.