Do Štěchovic jsme dojeli autem a pod kostelem jsme našli místo na zaparkování. Z autobusového nádražíčka, hned vedle vyústění Kocáby do Vltavy, jsme odjeli dostavníkem 361 v 10:43. Za půl hodiny jsme byli v Kníně. Zastávka je na náměstí, dolů k říčce je to asi 300 m. Vhodné místo k začátku plavby je u silničního mostu na levém břehu (18,5 ř. km). Stav vodočtu Štěchovice v čas odjezdu byl 78 cm.

Kousek za startovním mostem se objevil jez, který šel v pohodě sjet prostředkem. Dál už jsme jeli v rychlém proudu v regulovaném korytě. Pěkné vlnky, které občas šplouchly do lodi. Pod Knínem začalo neregulované meandrující koryto. Objevily se časté zátarasy.

Někdy jich bylo i více za sebou. Vinou nedávné velké vody, která spláchla všechen bordel, šlo jen málo překážek překonat přímým přetažením na vodě. Většinou jsme museli vytáhnou Pálavu ven. Zpestřením byl sjízdný jez U Pařeza (11,8 ř. km), nebyl vysoký, ale měl docela vývar. Následovalo několik zátarasů kolem Velké a Malé Lečice. Místy se zákruty narovnaly a následovalo rychlé a široké koryto bez překážek.

Pak přišel Lečický vodopád. Vyjeli jsme ze zarostlé zatáčky a přejeli brod. Hned za ním byla lávka a než jsme se stačili rozkoukat, tak už jsme jeli skalní průrvou ve zrychlujícím se proudu. Voda spadala do tůně za soutěskou v několika schodech, které byly šikmé doleva dolů. Tam také táhl proud a dělal boční válec. Takto blbě ve směru doleva jsme to sjeli. Ovšem za cenu velkého množství vody v lodi a ztraceného háčka, který pak musel plavat. V tůni byla hloubka a voda studená.

Řekli jsme si, že to dáme lépe. Vynesli jsme loď nad soutěsku a od brodu vypluli. Drželi jsme se těsně podél skály levého břehu a na začátku prahů jsme zahnuli doprava. Hezky jsme prahy přehopkali napříč a mohli jet dál.

Dále se údolí postupně stávalo zaříznutější, ale charakter řeky i s jejími zátarasy je podobný. Navíc se objevují v rychlejším proudu, kdy je potřeba okamžitě jednat a rychle přistát. Od začátku osad (Askalona) se koryto stávalo v místě jejich průjezdu zúžené a rychle tekoucí. Mezi osadami byly zátarasy i nadále. Na břehu se občas objevila skála.

Změna v charakteru řeky přichází u osady Havran. Začíná udržované koryto s břehy vyskládanými z kyklopských kamenů. Proud se v zúženém korytě zrychlí a zátarasy už nepotkáváme. V řece se objevují velké šedé kameny vyrvané z navigace (do té doby má Kocába spíše jen štěrk).

První jez se v této části řeky objeví krátce po vyjetí ze zarostlé zatáčky. Nemá žádný volej a rychlý proud jde až ke spádové hraně. Je velmi málo času na zastavení. I za tohoto ne moc velkého vodního stavu vytváří jez dlouhý vývar, který by svojí délkou stačil na uchvácení naší Pálavy. Může za to velmi špatný tvar jezu. Je kolmý a v horní části tvoří navíc malej převis. Obnášejte vpravo.

Po pár minutách jízdy v rychlém proudu přijde další jez či spíše kamenný zához. Jde sjet úplně vpravo podél břehu, kde se nalézá jakási ulička mezi kameny. O kus dál je za brodem peřejka.

Druhý nesjízdný jez je 3m vysoký, kolmý a obnáší se vpravo. Tvoří volej a tudíž jde včas přistát.

Poslední jez na Kocábě je spíše probetonovaný kamenný zához. Jde sjet vpravo asi metr od břehu. Hodně to tam zalévá.

Pak už následuje jen několik peřejek a za silničním mostem vplouváme do Vltavy. Vhodné místo pro přistání je hned za vyústěním vlevo, kde je travnatá náplavka, na kterou se dá sjet autem.

Na Kocábě bych ocenil nízký stav zarostlosti koryta. Ač zátarasů bylo víc než dost (asi 30 přenášení), tak větve jsme hlavou rozhrnovali spíše výjimečně. Plavba nám zabrala 5 hodin perné práce s jen malejma zastávkama na oddych.

Termit