Na Polské řeky mám několik pěkných vzpomínek z minulých let a letos mi zde zveřejněné články kolegy Šakala připomněly, že je na čase se zase k severním sousedům vypravit. Na výběr byla spousta toků, a to i bližších, ale ještě jsme nebyli na věhlasné Pilici. O této řece již bylo napsáno poměrně dost, a tak přidám jen několik upřesnění, tipy a praktické poznámky pro ty, co na Pilicu budou v budoucnu plánovat cestu a skládat přitom vlastní informační mozaiku.

Trasa na prodloužený víkend

Jak už to v této uspěchané době chodí, tlačil nás čas a na vlastní splutí jsme měli jen 3 dny. To není mnoho, když uvážíte, že výchozí bod plavby je vzdálen téměř 600 km (z Prahy). Vyrazili jsme v pátek 20. srpna odpoledne jedním autem s laminátkou na střeše a Pálavou v kufru. Jeli jsme ve složení 4 lidi a 1 pes. Naplánovali jsme si horní polovinu Pilici nad přehradou, konkrétně úsek Maluszyn – Sulejów, který sliboval pěknou krajinu a taky 79 km bez jediného jezu (!).

Jak již bylo popsáno jinde, řeka se během tohoto úseku promění. Jako pomyslný předěl lze orientačně určit město Przedborz. Nad ním se Pilica klikatí v úzkých meandrech v polích, zatímco pod ním zmohutní – meandry se prodlouží a objevují se borové i listnaté lesy a krajina se zde více podobá té české. Pod Przedborzí se také podél břehu objevují cedule sdělující, že kemp bude za „X“ kilometrů. Tyto značky jsou roztroušené živelně, ale pro základní orientaci stačí. Vedle nich je podél řeky i několik informačních cedulí, které vám ukáží, kde se zrovna nacházíte, což při množství meandrů nemusí být vždy jasné. Mobilní signál tady není samozřejmostí.

První noc jsme spali v nástupním místě v Maluszyně, druhou na náhodně vybraném písečném ostrohu s ohništěm několik kilometrů před Przedborzí. Třetí noc jsme strávili v jediném opravdovém kempu v této části řeky – KajMary na ř. km 177. Platili jsme 10 Zl na osobu, za psa ani za stan se neplatilo nic. Vybavení kempu je strohé a funkční: pumpa na vodu, kadibudka a hlavně velký přístřešek se stoly, kde se dá sedět i za deště (posezení pro asi 40 lidí). Také je zde možnost dobít si zdarma telefon.

V kempu jsme byli z neděle na pondělí úplně sami. Jak je v Polsku zvykem na „poli namiotowem“ (český ekvivalent je asi „tábořiště“), provozovatelé přijeli poté, co jsme jim zavolali, aby nás zkasírovali. Ukázalo se, že majitelé spravují nejen kemp, ale také půjčovnu kajaků a vodáckou cestovku. V nabídce zájezdů mají kromě samotné Pilici také její přítoky Czarnou a Luciazu. Jsou to vodáci, každý rok prý zajedou do Čech na sjezd Vavřineckého potoka a hned se zajímali, jestli jako Češi máme „Palavy“ nebo „kanadijky“. Domluvili jsme se s nimi, že nás po dojezdu do cíle v Sulejowě odvezou zpátky k autu (za rozumné peníze). V pondělí, poslední den plavby, celý den pršelo, tak jsme jeli na jeden zátah bez zastavení. Věž sulejówského kostela signalizovala konec už zdaleka.

Možná negativa

V této části popíšu několik nepříjemností, kterým se při lepším plánování můžete vyhnout. První překvapení si pro nás připravil silniční provoz. Volily jsme střední trasu přes Náchod, přičemž jsme tak trochu počítali se zácpou mezi Hradcem a Náchodem. Už jsme ale nekalkulovali s téměř dvouhodinovým popojížděním na polské dálnici A4, kde několik menších zúžení téměř zastavilo provoz. V pátek večer se také nejspíš vraceli polští gastarbeiteři z Německa na víkend domů, a tak byla dálnice narvaná. Z toho mi vychází, že se spíše vyplatí jet po D1 do Brna, a následně přes Ostravu na polskou dálnici A1 a pokračovat na sever (za předpokladu, že zrovna nebude naše D1 ve stavu vícenásobných oprav).

V sobotu ráno jsme se v Maluszyně probudili do čirého turistického ruchu. Od časného rána se kolem našich stanů rojily vleky půjčoven s plastovými kajaky. Bylo to minimálně 10 plných vleků. Některé skupiny výletníků sem přijížděly zájezdovými autobusy, z nichž rovnou naskakovali do nasmlouvaných kajaků. Na řeku se během sobotního dopoledne vydalo snad 200 lodí. V meandrech se sice poměrně rozptýlily, horší ale bylo, že hned několik turistů si s sebou na řeku vzalo repráčky a plavbu si „zpříjemňovali“ buranským Disko Polem či stokrát ohranými hity světové popmusic.

Další drobná komplikace nás čekala v městečku Przedborzi, kam jsme dorazili v neděli dopoledne a kde jsme chtěli doplnit zásoby. Jenomže Poláci chodí v neděli do kostela a obchody („sklepy“) mají zavřeno. Fungovaly zde pouze stánky s kebabem a zmrzlinou na náměstí. Nepomohla ani výprava na přilehlou benzínku. Objevili jsme alespoň, že v parku za mostem po levé straně řeky stojí kultivované veřejné záchody a je zde možné si dopustit vodu. Používali jsme ji pro jistotu jen na vaření.

Shrnutí

Komu nevadí trochu delší cesta, tak si může sjet nezanedbatelný kus Pilici i během prodlouženého víkendu a užít si zde plnohodnotné tři dny na vodě. Dle mé zkušenosti je lepší vyhnout se Náchodu a polské dálnici A4 a raději volit trasu kolem Ostravy. V nástupním místě Maluszyně bývá v sobotu dopoledne příliš mnoho turistů a v jediném větším městě v polovině trasy, v Przedborzi, je zase v neděli všechno zavřené. Proto bych příště spíš volil výjezd z Česka v sobotu ráno a návrat v úterý večer.

Lasička