Ve čtvrtek mi volal brácha, že bychom mohli vyrazit na Ploučnici. Předpověď je pěkná a tak se v pátek nemůžu dočkat, až skončím v práci a hurá na vodu. Jeli jsme tři lodě, pouze v sobotu, z Hradčan do Brenné k mostu. Stav vody byl 3 cm pod limit, ale z předešlých mnoha zkušeností vím, že tento úsek je i za nízké hladiny sjízdný.
Místy je to i výhoda, neboť lze některé kmeny podeplout. Ale abych se dostala k tomu hlavnímu. Plavbu nebudu příliš popisovat, Ploučnice je krásná a my jsme si sobotu pěkně užívali, když najednou křičí brácha: „Podívejte se pod břeh!“ a tam rostly nádherní bílý hřiby. Břeh okolo řeky je podemletý velkou vodou a v těchto kapsách byli tito krasavci vzhůru nohama. Největší měl 30 cm v průměru, ale bylo jich tam spousta, jeden hřib krásnější než druhý, jako by je maloval sám pan Lada.
Reklama
A tak jsme postupně sbírali pěkně z lodi. Cestou jsme našli ještě asi další tři místa, kde už sice nebyly bílý hřiby, ale zato tam rostla slušná sbírka křemenáčů, jinde klouzků a podhříbků. Všechny houby jsme skladovali ve špičce naší kanoe. A že jich nebylo zrovna málo.
Večer jsme zakončili houbařský zájezd hezky rostlým žampionem, kterého jsme objevili, když jsme si šli v Brenné na louce zahrát fotbal.
Snad jen, že jsme všechny houby pěkně vyložili na dno
kanoe, aby se nám do nedělního odjezdu nezapařili, ale v noci přišla taková průtrž, že nám jich většinu spláchla a pořádně namočila. Na konec svého vyprávění bych se chtěla omluvit všem, kteří doufali, že získají nové informace o řece, ale tento zážitek jsem si nemohla nechat pro sebe.
Vodákům a houbařům Ahoj FrantÁla