Letošní jaro zavedlo náš skautský oddíl na německou (a rakouskou) řeku Isar. V sestavě máme spíše jen trochu pokročilé vodáky bez zkušeností s alpskými divočinami, a proto jsme hledali řeku vhodnou skoro pro všechny. Velmi podrobné zimní studium všech možných zdrojů informací se velmi vyplatilo a obtížnost jsme trefili naprosto přesně tak, že odpovídala dovednostem našich kluků (WW I – II). Jeli jsme na vzducholodích (Baraky, Yukony a jedna Pálava), které kromě výhod při přepravě jsou i stabilnější. Zvolili jsme horní tok kolem rakouského městečka Scharnitz. Vzdálenost Isaru z Prahy je 480 km, z toho je 450 km po dálnicích, což je velmi příjemné. Utábořili jsme se v kempu Isarhorn u Mittenwaldu, který je na standardní německé úrovni a je posazen v lese u řeky. Začátkem května tam bylo prázdno, ale v sezóně asi bude dost rušný.

První den v pátek 8. května jsme dopoledne vyrazili na úsek ze Scharnitz do kempu (asi 11 km). Vodočet v Scharnitz ukazoval 126 cm, což byla velmi příjemná voda. Ještě ve městě je před hlavním mostem stupeň na km 264.8, na který je potřeba dát pozor. Je z lomových kamenů. Dá se sjet úplně vpravo nebo obtížně přenést (břehy jsou hustě zarostlé). Úsek do kempu je velmi svižná voda s množstvím míst na cvičení – vracáky, vlny na přejezdy atd. Kamenů při tomto stavu bylo tak akorát – žádné drhnutí, vše bylo včas vidět. Občas byl čas i na rozhlédnutí se po okolních horách, které lemují celý tok. Čistá ledová voda ještě přidávala k pohodě. Abychom neusnuli na vavřínech, některé posádky překvapily dva padlé stromy blízko za sebou, takže se narodilo pár čochtanů, ale nic nebezpečného. Ještě před Mittenwaldem je potřeba prohlédnout dvojitý stupeň. Je na něm moc pěkné pohoupání, ale také dost kamenů. Avizovaný nebezpečný jez v Mittenwaldu v současnosti je minulostí, což nám vůbec nevadilo. Stavební zásahy na celé řece v posledních létech byly ku prospěchu vodákům a jízda městem je bezpečná a zábavná. Za krátkou chvíli jsme byli v kempu.

Po obědové přestávce jsme vyrazili na další úsek z Wallgau do Vorderrißu (asi 12 km WW I, jen občas WW II). Na nástupní místo ve Wallgau jsme museli dojet auty, protože v cestě je vysoký jez (nebo spíše malá přehrada), na které je zákaz jízdy. Charakter řeky se úplně mění, protože část vody je odváděna pryč a v řece jí moc nezůstává. Tomuto úseku by slušel vyšší stav. Vodácké kilometráže, které popisují tuto část řeky jako Kanadu uprostřed Evropy, rozhodně nelžou – široké údolí se štěrkovými lavicemi, vysoké hory lemující údolí, lesy. Prvních několik kilometrů nás příjemně překvapily stavební úpravy koryta, které nijak neruší ráz řeky. Široké koryto je zmáčknuto do úzkého, kde se soustředí voda a jízda je velmi příjemná. Bohužel, netrvá to celou cestu a později jsme museli občas vysedat a brodit se. Pro české vodáka to ale není nic nepřekonatelného. Celý tento úsek je mimo civilizaci a tak každý, kdo má oči pro krásnou krajinu, si přijde na své.

Sobotu jsme ochutnali okolní hory, kam se dá vyrazit přímo z kempu. Sice jsme museli zvládnout výstup asi 1100m, ale výhledy po okolí stály za to. Místní dravci nejsou vůbec plašší a tak je někteří mohli krmit i za letu.

Nedělní ráno vytáhlo šest zkušenějších vodáků ze stanů již v šest hodin, abychom stihli horní úsek Isaru nad Scharnitz. Soutěska měla být lahůdkou a byla naprosto skvělá. Ze Scharnitz jsme sice museli urazit 6 km s loděmi na zádech k nástupnímu místu, ale když máte sebou namakané studenty, není to problém. Cesta ze Scharnitz v krásném údolí Hinterautal je totiž uzavřena pro veškerý provoz vozidel! Z velkého placeného parkoviště (3,- euro/den) na východním okraji obce Scharnitz, které je také výchozím bodem pro cykloturistiku na horním Isar, taxislužba vozí od 1. června vodáky s mikrobusem včetně přívěsů a lodí do nástupního místa. Před 1. červnem je provoz taxi zakázán. Kdo chce tady pádlovat v květnu, musí si lodě vynést. Taxi funguje cca od 09:30 za 7 eur a odveze vás do vzdálenosti cca 9 km. Je vhodné předem se objednat tel.0043/5213/5363. V závislosti na stavu vody jsou možná dvě nástupní místa. V restauraci vedle parkoviště mají informace, kdy taxi jezdí.

Na jízdu z horního nástupního místa o další 2,5 km výše nebylo dost vody, ale nikomu to nevadilo. Za stavu 126 cm v Scharnitz byla obtížnost WW II+, později i méně. Po krátkém rozpádlování následuje brzy dvojité esíčko "Katarakt" tvořené ze skalních bloků se stupňovitým, zablokovaným spádem (cca 150 m WW III). Objeví se poněkud překvapivě přímo v levé zatáčce. Toto místo je potřebné prohlédnout ze skály z levého břehu. Krátce za tím dojedeme ke druhému nástupnímu místu - dolní Futterstadl. Pozor - krátce za ním následuje úzká soutěska s rychlým proudem (do WW III). Potom je řeka opět lehčí až k soutěsce s ústím Gleirschbachu. To je nejkrásnější úsek horního toku (WW II) – krajinově i vodácky. Vlny, zatáčky, vracáky, valí to místy docela rychle, ale pořád to dá i mírně pokročilý začátečník :-)

Kromě vodáckých aktivit a vysokohorské turistiky si mohou na své přijít i cyklisté. Cyklostezky vedou kolem řeky a dá se dojet až do Mnichova. Isar není řeka pro milovníky divočin od WW IV výše, ale pro toho, kdo v pohodě zvládne Sázavu z Týnce, je to velmi milá změna.

Honza Rabiňák