Bavorské řeky, Herčus, 10/25/2016 10:13 PMSouhlasim, že v okolí Mnichova, nebo GaPa je z čeho vybírat. Jakožto momentálně Mnichovan mám v plánu taktéž prozkoumávat okolní potoky a řeky a koncem září jsme první výlet podnikly právě na Isar. Jeli jsme od Soutoku s Loisachem do Mnichova a opravdu je řeka stále krásná. Je akorát potřeba myslet na to, že hodně vody krade Isarkanal... rozepsal jsem se do zápisníku, ale kdo to tam moc nečte, dovolím si zkopírovat text sem ke článku, aby ty informace mohli mít následovníci na jednom místě :)... kdyby se to někomu nezdálo takto duplovat text, tak to smáznu :)
Přijíždíme po Loisachu (nějaké info ze splutí v zápisníku) na soutok, kde zastavujeme a koupeme se. Voda v Isaře je ještě průzračnější než v Loisachu. Dále pokračujeme s dostatkem, až přebytkem vody až k jezu Icking, kde se koryto řeky rozděluje na přírodní vlevo a umělé (Isarwerkkanal) vpravo. Opět nás vodácké dopravní značky upozorňují na situaci před námi a navádí nás. Přistáváme vlevo a přenášíme podél rybího přechodu. Pod jezem zjišťuji, že by vlastně šel po prohlédnutí v levé části splout po jakési šlajsně, která vypadala jetelně, ale nahoře byla tuším klasická dopravní značka zákaz vjezdu a v DKV průvodci jsem se svou hodně lámanou němčinou nenašel, že se to smí jet. Potom pokračujeme už přírodním korytem. Protože je méně vody díky Isarwerkkanalu, tak řeka už není tak rychlá jak výše, ale přesto je vody ke splutí dost. Řeka teče mezi štěrkopískovými lavicemi, které tvoří mezi vodou a břehem veliké táhlé kamenité pláže. Za hezkého počasí je na plážích celkem dost lidí a někteří jen v kůži, takže se dá kochat nejen krásnou okolní přírodou i když už podél toku nejsou k vidění Alpy. V místech, kdy se řeka přelévá po štěrkové lavici z jedné strany na druhou bylo místy minimum vody ke splutí a musela se hledat ideální stopa. Tam kde břehy podemílá proud vody, tak se rychle podemílá a uvolňuje stromy na jejím okraji rostoucí, které následně padají do vody a tvoří překážky, které je občas třeba přenést, nebo dávat pozor, aby proud vody nenatáhl loď pod větve, protože stromy zůstávájí padlé podél břehů, je jich celkem hodně a tvoří potenciálně nebezpečná místa. Jakmile se vrátí voda z Isarwerkkanalu, tak je jí opět spousta, míjíme vodočet a dostáváme se do míst, kde od 15.3. do 1.9. je omezení kvůli ptačí ochraně a zakazuje se vstupovat na pravý břeh a jezdit vedlejšími rameny. To se nás už sice netýká, přesto jedeme jak se má - to platí až k jezu Baierbrunn. Tady je zrovna stavba a cedule nás ženou do další části Isarwerkkanalu. Po chvíli přenášíme elektrárnu a značení nás navádí stále do kanálu. Tak jedeme po kanálu až k elektrárně Pullach, kde přenášíme zpět na původní koryto. Jízda po původním korytu by byla přece jen hezčí než kanálem, cestou ale bereme stopařku a převážíme jí na druhý břeh, což by se nám jinak nestalo. Blížíme se k Mnichovu, ubývá pláží a přibývá lidí. Cestou přenášíme zprava nesjízdný jez Großhesseloher před železničním mostem a pak se na řece začnou objevovat uměle naházené větší kameny do řeky, které tvoří jakési stupínky. Za naší vody se opět musí hledat ideální stopa, ale ani za větší vody obtížnost nepřekročí WW1. Dostáváme se k poslednímu jezu Marienklause, kde cedule upozorňují na sjízdnost vpravo, ale jen pro zkušené. Jdu to obhlídnout a je tu rychlý jetelný sešup s hezkou dvojitou vlnou. Pak už jen přes další naházené balvany dojíždíme k mostu v Thalkirchenu v Mnichově, kde podle průvodce je nutné ukončit plavbu, protože odtud až necelých 10km je řeka pro vodáky celoročně uzavřena z nějakého důvodu (ganzjährig Befahrungsverbot aus Sicherheitsgründen). Myslím, že jsme chytli dobrou vodu, určitě by se dalo jet i za menší, když by se pár kritických míst přeneslo, ale zase bych to nechtěl jet za moc velký vody, protože už by to nebyla taková parádní kochačka :) Vodočet: vodočet Puppling: 129 cm / 50,7 m3/s, vodočet Baierbrunn: 27cm, vodočet München: 73cm / 47,7 m3/s