Letošní rok jsme byli opět pořadatelem osloveni, abychom zajistili záchranu na jednom z problematických míst v rámci populární akce Rio Botičo a to na Grébovce. Stupeň je v regulovaném korytě, kde se před ním jen obtížně zastavuje a pod ním zase špatně nastupuje. Po přípravách s vypnutím fixních lan a svého zajištění čekáme na vodu. A brzo tu je.

Začíná přitékat kalná voda, která sebou bere nejenom kusy dřev a klacků, ale asi půlku stavebnin. Po chvíli se v obou vracácích vytvoří cosi zvláštního, hutného a těžko definovatelného. Mám obavu, že kdyby na to někdo stoupl, že by se ani nepropadl. Nedočkavě vyhlížíme první lodě. Dávají si na čas a jezdí jen velmi sporadicky. Později se dozvídáme, že v Záběhlicích na jezu byla nějaká mrtvola asi bezdomovce, takže Policie tam omezuje plavbu. Moje poznámka, jestli v tom zimníku, který plave pod námi, není člověk, se najednou dostává do jiné roviny.

Temné vody Botiče přináší lodě různých typů a tvarů. Zprvu moc práce nemáme, ale pak doráží hlavní vlna a do stupně najíždí jedna loď za druhou. Kajakáři, až na pár výjimek, si se stupněm poradí bravurně, malé rafty též. Horší je to u nafukovacích kánoí. Ti, kteří se lodi nepletou do řízení, nechají ji dělat, co chce, a loď má nainstalovaný aktuální software, paradoxně dopadnou dobře a to i při jízdě pozadu.

Ti, kteří se snaží po vzoru holandského turisty loď zkrotit, většinou skončí špatně. Téměř jistota koupání je u plastových deblovek, pokud jedou v deblu. Na singla to ještě dávají, ale v deblu se téměř pokaždé koupou. Loď se zapíchne, neohne se jako nafukovačka, nabere vodu, odkloní se bokem a už jsou pohlceni kalnou tekutinou, které se nedá říkat voda. Když pak hledají své 4 m dlouhé lodě ve vracáku vyplněném vším možným, nemohou je vůbec najít.

Po skoku jedné Pálavy si zadák šacuje zuby a je mírně otřesen. Při dopadu ho to vymrštilo dopředu a on si dal obličejem ránu do barelu. Nedůvěřivě si počítá zuby a jsou vidět kapky krve. Asi to byl tvrdý náraz. Aby toho nebylo málo, dostává ránu do hlavy od projíždějící lodě. Poté přijíždí skupina vozíčkárů na nafukovačkách Rio. Nutno podotknout, že jsou pouze 4 postižení a 20 vodáků jim dělá doprovod. Zvládají to bez ztráty kytičky a zanedlouho přijíždí větší skupina na plastových deblovkách. Nejprve se neuměle pokouší zastavit nad stupněm, ale nedaří se. Jedna vodačka zůstává sama stát v potoce, protože loď zmizela dolů a tak neváhá naskočit do projíždějící cizí lodě, čím udělá docela dobrou krizovku oné posádce. Další sice vystoupili, ale proud je strhl, takže plavají vedle lodě a padají tam jak zralé švestky.

Najednou máme pod jezem asi 6 lidí a několik lodí. Chvíli nám trvá, než je odlovíme. Marně se několikráte křikem domáhám, aby se plaváček pustil podkovy, když je za vývarem a má k dispozici fixní lano u břehu. Drží se zarputile, ale já potřebuji podkovu hodit dalšímu. Situaci se nám daří šťastně vyřešit a z gestikulace plaváčků na břehu, kdy mohutně šermují rukama, mi dochází, že se jedná o hluchoněmou skupinu. Docela by mě zajímalo, kdo je měl na starosti a kdo jim zajistil nevhodné lodě a též vybavení včetně nedotažených a velkých vest. Na videu je to pěkně vidět.

Když na kurzu Záchrana na tekoucí vodě máme jednu krizovku s hluchoněmými vodáky, jen málokdo z účastníků mi věří, že taková situace může nastat. Může.

Když jsem u toho vybavení, jen pro zajímavost měla většina vodáků odpovídající vybavení dle požadavků organizátorů. Někde chyběly helmy, což zrovna na Grébovce nebyl šťastný nápad. Pár hlav jsem viděl přejetých lodí. Někde byly docela tragické vesty vhodné do muzea a někdo měl i vesty uvázané v lodi místo na sobě. Když se pak vykoupal v Grébovce, najednou si ji na zbytek cesty nasadil. Také rozepnutá velmi stará hokejistická helma, na kterou byl majitel náležitě pyšný, mu při rozplavbě spadla a uplavala. Chytal ji pak 15 minut, kdy se na chvilku vynořila z kalné hmoty, aby opět zmizela.

Zajímavým zpestřením bylo i hledání kamene štěstí, který musel být ukryt někde v břehovém opevnění pod stupněm. Pověst praví, že kdo se ho dotkne lodí nebo rukou, tomu se splní jeho vodácký sen. Kdo jen projel rovně, kámen neobjevil. Kdo se ale snažil a zajel ke zdi, měl větší šanci. Tolik lodí se ho pokoušelo najít. Doufám, že ho někdo našel.

Fotografie z akce jsou na našem facebooku.

Petr