Re: Duch doby, Dan, 7/16/2023 12:53 PMMasaryk starší by k tomu asi dodal, že sub specie aeternitatis, čili pod zorným úlem věčnosti, se to jednomu jeví jako zhoršení, protože pamatuje stav provalený (pamětníci pamatující stav před prvním jezem už nejsou mezi živými), zatímco druhému se to jeví jako zlepšení, protože má ke srovnání pouze recentní okolí.
Já k tomuto jezu dodám jednu dušezpytnou zkušenost začátečníka: v roce 2021 jsem s kilometráží na palubě a nabrífován zdejšími fotkami jezů pomalinku přijížděl k propusti, abych si prostudoval návod in situ a z lodi obezřetně přehlédl celkovou situaci. Po teoretickém rozboru jsem přistoupil k praktickému výkonu a ještě pomaleji jsem najel na "automatickou klapku", abych po 1,05 m zjistil, že ji nepřehoupu. I vykročil jsem odvážným krokem od zadní sedačky ku přídi, abych si jednou nohou automatickou klapku sešlápl a druhou nohou mohl loď posunovat níže po proudu. Záhy jsem ovšem zjistil, že automatickou klapku nutno sešlapovati rovnoměrně na obou stranách, i zaujal jsem proto polohu takřka porodní, abych jen s mírným pnutím v tříslech na každé zhoupnutí těla na automatické klapce trhnul obouruč lodí kupředu. Takto jsem s pálavou během necelých dvaceti osmi minut urazil dalších 58,6 cm, abych zjistil, že se mi již nohy vedle bortů nevejdou. Vsedl jsem tedy zkroušeně do lodi a jal se dumati, kterak automatickou klapku do zimy překonám. Ke spásnému nápadu bylo nutno přesednouti na přední sedačku, ovšem čelem vzad a vahou vlastní autority pomalu loď převážit do klouzání na hraně automatické klapky. Když se zdála býti loď z pevného objetí automatické klapky již téměř vysvobozena, pomyslel jsem ve zlé předtuše na potenciálně neblahý důsledek opačného sezení, tj. proti proudu, až loď vystřelí po podlaze propusti dolů, tj. po proudu. Proto jsem se opatrným přechodem vrátil k obvyklému posedu ještě s lodí visící za poslední kousek zádi na automatické klapce, abych jí na rozloučenou uštědřil bodrý štulec pádlem. Když jsem se konečně odpíchl, loď hladce seskočila z automatické klapky, jenže těsně pod ní zůstala nehybně stát na podlaze. Pohledem pod loď jsem samozřejmě obratem zjistil příčinu. Tkvěla v tom, že během technicky precizního manévrování trvajícího necelou hodinu prkna na podlaze zcela vyschla. Ale to už se mi za zády ozývalo podezřelé šplouchání a náhle se mi z pod nohou vyvalil proud vody. Než jsem pochopil zlomyslnou odplatu automatické klapky, již se mi lodní vak, boty a houby vzedmuty vodním přívalem stěhovaly přes palubu k Roztokám. Když se stejným směrem vydala i vodopádem spláchnutá kilometráž, podnikl jsem bleskurychlý výpad vně lodi, abych sebou, ve snaze získat co mi náleží, na opětovně zvlhčených prknech nakrásně prásknul.
Od té doby si vážím každého suchého průjezdu přes automatickou klapku a ode dneška znám i jméno jejího geniálního vynálezce.
Takže za mě v demokratickém hlasování jednoznačně palec nahoru :-)
Dan