Jak říká můj rodinný velmi blízký přítel Jan: „Já všechno, co jezdím, jsou vlastně pro mne prvosjezdy, protože jsem to od posledně zapomněl.“ A jak říká další prastaré ale krásné vodácky používané „sousloví“: „Co si nepamatuji se nestalo.“ Apropo, je to velmi výstižná výmluva pro „okno“ po příjemně strávené noci s kamarády v „osvěžovně“. Jelikož si už pomalu taky nic moc nepamatuju, cest je mnoho a některé zážitky se prolínají, rozhodl jsem se to řešit. Pořídím si něco, co by mi tu moji paměť „drobátko“ osvěžilo či regenerovalo.
Takovou vhodnou pomůckou by mohl být koneckonců i nějaký malý, krásný, praktický, odolný, blbuvzdorný a hlavně cenově dostupný digitální foťáček. Jelikož se nepohybuji jen na vodě, ale i „občas“ taky chodím do práce a doma mám rodinu, se kterou vyrazím i na kole a nebo dokonce jsme byli vloni i na běžkách (to když ještě bejvával sníh), tak nároky a požadavky byly voleny velmi přísně. Nejdříve jsem se poptal kamarádů, kdo co má a k čemu to vlastně má? No a pak jsem trávil dlouhé večery a brzká rána na internetu, kde jsem se prokousával všemožnými i nemožnými informacemi, které se mi později při vlastním výběru velmi hodily (pozor to se ale nedá jednoznačně tvrdit o všech).
Padla tedy volba na „outdoorovy“ foťáček. A co že je v současnosti dostupné na trhu? (Vybíral jsem z kategorie kompaktních digitálních fotoaparátů).
Tak Vám nevím, jestli ta „titěrná“ a „detektivní“ práce při brouzdání internetem, lítání a vyptávání po krámech stála za těch ušetřených pár kaček? To nedokážu posoudit. Jedno vím jistě. Rozhodně jsem zase o kousek „chytřejší“ a dokážu vůbec pojmenovat to, co chci. A jestli jsem vybral dobře? To ukáže až čas. A časem budou zase foťáky lepší, výkonější a hlavně lacinější. Jo a co že jsem to vlastně chtěl původně na začátku? Už si matně vzpomínám… Přece uchovat si „čerstvé“ vzpomínky – ano a teď.
M&Touš