Ten retrofilm od Karla Zemana mám rád už od dětství. Asi můj první vodácký film. Možná i proto je ze mě vodák a geolog.
No pravda, ti kluci jeli řeku na pramici a veslovali proti proudu, takže vodácky pro mě nic moc, ale ta asociace řeky, jako cesty za nepoznaným, je mi blízká.
Reklama
Řeka je cesta
Jaké byly opravdu řeky v geologické minulosti Česka? Nutno přiznat, že nejrůznější – od studených, meandrujících, napájených ledovci, přes subtropické, ústící u nás do moří nebo jezer, tropické bažinaté až po rychlé vysokohorské bystřiny. Tekly často jinudy, nebo dokonce obráceně, než tečou v současnosti. Ale to by bylo na jiný článek (dlouhý a popisný), dneska mě zajímá ten dojem z filmu – velká mírně tekoucí řeka bez jezů v romantické krajině a na ní osamělá loďka.
Osamělá loďka v romantické krajině
Proto si na ten film Cesta do pravěku vždycky vzpomenu na úseku jedné naší řeky. Hádejte které:
- je to úsek přes 40 km dlouhý a bez jezu
- řeka tu prakticky neustále teče
- i v nejsušším parném létě je sjízdný a často tam nepotkáte ani pádlo
- zato tam můžete potkat známého odpůrce gumy Večerníčka - splouvajícího na gumovém člunu
Že takový úsek u nás neexistuje? Že nejde najít ve výběru sjízdných úseků na raft.cz, natož pak v letním zpravodajství?
Dobře, tak ještě jedna nápověda – je to nejvodnatější úsek řeky v Česku.
Aha… (protažené obličeje) dolní Labe?
Jo. České dolní Labe od Střekova po Hřensko je úsek, který nám vodákům vrátily investice do čistíren (podobně jako kdysi Vltavu u Krumlova). Roky už v něm zase plavou lososi. Jen českým vodákům ten návrat nějak trvá (nepočítám čestné výjimky jako spolek Voda a rum).
Krajinou třetihorních vulkanitů
Přitom i dolní Labe má svoje kouzlo. Nejdřív krajina třetihorních vulkanitů od Střekova po Děčín, dál pak kaňon v úžasných mořských křídových pískovcích. Na jaře žluté vodopády květů tařic na skalách. Přístavní jeřáby v Ústí a Děčíně jako nějací dinosauři. Velcí vodní ptáci, co vypadají trochu jako z pravěku - třeba volavky popelavé, černí kormoráni a dokonce tu pravidelně potkávám i vzácné čápy černé lovící ryby.
Kaňon v křídových pískovcích
Dá se tam dopravit vlakem z Prahy za hodinku, u nádraží v Ústí se pokochat hradem Střekovem a rozhlednou Větruší, nechávat se unášet proudem při koupání na štěrkových plážích, zkoumat hladové kameny, minout krásný Děčínský zámek a skončit třeba v Dolním Žlebu v hospůdce.
Jeden z „hladových“ kamenů
Okolo řeky jezdí vláček s četnými zastávkami, takže pendl není složitý.
Děčínský zámek
Úsek má přece jen jednu obtíž navíc – řeka patří do dopravně významných a je tady provozována plavba, kde pozor na dodržování pravidel plavebního provozu (vyhláška 67/2015 Sb.). Plavební dráha je zde vymezena červenými a zelenými bójemi. A tak nejlepší pro vodáka je, kupodivu, když je vody málo. To pak nemohou plout parníky a nákladní lodě, co jim můj háček říká „tankery“. Taky dejte pozor na vítr, dokáže na široké řece potrápit, lepší je bezvětří nebo vítr jižní.
Dolní Žleb
Takže až příště zas bude všude sucho a na populárních řekách narváno, máte co zkusit splout.
Ahoj Eki