Hned na začátek musím trochu uvést na pravou míru název tohoto článku
odkazující na jarní plavbu na Javorce. Ve skutečnosti se plavba po ní
uskutečnila v letos únoru, kdy nám ovšem tahle "třeskutá" zima s měsíčním
předstihem dopřála jarní podmínky.
Reklama
Javorka pramenící kousek od Nové Paky patří k větším říčkám Jičínska a
její sjízdná část měří něco přes 30 km. Podle tištěné kilometráže, na
kterou se ale v případě téhle řeky nedá moc spoléhat, je začátek v Horní Nové Vsi,
kde se jednoho slunečného rána objevuje naše vodácká miniskupina - já,
Máňa a Kristýna. Na sjízdnost odsud má stačit 30 cm dle vodočtu v Lázních
Bělohrad. Za tohoto stavu je tenhle úsek ale nesjízdný!!! Absolutní minimum
pro splutí nejhořejší části je 37/38 cm. Při téhle vodě však doporučuji plavbu
přes L. Bělohrad jen nejotrlejším masochistickým vodákům, kterým dělá
dobře permanentní drhnutí a otloukání lodi. Rozumější variantou je zahájit
plavbu až pod L. Bělohrad, kde těch 38 cm stačí na normální splutí. Pro
úsek nad tímto městečkem by to chtělo alespoň nějakých 45 - 50 cm.
Pod Lázněmi Bělohrad řeku konečně přestanou svírat zdi, ale i dál je
Javorka narovnána a část koryta je dokonce vybetonována. Voda alespoň
rychleji teče. Tak se člověk dostane k místu, kde dříve stával stavidlový
jez (26,2). V současné době však tady najdeme jen nízký sjízdný stupeň.
Několik dalších sjízdných stupňů pak zpestřuje jízdu i dál.
Nejhezčí úsek plavby přichází po necelých deseti kilometrech pod
Šárovcovou Lhotou, kde se Javorka zařezává do sevřenějšího zalesněného
údolí, kterým naprosto volně meandruje. Tahle část toku musí potěšit
každou romantickou duši. V těchto místech už proud není zdaleka tak rychlý
jako výše a navíc vodu zpomaluje několik jezů. Pohled do kilometráže vypadá
dost strašně: 5 jezů na 5 kilometrech. Tak strašná situace ale není,
protože dnes tady existují už "jen" tři jezy. Z údolí člověk vypluje u
Ostroměře, kde ty nejzajímavější pasáže končí.
My ovšem máme v plánu sjet Javorku celou, takže pokračujeme dál po voleji
až pod Ostroměř. V těchto místech se naštěstí Javorka ještě jednou
umoudřuje a začíná trochu téct. I když se to tady nedá srovnávat s
hořejším úsekem, nemohu plavbu ani dál označit jako vyloženě nudnou. To se změní
teprve u Starých Smrkovic, kde už to opravdu moc neteče. Pohyb vpřed
určuje především vodákova fyzická kondice. Vzhledem k tempu plavby pak může někoho
mile překvapit místo, kde se k řece zleva připojí železniční násep a najednou
se v korytě objeví pár kamenů a s nimi lehce zvlněná hladina. Nezbytnou
kulisu pak představují větve břehového porostu. Jak se tento svižnější
miniúsek objevil, tak také rychle zmizel a na zbytku toku se už Javorka ze
svého klidu nenechala ničím vyvést, aby se u Skřivan spojila s Cidlinou a
my tudíž mohli ukončit své úspěšné splutí.
Sportovně ladění makači dokáží celý tok splout za jeden den. Zapřisáhlým zastáncům minimálního tempa a námahy mohu doporučit rozdělení plavby na dva dny a strávit tak na Javorce pohodový víkend. Říčka je nenáročná, nevyskytují se tu nebezpečná místa a dá se splout i na otevřených dvoumístných lodích. S dopravou také žádný problém není, protože Javorku kopírují nebo křižují různé silnice a částečně také železnice. Ta vede podél toku až do Ostroměře a pak na dolním úseku u Skřivan, odkud jezdí přímé vlaky do Lázní Bělohrad.
Vojta Brádle