Zase jednou pro mě pohodová akce. Neřídím, neorganizuji, jenom do toho blbě kecám a je mně všechno jedno. Vyjíždíme autobusem v 8.30 z loděnice a řidič dostává geniální nápad. Vezme to zkratkou přes Plzeň. Na km je to prý stejné a časově lepší. Tak tedy nevím, půl hodinky jsme nakupovali a celkem jedeme 4,5 hod z Prahy do Sušice. Tak to příště přes Plzeň už doufám nikdo zkoušet nebude.

V 9.17 přichází SMS, že Otava má 70 nad stav. To je nějakých 140 - 145 v Rejštejně (odpoledne pak při našem sjezdu již "jen" 130cm). Celou cestu tvrdím Denise, že pojede i Čeňkárnu a teď je mě jasné, že bude všechno jinak. A bylo! Vody hromada, obtížnost šla o stupeň nahoru a řeka dostala na nebývalé síle. Na spoustě vodáků bylo vidět, že na tak rychlou a vodnatou řeku nejsme zvyklí. Slova kilometráže, že od 120 cm v Rejštejně začíná být řeka nebezpečná, se zakládají na pravdě. I když jak pro koho. Někteří si pochvalovali, že to konečně stojí za to. Jenže stejně si moc neužili. Téměř celý sjezd z Čeňkárny se chytal nějaký materiál slabších jezdců, a tak cesta ubíhala docela pomalu. Taky jsem si přisadil jednu krysu do celozájezdového skóre a pochvaloval si "vyhozené" peníze za nové vaky. Výsledek byl nakonec jedna utopená deblovka, krys nepočítaně, nějaké ty břehule a spokojenost. Celou Čeňkárnu lze zhodnotit tentokrát jednoduše slovy Pajdy: "Koukám, že je to jedna dlouhá šlajsna..."

Z Rejštejna to stálo taky za to. Nabrali jsme jezdce, co měli rozum a vršek nejeli. Rozjíždíme se do Sušice. Hezký zážitek kazí zpráva o dalším utonulém (letos je toho už nějak moc), kterého vylovili pod cílem v Radešově. Voda má sílu a teče rychlostí blesku. Drobné peřejky se změnili na vysoké vlny s čepicí, a tak si užíváme i cestou do Sušice. Prostě paráda. Jenom vítr v kombinaci se studenou vodou nám trochu znepříjemňuje život. Letos je s námi poprvé Denisa a já jsem příjemně překvapen. Je vidět, že trochu vyrostla a vysoké vlny přejíždí celkem v pohodě. Jezy zvládá také dobře, a tak mě těší investice do nové bundy. Nemá plné rukávy a jede se nám celkem dobře.

Večer se skoro všichni odměňujeme v hospodě tekutinami ve veškeré možné podobě, přidáváme nějaký ten dlabanec a někteří i zmrzlinový pohár. Už se těšíme na zítřek.

Do rána voda celkem slušně opadla. Stav v Rejštejně je kousek pod 1m a charakter řeky se výrazně změnil. Obtížnost klesla, objevují se občas (ale ne moc) kameny a voda odtéká bez problémů pryč. Tam, kde se včera mlela ze všech stran, jsou dnes jasné proudnice a všichni to zvládáme bez větších problémů. Jedinou krysu si dnes vykoledoval Slim. A to navíc až v Rejštejně u skály, kde mu Jana(?) "kapánek" pomohla. Honza se ještě cestou shání po sekyře. Nějak se mu dnes nemůže vejít koleno do nové lodi. Dostává přátelské rady ve stylu: "Povol to", Vyřízni to", "Zahoď to",.... A tak jsem zvědav na čem a jak příště pojede. Uvidíme. Trochu dnes pospícháme, a tak blbnutí je méně. Za chvíli jsme v Sušici na tábořišti. Tady je na jezu nádherná vlna. Zajíc se zbavuje dětí a vyráží na ni. Po několika minutách se vrací s rozzářeným obličejem a se slovy: "Uf, mám toho dost. Super!".

Akce byla díky velké vodě tentokrát fyzicky náročná. Za chvíli spí skoro celý autobus. Řidič jede kupodivu přes Strakonice a jsem za 2 hodinky v loděnici. Příště vyrážíme do Chorvatska, a tak jedu zítra koupi ztracený špunt. Nějak se bez něj špatně jelo...

Tak zatím ahoj.

Jícha