Přiblížily se moje lednové narozeniny a už tradičně jsem se je rozhodla oslavit s pár přáteli splutím nějaké pěkné řeky. Většinou to vyjde, navzdory faktu, že leden je nejchladnější měsíc v roce. Ani letos nás počasí nezklamalo. Sníh ležel už od konce listopadu a najednou bylo deset stupňů tepla a po vydatných deštích vody všude až příliš.

Nechtěli jsme nikde zbytečně provokovat lidi, které postihla záplava. Na druhou stranu nám bylo jasné, že se nám naskýtá možnost sjet leckterý zajímavý potok. Nakonec jsme vybrali Javornici. Moc jsme toho o ní neslyšeli, jen jeden z členů výpravy stále básnil o krásném liduprázdném údolí, ve kterém měl asi před 40 lety jejich oddíl tábořiště.

Cestou nás zaujalo i spousta jiných toků. Třeba takový Zbirožský potok. Hned bychom na něj sedli, nebýt toho, že by nám pak na Javornici už nezbyl čas. Tak jsme pořídili aspoň fotku.

Horní část připomíná Vavřinec

Na mostě u Zvíkovce pozorujeme rozvodněnou Berounku a také fotíme. A pak už přijíždíme k Javornici. Namísto obvyklého začátku na ř.km 11.8 u Uhrovic mlýna se rozhodujeme prozkoumat horní část toku a začínáme v Kožlanech pod malým rybníčkem. Koryto je tu asi 4-5 metrů široké, proud je svižný a vody máme až hodně. Stopy na břehu ovšem svědčí o tom, že včera tu teklo skoro o půl metru víc. Horní část toku občas připomíná třeba Vavřinec – voda teče v lese mezi stromy, je potřeba rychle reagovat. Ovšemže zde je více překážek v korytě. Poměrně časté padlé kmeny i nízké lávky. Některé lávky jsou napůl stržené, zatímco jiné stojí uprostřed potoka, který je obtéká zprava i zleva, jen jako připomínka toho, kde je normálně břeh. Občas nějaké to méně příjemné křovíčko včetně šípku. Louky jsou někdy zatopené a zdálky tak vypadají spíše jako rybník.

Pozor na dráty

Splutí prvních cca 5 km až k Uhrovic mlýnu nám díky častému přenášení trvá asi 2,5 hodiny. Toto místo obvyklého začátku je vlastně jediným silničním přístupem k řece. Dále pokračuje již zmíněné liduprázdné údolí a další silnice je až u Zvíkovce v místě ústí do Berounky. K Machovu mlýnu ovšem vede příjezdová cesta, kde by se dalo v případě nouze skončit. U Uhrovic mlýna bylo asi nejzáludnější místo naší plavby. Naštěstí jsme jej viděli už předtím z mostu, když jsme jeli nahoru a šli si prohlédnout řeku. Z řeky bychom si jej nevšimli včas. Voda z blízkého statku strhla část ohradníku, jehož dráty měly navíc dost nevýraznou barvu. Dráty uvízly napříč tokem těsně za mostem, nad kterým by se pro silný proud dalo jen velmi obtížně zastavit. Naštěstí jsme o drátech tedy věděli a zastavili včas.

Asi máme halucinace

A nastal čas k obědu. Údolí je sevřené, takže jsme celou dobu jeli ve stínu. A teď jsme se celí nadšení vyškrábali na kopeček nad mostem a vyhříváme se na slunci. Máme úplně jarní náladu. Kolem zbytky staré trávy, ve kterých byste už málem hledali první kytky. Omyl samozřejmě, je 16. ledna a zima ještě neřekla svoje poslední slovo. To nám dojde hned záhy, když se vrátíme do chladného údolí Javornice. Za strženým ohradníkem je hned několik padlých kmenů, takže přetahujeme lodě asi 200 m po zledovatělé cestě a zasněžené louce. A u řeky.. no mě snad šálí zrak!! Hádejte, jaké zvíře byste asi čekali, že potkáte, když vyrazíte v lednu na vodu? Sázím se, že tohle neuhodnete. Na druhém břehu si nás prohlížejí dva majestátní dvouhrbí velbloudi! Překvapení je myslím vzájemné. Takové podivné tvory jako jsme my, s našimi helmami, šprickami a pádly, jistě ti dva ještě neviděli.

Časté přenášení a jezy většinou sjízdné

Stará kilometráž udává, že úsek od Uhrovic mlýna k ústí lze splout za 3 hodiny. To víceméně sedí. Koryto se postupně rozšiřuje, ale padlé kmeny a zejména lávky lze očekávat až k ústí. Jet na otevřence (což uvádí kilometráž jako alternativu) by asi šlo, ne však za tohoto vodního stavu. Stupeň nad Uhrovic mlýnem, polorozbořený jez u Machova mlýna a zejména pak kaskáda u hájovny Čertovec zavřenou loď vyžadují. Zmíněná kaskáda jsou 2 pěkné skalní stupně, za této vody poctivá WW III.

A jelikož až do této chvíle naše dámská posádka zůstala téměř suchá (chlapi se práskli v jednom zvlášť houževnatém křoví), pomalu ztrácím ostražitost. K ústí už je to jen kousek. Zastavujeme těsně nad padlým kmenem, je tam jeden uzoučký průjezd kousek od břehu, nechce se mi tam trefovat. Kamarád přichází s nevinným úsměvem:“Pojď, já tě tam spustím.“ Už jsem líná potolikáté vylézat z lodi a tak souhlasím. Zapomínám ovšem, že mám ty narozeniny, a že všichni očekávají, že se oslavenec namočí. Koníčkovací šňůra se zadrhne o kmen a jdu tam pěkně i s hlavou. Než se mi podaří vyplavat, pod hladinou hezky přemítám o tom, proč jsem se nenarodila radši v červenci...

Poslední 2 kilometry sjíždíme už za šera, měsíc krásně osvětluje vodní hladinu a na zimní obloze se objevují první hvězdy. Stihli jsme to tak akorát.

Javornici jsme si opravdu užili. Doporučujeme všem milovníkům českých potoků se smyslem pro dobrodružství a romantiku, kteří se nenechají jen tak otrávit při přenášení překážek..a zvládnou nad nimi včas zastavit.

Katka Knopová