Ve středu jsme dopluli s větrem v zádech do zátoky Storbuvika. To je přístav místní chatové osady, skupinky několika chaloupek s drnem na střeše rozmístěných v sympatických rozestupech na malebném poloostrůvku ohraničeném ještě malebnějšími zátokami Vestbuvika a Storbuvika. Odtud jsme se pokusili vystoupit na Søndre Bjørnberget, nejvyšší bod masivu mezi jezery Femunden a Isteren. Čas určený k výstupu jsme sice vyčerpali už na kótě 837 m.n.m, ale i tak těch 3.5 km procházky do kopce stačilo k tomu, abychom viděli shora obě jezera. Cestou zpět jsme se nacpali borůvkami a v močálu u chatové osady pozorovali dvojici sobích mladíků.
Reklama
Eliška: Severské země jsou specifické. Většina zpráv hovoří o potřebě repelentů a ochraně proti hmyzu. Ten jsme v tom větru a zimě nepotřebovali. Na tomto jezeře si rozhodně nezapomeňte holinky. Všude je spousta bažin a ani dobře namazané pohory to dlouho nevydrží.
Sobí kluk v močálu u Storbuviky
Vítr stále sílil a tak jsme romantické táboření na malebných ale málo chráněných ostrůvcích v oblasti Jønasoden museli oželet. Při hledání toho správného závětří jsme zato objevili zřetelnou stezku mířící směrem jezírko Jønastjonna, tedy potenciální portáž. Celkem jsme upluli ten den po větru 17.5 km. Před večeří jsme ještě ověřili průchodnost dvou močálů před jezírkem a objevili krásné tábořiště přímo na břehu jezírka. Tábor ale už stál níže v lese. Vítr řádil přesně podle předpovědi celou noc, navíc začalo pršet.
Průzkum portáže z jezera Femunden k Jønastjonně, kde je loď?
Ve čtvrtek po ránu jsme s Tondou a jednou lodí vyrazili na kompletní průzkum portáže. 700 m k Jønastjonně se dalo zvládnout na jeden zátah. 1600 m od Jonastjønny k jezeru Isteren už vyžadovalo několik přestávek. Z nich stojí za zmínku zejména neplánované uvíznutí lodi v koruně břízky při přeskakování potoka, zakončené ztrátou rovnováhy a efektním šplouchem. Loď zůstala naštěstí způsobně viset na větvi. Cestou zpět k Jonastjønně jsme potkali zbytek výpravy v roli šerpů. Eliška je velmi efektivně ověsila velkou částí zbývajícího vybavení. Terka nesla stan, František vypadal se čtveřicí karimatek na vestě jako převrácený pásový bagr. Repete s druhou lodí proběhlo již naprosto bezproblémově, zbytek vybavení jsme pobrali s Tondou v třetí rundě a v brzkém odpoledni jsme již usilovně pádlovali proti velkým vlnám, které stále silnější jižní vítr hnal přes jezero Isteren. Dlouho nám to nevydrželo a po chvíli jsme se demoralizováni pomalým postupem zachránili v závětří ostrova Trolltjønnholmen na pěkném tábořišti u rozbořené pece, slabých 1.7 km od portáže. Rybářská povolenka pro jezero Isteren v ten den vstoupila v platnost, tak jsme hned večer třpytkovali v závětří ostrova.
Eliška: ještě že jsem měla ty konzervy.
Do pátečního rána jsme se pak těšili, jak se vítr pěkně podle předpovědi otočí na severní, a my povalíme na jih s větrem v zádech. Vítr ale předpověď očividně nečetl, a tak vytrvale foukal od jihu a to stále silněji. Za Trolltjønnholmen se připlula schovat další kanoe a posádka zakempovala na ostrově. Vlny byly jako krávy a pršelo. Pokoušel jsem se rybařit, ale nezabírala ani lokální třpytka s puntíky zakoupená v kempu. Děti založili ochotnický kroužek a ve stanu spontánně parodovali příběhy z knihy Gorilí pohádky. Pokud déšť zeslábl, zapojovali se do rybolovu. Vyzkoušeli jsme celou řadu technik, rybí populace jezera Isteren však zůstala zachována. Vítr zarputile vanul stále od jihu. Předpověď na sobotu však slibovala krátké ranní bezvětří.
Neveselý výhled z tábořiště u Trolltjønnholmen
Sobotní ráno jste tedy vstávali se slepicemi a za mírného vánku pádlovali expresním tempem po jezeře Isteren na jih, abychom se vyhnuli protivětru, který slibovali na odpoledne. Minuli jsme zajímavou deltu řeky Sømåa a plnou parou jsme proti stále sílícímu větru dorazili po 12 km plavby k pláži u dvou bezejmenných ostrůvků asi 1.5 km jižně od chaty Svalbua. Místo to bylo nádherné s písečnou pláží, spoustou kamenů šikovných pro rybolov a dokonce s ohništěm vybaveným jednoduchým roštem. Ideální příležitost pro Istrenské ryby nechat se ulovit na ty překrásné třpytky z kempu. Stále mi vrtá hlavou, kde byla chyba, ale k večeři byly těstoviny s konzervou.
Rybaření na jezeře Isteren
Eliška: Nádherné prostředí, jak z kýčovité pohlednice, ale přece jen už trochu moc na ráně, což se projevilo v několika odpadcích, které bylo třeba uklidit a záplavě papírů v okolí. Kanaďané to mají lépe vymyšlené, když na každém tábořišti alespoň naznačí kam chodit na záchod, třeba ve formě bedny s dírou a poklopem. Navíc to uspoří každodenní náročnou práci s lopatkou.
Tábořiště jižně od Svalbua: malebné ostrůvky, pláže, duha
Neděle slibovala opět silný vítr, lehce před polednem chvilku vanoucí od severozápadu tedy v našem směru. Po rychlé snídani jsme tedy vyrazili opět podél pobřeží na jih. Na břehu jsme pozorovali trojici sobů potloukajících se lesem na břehu jezera. Vedoucí sob se nedal přehlédnout, byl čistě bílý. Pak se vítr točil na severozápadní a poslední 2 km traverzu přes jezero od ostrůvku Brentholmen k výstupnímu místu za ostrůvkem Istrendholem jsme prosvistěli s větrem v zádech po obrovských vlnách.
Eliška: Hlavně nejezděte přes jezero … Maximální rychlost s větrem v zádech, vlnami těsně pod límcem a staženými půlkami 7.5 km/h.
Ujeli jsme sotva 5.5 km a po desáté jsme už vykládali lodě na plácek u jezera. Pozdravili jsme se s drsnou rodinkou z Hamburku, která do Norska přicestovala s veškerým vybavením dobrodružně kombinací loď-vlak-autobus. Ti s vidinou nadcházejícího vlnobití přistáli už včera. Rick nás velmi ochotně vyzvedl i s Hamburčany přibližně 2 hodinky před dohodnutým časem. V kempu už na nás čekal zbrusu nový alternátor a my mohli vyrazit za dalším dobrodružstvím do nedalekého NP Rondane. Abych to shrnul, tak jsme v průběhu 5 dní ujeli pohodovým tempem kolem 45 km, přičemž zbylo spoustu času na táboření, rybolov i výpravy po okolí. To vše v krásné přírodě s výhledy na lišejníkem porostlé kopce a na jezerech plných pitné vody. Prostě ideální dovolená pro rodiny s dětmi.
Svačinka na výstupním místě Isterendholmen
Eliška: Pro dostatečně drsné rodiny s dětmi zvládajícími bez připomínek kempování, pádlování a výhledy do kraje. Borůvky a záplavy hub jsou už jen další črtou na obrázku totální romantiky. Je úplně jedno, jak si rozdělíte role, ale zapomeňte na průběh typu „pan průvodce se postará“ a „dáme langoše u stánku“. V létě jsou všichni obyvatelé četných chatiček bůh ví kde a ostatní lodě uvidíte jen z dálky. Jídlo si lze na výpravu objednat i v kempu a zase se tak moc od našeho výběru nelišilo. Jen místo bochníku chleba očekávejte nasládlé placky a místo lovečáku sobí klobásu.
Mapa expedice
Eliška a Hroch