Když jsem se vydával na dolní Řeznou, v duchu jsem si představoval, že jezy v Německu budou technicky ultramoderní až futuristické, asi něco jako trojpatrové hlavní vlakové nádraží v Berlíně. Opak byl ale pravdou, jezy se ukázaly být zcela prosté, navržené a spravované selským rozumem. Tělesa jezů sestávají nejčastěji z velkých kamenů prorostlých křovím, rákosím či kopřivami a působí v krajině velmi přirozeně. Celá řada mlýnů zde využívá tradiční dřevěná kolesa, která stojí na konci jezu překlenujícího řečiště diagonálně. Nespotřebují všechnu vodu z řeky, ale pouze tolik, kolik je potřeba na jejich roztočení. Vypadají i velice pěkně na pohled.

Mezi Rodingem a Řeznem jsme překonali celkem 12 jezů – z toho byl jeden provalený - průjezdný, dva opatřené šlajsnami a dva jetelné rybochodem. Dále jsme jeden jez přetáhli přes kozu a šest jezů přenesli. Na všech jezech bylo jasně značené jak výstupní místo, tak trasa přenesení a místo nástupu. Nikde nebyla trasa přenesení blokována a žádné podjezí nebylo suché. Zmíněné dva sjízdné rybochody byly koncipované jako malé slalomové kanály, kde je doporučené obnášení, ale zdatnější mohou rybochod na vlastní nebezpečí sjet. My jsme je samozřejmě sjeli a bylo to bezva zpestření (žádná velká divočina). Před jezem mlýna ve Wiesingu (ř. km 58) na nás z lesa vybafla tato cedule.

Jez byl opatřený jednoduchým vodočtem, který ukazuje, jestli je průjezd šlajsnou bezpečný, nebo jestli už teče vody tolik, že by vás ve šlajsně pomlela. Na zelenou jeďte, na červenou přeneste. Ne, že by se to nedalo odhadnout, ale viděli jsme to prvně a pobavilo nás to.

Voda v Řezné byla čistá a plavalo v ní jen velmi málo odpadků. Součástí břehu jsou umělé zátoky (či slepá ramena), zhruba na každém říčním kilometru jedna. Domnívám se, že tyto prvky v řečišti mohou přispívat k jeho vodnatosti, ale podotýkám jedním dechem, že nejsem odborník. Nejspíš také slouží jako útočiště pro zvířata a možná to i vysvětluje, proč jsme jich zde tolik nepotkali. Pravidelně se před námi objevovaly pouze volavky. Břeh je povětšinou regulovaný, ale starší kamenné zdivo již dávno stihla překrýt zeleň, takže břeh působí svěže a přirozeně.

Na jezech dolní Řezné panuje velkorysost: elektrárníci, vodáci i vodní fauna dostávají, co potřebují a žijí ve vzájemné symbióze. Jak říká známé rčení: všechno jde, když se chce.

Lasička