Letošní krutá zima dosud silně připomíná tu loňskou, kdy o pořádném lyžování na většině našich hor nemůže být ani řeč, přestože provozovatelé lyžařských areálů neustále mluví o minimálně vynikajících podmínkách pro zimní radovánky. Naštěstí má vodák k dispozici alespoň někdy dostatek vody v řekách a potocích. Právě jeden větší potok jsem si už na jaře vyhlédl. Po bližším cykloprůzkumu mi nezbývalo než čekat na vhodné podmínky a ty přišly právě nedávno. Pěkně jsem natěšený v dešti autem zamířil do Dolní Kalné, kde na mne čekali Pražáci. Rozhodli se jet v tuhle roční dobu také, i když na vodu sedla nakonec jen Kristýna. Naším cílem bylo splutí Kalenského potoka pramenícího pod vrchem U sv. Prokopa. Odsud jeho vody tečou v zásadě rovnoběžně s nedalekým Labem, do kterého se nakonec vlévá na ř. km 215.

Pokud nejsou zrovna nějaké větší povodně, ale „jen“ normální voda, dá se plout právě z Dolní Kalné, kde Kalenský potok posiluje voda z Olešnice (Čisté). Díky hlavní silnici vedoucí po většinu času podél toku, se ovšem dá začít skoro kdekoliv. Plavba rozhodně není nijak náročná. První kilometry k Horní Olešnici mají vesměs přírodní charakter. Potok trochu meandruje mezi loukami a v korytě se občas objeví naplavené větve nebo spadlý strom. Je toho v rozumné míře, takže sekery a pilu brát s sebou člověk nemusí. Proud je většinou příjemně svěží s lehkými peřejkami do WW I. V Horní Olešnici projde potok relativně výraznou změnou, neboť dále protéká přímo přes několik vesnic a jeho koryto je regulováno. Po určité odmlce si je možné nadále užívat svižnější proud s peřejkami, jejichž frekvence pozvolna stoupá, což také není na škodu. Nejvíc radosti ale určitě přinášejí různě vysoké sjízdné stupínky.

V samotném závěru se ještě jednou charakter plavby dost změní. Poté, co se minou poslední domy v obci Vestřev, vystřídají dosavadní široké osídlené údolí podstatně příkřejší zalesněné svahy hřbetu. Ten dělí Kalenský potok od Labe. Právě zde začíná ta nejzajímavější část, která celé dosavadní pohodě přidá tu pravou třešničku na dortu. Do zmíněného hřbetu se potok hezky zakousne. Kromě očekávaných stromů a větví se v korytě začnou objevovat i větší balvany a spolu s rychlým proudem vytvoří pěkný, ale bohužel jen krátký, peřejnatý úsek o obtížnosti WW II. Po projetí přírodního stupně se už před člověkem objeví jen závěrečná rovinka se silničním mostem, který přehrazuje Kalenský potok přímo na soutoku s Labem.

Celý popsaný úsek měří přibližně 12 km a je možné ho splout do dvou hodin, i když v horní části se člověk může zdržet v případě napadání nových stromů. Koryto se svou šíří pohybuje mezi 3 – 6 metry a dá se plout i s obratnějšími deblovkami. Širší je pouze nejpeřejnatější pasáž. Na potoku není žádný jez a občasné stupně jsou sjízdné. Pokud jde o vodní stav, tak rozhodující je vodočet v Dolní Olešnici (viz. Povodí Labe), který by měl ukazovat alespoň 60 cm, aby se dalo v klidu plout od soutoku s Olešnicí. Pro závěrečnou peřej, nemá-li to být jen o omlácení lodí, to chce přidat ještě deset centimetrů.

Vojta Brádle