Na ten aprílový žertík, že jedeme úžasnou vodu a sraz je u pramene Berounky, vás asi nenachytám. Nicméně kde a jak vzniká tato velká řeka Čech? Je to nějak zásadně vyznačeno? A proč se ten začátek většinou nesplouvá?

Vyrůstal jsem na Malé Straně v Praze a před okny jsme měli Berounku. No, ne úplně tu řeku, její vody už byly součástí Vltavy, co nám tekla pod okny. Mám na mysli bronzovou sochu té řeky. Jedná se o alegorii, řeku tu představuje nahá dívka, jako atribut má vodní kolo. V dětství mi jí bývalo v zimě trochu líto. Pod ní jednou ročně kladli krojovaní členové spolku Vltavan za zvuků hudby věnec za utonulé.

Berounka v Praze má minimálně ještě jednu sochu, ta je pískovcová a stojí na budově vodárny v Podolí, opět jde o obnaženou slečnu.

Při snaze o odpověď na otázku v nadpise musím pominout některé obyvatele Plzně, kteří mají teorii, že Berounka neexistuje, tudíž ani nemůže vznikat. Jedná se prý stále o Mži, která byla jen omylem oficiálně přejmenována podle města Berouna.

Také nepotěším ty, kteří se ve škole učili, že Berounka vzniká v Plzni soutokem čtyř řek – Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy. Nic takového, jako soutok 4 řek na jednom místě u nás bohužel neexistuje, byl by to asi světový unikát. Oficiálně nejprve ústí Úhlava do Radbuzy. Ta po několika kilometrech splyne se Mží a vzniká Berounka. Teprve za dalších pár kilometrů přiteče zprava Úslava (jméno má podle některých vtipálků z toho, že někdo slavil až do úplného uslavení).

K průzkumu místa vzniku Berounky vystupuju v létě 2019 i s pálavou na zádech v Plzni na hlavním nádraží. Procházím tunýlkem podchodu, scházím z kopečka, překonávám po vysuté lávce hlavní silniční komunikaci. Po pár metrech se ocitám na mostě přes Radbuzu u slavného pivovaru. Nafukuju pálavu pod mostem, v místě jsou nové betonové schody do řeky.

Radbuza tu má většinou vody dostatek, neboť obsahuje i vody Úhlavy. Mírný proud mě odtud odnáší k soutoku se Mží mezi zavánějícím areálem pivovaru vpravo a trávníkem v předpolí známé mekky plzeňských fotbalových fanoušků vlevo.

Těším se, jaký asi pomník zbudovali Plzeňané vzniku své největší řeky. Bude to třeba něco, jako mají v Hradci Králové v parku na soutoku Labe a Orlice, tedy randící chlapec s dívkou? Nebo něco ve stylu generála Pattona?

K mému zklamání na soutoku vidím jen trojúhelník trávy a jinak nic.

Poslední dobou se tu ale místo upravovalo, tak se třeba nějaké hambaté sochy v budoucnu taky dočkáme… Pluju tedy po Berounce a ta se chová spořádaně, mírným proudem mě unáší směrem ku Praze. Břehy jsou zarostlé a město sem příliš nezasahuje. Po chvíli podplouvám soustavu mostů a mezi nimi vlevo zaznamenávám i starou budku vodoměrné stanice.

Za mosty se nachází i čistírna odpadních vod. To je ten důvod tradice splouvat Berounku až od Dolanského mostu, kde přece není ani železnice, ani nic jinak významného. Berounka totiž bývala příšerně zasviněna odpadními vodami města Plzně a jejího světoznámého průmyslu. To už je díky investicím do čistírny naštěstí minulost.

Úslava pak přitéká nenápadně, daleko viditelnější je zde bílý osamělý kostel svatého Jiří na ostrohu, který je nutno obeplout.

Plzeň se se mnou loučí pěší lávkou s labutěmi a nutriemi, zjevně krmenými místními domorodci. Zvířectvo tu zřejmě láká i nutričně hodnotná voda pod čistírnou, která bude v zimě i o něco teplejší. U lávky vpravo se nachází i vodočet.

Na první jez narážím po pár stech metrech voleje na 134 km „U papírny“, přenášení je možné po obou březích, vlevo asi jistěji, pod jezem bývá i krátká peřejka.

Dále proplouvám částečně opuštěným údolím, chat tu rozhodně není tolik, jako před Prahou. Kánoe a další plavidla tu, oproti úseku pod Dolanským mostem, potkávám jen zřídka.

Další jez je na 129 km v Bukovci, opět nic strašného, klidné a příjemně zalesněné údolí vás hladí po duši.

V řece tu v létě roste větší množství různých vodních rostlin, které se klidně vlní v mírném proudu.

Následuje už známý rozvalený jez na 125 km U Dolanského mlýna s oblíbeným kempem a nezbytným občerstvením za mostem na pravé straně.

Kdybych to měl shrnout – splutí 139 km dlouhé Berounky už z Plzně není žádná divočina, ale jedná se o příjemnou mírně plynoucí téměř po celý rok splouvatelnou vodu, která občas stojí za návštěvu.

Ahoj Eki