Hlásíme, že nepatříme mezi ty, co letos nic nedali. Když se 15. ledna rtuť teploměru vyšplhala nad nulu a hladina Konopišťského potoka stoupla do příjemného nadstavu, nebylo dlouhého rozhodování. Na Konopišťský potok jsme měli spadeno už dlouho. Máme ho za humny, ale nikdy nebylo dost vody, aby se nechal sjet. Jako malý kluci pamatujeme na potoce vodácké závody, při kterých byla voda odpouštěna z Konopišťského rybníka. Sraz si dáváme v 9 hod na parkovišti pod hrází Konopišťského rybníka, nafukujeme baraku a oblékáme neopreny. Mezitím se sjíždějí naši suchozemští kamarádi, kteří se dle jejich slov přijeli podívat na ty „blázny“.

Občas jsou padlé stromy

Vyrážíme na vodu, která je pod hrází vcelku v pohodě, sem tam peřejka, rychle to teče, zkrátka příjemné rozcvičení. Po chvilce dorážíme k jezu ř. km. 7,9. Cestou jsme měli asi tři padlé stromy, z toho dva jsme museli přenést. Pod jezem se potok začne zařezávat do údolí, rychlost se zvyšuje a peřejky jsou četnější. Překonáváme rozvalený jez v lese a připlouváme do vesnice Racek, kde nás z mostu zdraví naši kamarádi. Proplujeme vesnicí a před námi se otevírá hluboké Měsíční údolí.

V létě přejdete potok suchou nohou

Podplujeme nízkou lávku, následuje prudká zatáčka s krásnou peřejí a další dlouhá zatáčka opět s peřejkou tak WW III, kde v proudnici je špička ze stromu s olámanými větvemi (něco pro naší nafukovačku). Vzpomínám, jak jsme na tomto místě loni s dětmi přeskákali potok pomalu suchou nohou po metrových kamenech, a dnes tu máme pomalu šesti metrovou říčku. Následují další peřeje, padlé stromy, které se nechají podplout.

Chataři mají na potoce mnoho nízkých lávek

Začínají chaty kolem potoka, ke kterým si někteří majitelé vybudovali lávky a mostky. Je jich tak devět, z toho asi šest nejde podplout (chtělo by to ještě větší vodu a bylo by po problému – lávky by odplavaly). Ke konci chatové oblasti překonáváme hráz z přírodního kamene, ze které jsou napájeny rybníky nad fotbalovým hřištěm. Následuje pěkná peřejka, kde to trošku táhne na skálu, poté se potok rozleje do šířky a proud zbrzdí. Zastavujeme a vydáváme se na obhlídku. Před námi se objeví pomalu kolmý 2,5 m vysoký stupeň nebo rozvalený jez široký tak 3 m, dole s pěkným válečkem. Volíme průjezd vpravo kolem vysoké zdi, na kterou to trošku táhne. Háček zabírá a vytahuje nás z válečku.

Dolní část je v regulaci

Následuje ještě několik peřejek a na začátku Poříčí nad Sázavou vplouváme do regulovaného koryta, které má hned na začátku kolmý stupeň (za běžného vodního stavu tak 1,5 m vysoký) a pod ním pěkný váleček. Kamarádi suchozemci čekají s foťáky a házečkami, dáváme rozjezd a překonáváme jej celkem bez problému. Místní obyvatelé, postávající na zbytcích sněhu, jen nechápavě kroutí hlavou.

Další část je již regulovaná s několika hrázkami z kamenů, které se při tomto vodním stavu mění v lehké houpnutí lodě. Blížíme se k mostku u pořičské školy, na kterém je vodočet s příjemnými 90 cm. Pak už následuje další 1,5 m vysoký stupeň, ze kterého teď kouká cca 60 cm, a váleček, který zdárně překonáváme. Asi po 150 m začíná vzdutí Sázavy, která je teď na II. SPA. Pokračujeme až na soutok se Sázavou, kde naše plavba končí u kostela sv. Havla. Prostě krásná lednová sobota.

Fíla a Jenda Piknik