Vodák dnes již dávno není onen podivný fousatý mužík s dřevěným pádlem a laminátovou lodí, který po sjetí pár desítek kilometrů se soumrakem usedá k plápolajícímu ohni, kytaře a láhvi rumu, již místy zapíjí pivem načepovaným do čutory v hospůdce ve vsi. Dnes je typickým vodákem hlučný, arogantní post-teenager, který na pár dní vymění teplo tanečních klubů za „dobrodružství“ na českých řekách. Dobrodružství s sebou samozřejmě nese spoustu úskalí – nepohodlí, vlhko, slunce, hmyz anebo dokonce možnost naprostého promočení v důsledku cvaknutí. Moderní vodák si tedy připlatí a objedná si doprovodný vůz pro všechny své drahé a značkové věci – tablety, košile, powerbanky a samozřejmě stany velikosti malých zámků. Proti počasí pak, jak praví staré vodácké moudro, pomáhá nejvíce alkohol a jelikož na řece je možné kromě nepřízně počasí potkati také hmyz a v případě nejhorším i vodu (bližší seznámení např. při nezvládnutí peřejí), je třeba onen alkohol vypít již při nástupu do lodi (na kuráž – bože ta voda je tak mokrá…). S odpadky si tento vodák hlavu neláme – zahodí je za sebe a zaplacení plebejci od komerčních společností je ochotně posbírají a už se ženou, aby dovezli těmto mořským vlkům včas jejich „bagáž“ do smluveného místa ukončení denní plavby. Není poté divu, že se od těchto milých skupinek odvozuje i prostor okolo řeky. Místo starých vodáckých míst vyrůstají už i na menších řekách „kempy“ jako houby po dešti.

Každý snaživý podnikatel v okolních vískách si zažádá o dotaci na zateplení objektu a vytvoří tak z prosté stodoly „vodácký kemp“, který se skládá z jedné toalety, umývadla, výčepu a 3 apartmánů, kde je možné se vysprchovat za přátelský poplatek 150,- na hodinu. Že se nesprchujete hodinu a přijde vám to drahé? Dohodněte se s někým v kempu, ať jde s vámi – máme tu přece plno. Tato odpor vzbuzující místa s velkým parkovištěm (skupina moderních vodáků se přece nespokojí s jediným doprovodným vozem…) cílí zejména na zmíněné skupiny – moderní vodák v čisté bílé košili, kterou plebejec naštěstí včas přivezl, si objedná smažené rybí prsty a tím završí celodenní dobrodružství, o kterém bude ještě léta vyprávět v dlouhých frontách před pražskými kluby. Politování hodná je však skutečnost, že místní obyvatelé, větřící peníz na přestavbu zápraží nebo kurníků, tento „sport“ podporují a vytváří tak z řek velké komerční bubliny. Co budou dělat, až bude zase v módě jezdit k rybníkům? Vezmou si další dotace, nechají stodolu zatopit a nakoupí kapry, siveny a sumce?

Typickým příkladem zmíněných skutečností je řeka Morava, která sama o sobě působí nesmírně přírodním dojmem a zcela jistě by bylo možné ji zařadit ke klenotům moravských řek. Na rozdíl např. od Odry lze v řece najít minimum odpadu a popadané stromy spíše zpestří proplouvání meandry, než znepříjemní plavbu. O komerční vodáctví zde však není nouze. Táboříte u řeky, kde není soukromý pozemek a území patří Povodí Moravy? Stejně budete platit – půjdete si potom dát na soukromý pozemek pivo a zajdete si třeba na záchod (přátelský poplatek 50 za stan a 75 na osobu). Co na tom, že záchody nejsou v provozu a pivo se točí 25 minut – navíc kozel na Moravě, to je v Háji…

Dále se můžete setkat i s přístupem, že vám nepovolí vytáhnout lodě na břeh, protože se jedná o soukromý pozemek (kemp… spíše Stodola), který se specializuje na moderního vodáka a Holanďany. Jste tedy nuceni vytáhnout lodě na silniční most a dále je nosit silnicí ke klasické hospodě o 20 metrů dál, kde vám naštěstí milý hospodský ukáže 4 krásná velká ohniště na jeho pozemku, kde vás nechá spát zdarma a ještě uvaří večeři a ráno také snídani. Pozemku, který přímo sousedí s oním „kempem“ se nechtěl vzdát ve prospěch místních podnikavců a tak na prostorném místě nikdo netáboří – v jediném stavení v „kempu“ (přestavěná Stodola) se dozvíte, že v místech za „plůtkem“ (modrý motouz 15 cm nad zemí) se tábořit zkrátka nesmí, což je vzhledem k vizuální podobě sousední parcely (4 velká ohniště) na první pohled nesmysl. Nejedná se totiž o pozemek kempu a majitelé chtějí, aby lidé za poplatek tábořili na jejich straně modrého provázku a nikoli na straně, která patří hostinskému a jíž využití je zcela zdarma. Úmyslně a především účelně tedy vodáky dezinformují. Jedná se o nejhezčí místo v úseku Postřelmov – Olomouc. Domácí jídlo a hospodský je chlap na svém místě. Jen člověk musí počítat s tím, že ho komerční oko zpoza plůtku bude místy sledovat, natáčet na tablet a vyhrožovat zavoláním policie, když motouz překročíte. Kdyby snad nějaký lenoch z party měl chuť zakoupit si v objektu pivo nebo tatranku (do objektu je to od ohnišť o poznání blíže než do hospody), tak je zapovězeno – přes motouz jít nelze a paní odmítá k motouzu přinášet. Naštěstí má hospodský pivo jako křen a vodák pro něj rád udělá pár kroků navíc. Takto tedy dnes vypadá vodáctví. Místo kytary a kamarádství, motouzy a policie.

Nejedná se zde pouze o pomyslné utápění romantiky českého vodáctví s kytarou a večerním ohněm, ale především o skutečnost, zdali regionu v okolí řek nedá náhodou mnohem více stálá oblíbenost u nadšenců z řad klasických vodáků, kterých ještě není málo, než pomíjivý příliv moderních křiklounů s auty a naditými peněženkami, jenž se za pár let stejně přesune jinam. Na tyto řeky se pak již nevrátí nikdo – klasičtí vodáci již dávno budou splouvat jiné, romantičtější toky s množstvím klasických hospod ve vsi (naproti kostelu…), kde není nouze o dobráky z nedalekých domků, kteří rádi ztratí slovo, natočí vodu nebo popijí s vodáky rum za zpěvu starých táborových písní.

Martin Vojík