Namlsaní vydařeným velikonočním krkonošským víkendem (Kamenice a Jizera) jsme s kamarády začali plánovat další akci. Jádro naší skupiny sídlí v Uherském Hradišti, takže jedna z nejkrásnějších Slovenských řek Belá se přímo nabízela. Dosavadní zkušenosti nás mladších pocházely spíše z letních sjezdů na různých deblovkách během zájezdů organizovaných vodáckou sekcí hradišťského gymnázia pod patronací Ladi Mazůrka. Belá má ovšem v létě vodu velmi zřídka a její splav je spíše svátečním zážitkem. Jarní tání na tatranských svazích však většinou poskytne po dobu až několika týdnů poměrně stabilní a dostatečný průtok. Očekávání proto byla velká.
Reklama
Předběžně jsme proto stanovili datum na víkend 3.a 4.5. a napjatě sledovali vodní stavy. Navzdory slušnému počasí se však nic moc nedělo, voda pořád nikde. Původně to vypadalo na velkou výpravu, postupně ale začali lidi různě odpadávat s nejapnými výmluvami typu "v pondělí odevzdávám diplomku a dělám zkoušku", nebo "musím taky někdy pracovat, když ve středu jedeme na tu Soču". Nakonec jsme vlastně s Horáčkem zjistili, že jsme jenom dva ochotní a bez auta. Nakonec nás zachránil Pavel Urban, kterého štvalo, že v Krkonoších nebyl. Mezitím s koncem dubna začala voda stoupat jak na objednávku. Za tři dny se zvedl průtok ze čtyř kubíků na patnáct. Den před odjezdem bylo na vodočtu v Podbanském 97 cm, přičemž limit pro rozumné sjetí je asi 75 cm.
Tudíž jsme se v sobotu ráno mohli (s nezvykle malým, pouze hodinovým zpožděním) nalodit do Pavlovy Felicie a vyrazit směr Západní Tatry. Nemohli jsme vynechat zastávku v Liptovském Hrádku u pana Flejberka. Jeho obchod je jakýmsi centrem outdoorových aktivit celého regionu a hradišťáci (opět díky Laďovi Mazůrkovi) s panem Flejberkem udržují myslím oboustranně příjemnou družbu. Mimo jiné je pro nás cenným zdrojem informací. Horáci a Kosťa od něj mají svoje Xena. Toto sobotní dopoledne jsme jej nezastihli, vozil klienty po Váhu. V obchodě jsme se však dozvěděli vše potřebné. Potěšilo nás hlavně zjištění, že koryto je díky probíhajícím raftovým a sjezdovým závodům víceméně vyčištěné od obávaných padlých stromů. Poté už jsme vyrazili proti proudu Belé, směrem k majestátnímu Kriváni na obzoru.
U mostu v Podbanském (říční kilometr 21.5), nejvyšším možném nástupním místě (na horních dvou kilometrech, je zakázaná plavba, jelikož se jedná o součást Národní přírodní rezervace Tichá dolina) jsme vybalili vercajk a díky laskavosti přítomných pálavistů od Šumperka vyřešili i svoz auta.
Na řeku byl úchvatný pohled. Teče úzkým, zalesněným údolím a zatáčky jsou opravdu časté a nepříliš přehledné. Křišťálově průzračné vody bylo opravdu hodně. Vypadalo to na celkem výživnou WW III a Pavel, který od podzimu nesmočil krom bazénu pádlo, začal být trochu nervózní. Na radu jakéhosi fousatého pádlera jsme vynesli ještě o pár desítek metrů výš do lagunky pod jedním z ostrovů. Na rozjetí to byl celkem hukot, ale než se člověk nadál, prohoupalo se to pod most. Dál už to bylo o něco lehčí. Utvořili jsme celkem malebnou skupinku. Vedl většinou Horáček na svém rudém Xenu, následoval Pavel na velkém Necky Jivovi, přecházející z rudé do žluté a celé jsem to uzavíral já na žluté creekovce Pyranha, půjčené od ochotného Ladi M. Zkouším taky nové pádlo Delta od Profiplastu (plast+sklo-dural). Po chvilce si zvykám a myslím, že to byla za tu cenu dobrá akvizice. Je sice o něco málo těžší než asymetrický Galuška (což je zatím z těch, co jsem měl v ruce, špička), ale nepatrný rozdíl vyvažuje vyšší odolnost. Záběr je, myslím, srovnatelný.
Asi po pěti stech metrech se objevil další ostrov. S mírnými obtížemi zastavujeme na levém břehu u ústí levého ramene a raději prohlížíme. Levé rameno je jednoznačně vodnatější, pravé širší a kamenitější (údajně sjízdné za VV). Průjezd do levého ústí je navíc nepříjemně zúžený naplavenými mladými stromky. Trochu zátaras uvolňujeme a vzniklým průplachem projíždíme do úzkého a velmi rychlého lesního "kanálu". Zastavujeme asi na jediném možném místě (hluboký brod pro lesní mechanizaci) a prohlížíme dál. Je to velice nepřehledné a při této rychlosti… Dobře jsme udělali.
... pokračování zde.
Jirka