... pokračování z minulého článku.

Skoro u soutoku ramen leží přes celou šířku kanálu mohutný smrk. Dostatečně nad hladinou, aby nešel přeskočit. Nevzrušeně odolává mohutnému proudu. Je vidět tak na deset metrů. Kanál kvůli proudu nejde přebrodit ani v místě "brodu", takže přenášíme a marně uvažujeme, co by člověk v tom fofru před takovou překážkou mohl asi udělat. Jediné, co nás napadá, je svižně vyskočit z lodi a doufat, že buď přelezu, nebo při průtahu pod kmenem nepotkám moc větví. Akrobat by snad zvládl použít lodi jako opory, skočit těsně před nárazem (potopením) a zvýšit tak svoje šance na překonání překážky horní cestou. Přenášení zamrzí, protože na soutoku ramen je pěkný šikmý válec. Dále se Belá trošku rozšiřuje.

Údajně je to až po Kokavský most (ř.km 18,7) WW III, ale při tomto množství vody spíš rychlá a kamenitá WW II-III. Za Kokavským mostem příjemné rychlé svezení s rychlými průjezdy zatáček, sem tam zahrozí naplavené větve. Po cestě jsou dva pěkné válce na hraní, první těsně pod Pribylinou (vysoká kamenná navigace na pravém břehu). U obou ale slabé vracáky. Těsně před soutokem s Račkovým potokem (ř.km 12,2) je pěkná kaskádka. Dále se Belá rozlévá do širokého kamenitého koryta v Podtatranské dolině a často vytváří až několik ramen. Za tohoto vodního stavu není problém najít ideální cestu a sjízdných bývá i více ramen. Přesto je potřeba dávat pozor. Nepřehledná rychlá ramena mohou být nečekaně zablokována kmenem nebo naplaveným dřevěným zátarasem!

Až do Liptovského Hrádku je Belá pohodlná, dostatečně rychlá a nijak nudná WW I-II. Občasné rychlé průjezdy zúženými místy a zatáčkami zpříjemňují plavbu. Těsně před Liptovským Hrádkem je další zajímavý váleček na hraní. V samotném Liptov. Hrádku řeka protéká přes čtyři zákeřné stupně. Vypadají sice už za tohoto stavu sjízdně, ale jsou bohužel zrobeny z ostrého lomového kamene - hrozí poškození lodi. Sjízdné bez rizika možná při 20 kubících. Následuje soutok s Váhem. Těsně pod soutokem je několik potenciálně surfovacích vlnek, bohužel dost nepravidelných.

Splutí Belé je jistě jedním z nejkrásnějších vodáckých zážitků na Slovensku. Je trochu škoda, že horní asi dvoukilometrový úsek je tak říkajíc "pod zákonem". Vztahuje se na něj ochranný režim přírodní rezervace a je zakázáno prakticky vše. Pro splutí však nesmírně láká, s dostatkem vody (15 kubíků a víc) je to celkem hukot, místy krásné čtverkové úseky. Ve světle toho, že pár desítek metrů od soutoku Tichého a Koprovského potoka (počátek Belé) stojí mamutí komplex hotelu Permon, se zákaz jeví obzvláště nesmyslný. Asi nekomplexnější informace o Belé, včetně pravidel plavby, možností ubytování a nejaktuálnějších varování lze najít na webových stránkách právě Flejberkovy firmy.

Belá se dá spojit také s tréninkem na slalomovém kanále v Liptovském Mikuláši. Po vybudování jeho konkurenta v Čuňovu sice poněkud ztratil ze svého lesku, nicméně ve srovnání s Trójou je to pořád velice příjemné místo s travnatými břehy, slušnou vodou a s pěknou horskou scenérií kolem. Platí se prý namátkově, když tam zrovna někdo odpovědný je a přijde vybírat, Kolik, to nikdo na místě nevěděl. (Pozn. redakce: ceny a další informace o kanálu najdete v sekci umělých kanálů.)

V době naší návštěvy teklo kanálem nebývalé množství vody. Sami slalomáři měli občas ve válcích problémy. Dolní část je poněkud přestavěná a za tohoto průtoku jsou spodní tři válce slušné šroťáky. Pro rodeo se bohužel kanál moc nehodí. Žádná vlna není vyloženě ideální a válce, až na pár výjimek, nemají odpovídající vracáky.

Poněkud nás překvapilo, že navzdory krásnému nedělnímu odpoledni trénovaly na kanále jen dva plasťáky a jeden borec byl navíc z Ostravy. Od místního pádlera jsme se dozvěděli, že tu vlastně na plasťáku skoro nikdo nejezdí. V okolí se najdou maximálně tři jezdci, co občas pár jízd a rodeových prvků zkusí. Podmínky jistě nejsou ideální, (i když například s Prahou nesrovnatelné) přesto nedostatek jezdců zaráží. Tím více, když si uvědomíte, že například kolem podobně velkého Uh. Hradiště, kde ale neteče nic než líná zregulovaná Morava, by se našlo jenom kajakářů jistě kolem deseti. Třeba se jednou splní utopie hradišťských vodáků a někdo vybuduje u jezu aspoň použitelnou vlnu. Do té doby budeme holt muset za nejbližší WW vlastně stovky kilometrů. Ale Belá za to stála.

Jirka