Je všední den a jako klasicky začínají být sjízdné řeky, které o víkendu byly ještě pod limitem. Celý týden takto sleduji Úpu, jestli vydrží až do soboty. Je to neuvěřitelné, ale vydržela. Proto se místo strkání na Kamenici uchylujeme ke sjezdu Úpy z Pece pod Sněžkou. Dle stavů teče v Maršově zhruba 12 kubíků, což už je docela stav na slušné splutí.

Vyrážíme až kolem poledního a okolo jedné jsme na soutoku s Malou Úpou. Zde je vidět, že Malá má poměrně málo vody, a tak se rozhodujeme jet tedy výše po Úpě, která má vody vícero. Už skoro v Peci vidíme nějaké dva kajakáře, kteří balí na břehu. Ptáme se jich, zda něco jeli a jak to vypadá. Dovídáme se, že právě končí se sjezdem Úpy z Pece, jelikož je to prý šutrovačka. Doporučují nám ale Malou Úpu, kterou jeli ráno. Zdá se mi to podivné, jelikož jasně Malá Úpa neměla vodu. No, dáváme na jejich rady a odjíždíme si prohlédnout znovu Malou, i když láhev zelené postavená u jejich nohou nás možná mohla varovat.

Jedeme tedy proti proudu Malé, ale voda stále nikde. Zavrhujeme tedy tuto možnost a opět se vracíme zpět na Úpu. Nejedeme až do Pece, ale asi jen 2km nad soutok. A děláme dobře. Vody sice není mnoho, nicméně bez problémů se dá jet a až doplujeme k soutoku s Malou, bude to úplně v pohodě.

Zdoláváme první jez v regulaci a v poměrně svižném tempu si to valíme na soutok. Koryto je kamenité a velmi častým jevem jsou břehy regulované vysokými zdmi. Krásné peřeje, rychlý proud s obtížností okolo WW II nás za chvilku donáší až k soutoku. Odtud je to opravdu pohoda s vodou, které však není příliš mnoho. Naštěstí, jak popíšu dále. Hned pod soutokem a mostem následuje první kaskáda. Svižný průjezd mezi kameny a už se blížíme k prvnímu pořádnému jezu. Bohužel na Úpě jsou jezy velkým problémem. Od Temného dolu jejich docela dost, téměř nesjízdné a hlavně jsou ve velmi vysoké navigaci bez možnosti přenášení. Proto zde hraje i roli vodní stav.

Ani si ho nejdeme prohlédnout a raději asi 50m před ním zastavujeme a rovnou přenášíme. Zde je totiž jediné místo na výstup před začátkem regulačních zdí. Jen co ho uvidíme, zjišťujeme, že jsme ho mohli dát. Zpátky však nejdeme, ale spíše hledáme cestu pod jezem na vodu. Ono to není tak jednoduché, když na vaší straně je 4m vysoká navigace a jde docela dost daleko. Přetahujeme Pálavu před nějakou hromadu a najednou slyším ten odporný zvuk - sssssssssss. Jasně, píchli jsme dno. To je paráda. Co teď? Nevzdáváme to, neboť po tréninku na Botiči se dá docela dobře jet i bez dna. Rychle si hledáme cestu k vodě a zároveň objevujeme druhou kaskádu. Nasedáme, abychom ji stačili projet ještě s alespoň trochu nafouknutým dnem. Tato kaskáda je však o něco náročnější a docela si to s námi pohazuje. Je to opravdu dobrý zážitek. Po zdárném projetí se již začínají blížit další jezy v Temném Dole a v Maršově.

Jak jsme je překonávali? Opravdu velmi obtížně. U prvního se sice dalo vylézt, jenže zase nebylo jak slézt. Volili jsme tedy to, že jsme krajem jezu pustili loď a před jez jsme přešli za pomoci uvolněného kolíku na jezu a jeho řetězu. Hned za jezem opět pěkné peřeje až k dalšímu jezu. Ten se dá obejít vpravo, ale díky malé vodě v pravé části jezu přetahujeme přes něj. Zase pěkná voda a za nedlouho opět jez, který byl pro nás tvrdým oříškem. Znovu sice teoretická možnost vystoupení, ale zase nikde možnost nasednutí. Je opravdu štěstí, že voda není velká a že se dá vodou dojít až k jezu a u něho se rozhodovat. Zde jsme zvolili velmi úzký sjezd mezi dvěma kolíky na jezu. Měl jsem obavu, zda se mezi nimi nezahákneme, ale prázdné dno nedrží boční válce od sebe, takže se jen trochu sevřely a my jsme se sklouzli dolů.

Uff. Následují pěkné peřeje až skoro k dalšímu jezu. To již vjíždíme do Maršova a další jez. Zastavujeme trochu s obtížemi u pravého břehu, jelikož právě vpravo jde silný proud do náhonu, který je zastřešený. Ani nepomyslet na to, že by nás to tam vtáhlo. Až později zjišťujeme, že výše na levém břehu jsou schůdky ven s vodočtem. Jelikož opět u jezu není moc vody a nikde se nedá vylézt, jdu se vodou k němu podívat. Tentokrát je to dost šikmý jez a navíc není tak velký. Proto volíme sjezd.

Jen co do něho najedeme, uvidíme před námi dole traverzu, jak se na ni plnou rychlostí valíme. V jezu vám kormidlování moc nepomůže, a tak nezbývá nic jiného, než do ni vrazit. Martin to koupil přímo do kolene, ale díky chráničům se z toho rychle vzpamatovává. Ještě klika, že je od nehody před dvěma lety používáme všude, když sedíme v Pálavě. Poté pomyslím, co to asi udělalo s lodí, zda není nějak natržená, ale není čas se tím zabývat. Další a další peřeje udržují člověka v neustálé pozornosti.

Přicházejí ještě dva jezy, které se ale dají v porovnání s ostatními jakžtakž přenést. Poslední by se dal i sjet, ale pro Pálavy to není. Desku má šikmou a poměrně dlouhou, jenže jsou v něm kusy trčícího ocelového drátu po celé délce jezu. Po slezení asi 3m vysoké zdi pod jezem opět nasedáme a to už před námi je jen pár posledních stovek metrů. Zato patřičně záživných. Blížíme se ke Svobodě nad Úpou a těsně před silnicí jdoucí k řece vpravo a před cestním mostem je esovitá kaskádička. Jelikož to není pořádně z vody vidět, vletíme do toho hlava nehlava. Sice zalití až po okraj z toho vyplouváme, ale sjeli jsme to bez větších problémů.

Jen krátké shrnutí. Úpa od Pece stojí za sjetí, i když od Temného dolu (pod druhou kaskádou) bych spíše navrhoval převézt lodě autem alespoň pod Maršov, spíše až pod Trutnov. Tam se dá pak pár kilometrů pokračovat, než opět začnou jezy. Ty jsou velmi nebezpečné zvláště za větší vody, jelikož nebude možnost před nimi kde zastavit a lodě vynést. A když zastavíte, tak pak pod nimi nemáte moc šancí na opětovné nasednutí. Silnice sleduje tok po celé délce, takže je lépe toho využít. Na druhou stranu za našeho vodní stavu to ještě celkem šlo a užili jsme si i peřejí mezi jezy. Obtížnost je okolo WW II-III, na kaskádách určitě za III. Je zajímavé, že knižní kilometráž je odlišná od reality, když místo pěti jezů do Svobody potkáváme jen tři. Taktéž jsou nějaké nesrovnalosti i pod Trutnovem.

Ještě krátký dovětek. Minul týden a my se opět vracíme na Úpu. Voda totiž výrazně přibyla a řeka je bez problému sjízdná až z horní části Pece. Zastavujeme u vysokého jezu v Peci a potkáváme auto s vodáky a hradeckou poznávačkou. Ztratili pádlo a teď ho hledají. Jeden z nich se někde motal ve stupni a chvíli jim prý trvalo, než ho vytáhli. Dál údajně nepojedou a raději sjedou o něco níže. No nevím, zda jim to pomohlo. Výše tedy raději nejedeme a nastupujeme pod jezem. S větší vodou se zvýšila i obtížnost - je to docela regulérní WW III. Dva stupně, které sjíždíme, mají delší vývařiště, než minule. První prohlížím a dlouho váhám, zda do toho jít. Problematické přenášení však je těžkým argumentem. Najet do toho blbě, tak by to mohlo být zajímavé. Trefil jsem se dobře a druhý již známe z minula. I zde se vývar výrazně protáhl a jelikož zde pro náhodné jezdce není moc příležitostí na vystoupení a prohlédnutí, nechtěl bych to jet na oči z voleje. Jedeme jen pod první kaskádu a dál se za tohoto stavu nepouštíme. Raději si dáváme repete.

Petr